|
Budu tančit,
tančit na vašich hrobech,
budu tančit,
ale až potom.
Nejdříve poletím
na paprscích sluncí,
stovkami světů,
až najdu ten pravý.
Tam se zastavím.
Tam se sbíhají nitky,
nitky života.
Co nitka, to jeden život.
Jsou jako struny,
struny přízračné harfy,
obrovské harfy.
Já budu hrát.
Budu hrát dlouho, celé roky.
Při hraní se stane,
že struna praskne.
Já budu hrát, struny praskat.
Na tisíce strun budu hrát,
i na sto vám mohu sloužit,
na deset to půjde hůř,
a na dvě struny jen zabrnkám.
Ale na jednu už ne,
na tu, která zbude,
na tu moji…
Pak přestanu.
Bude ticho a klid,
klid na tanec,
tichý tanec smrti.
Já budu tančit na vašich hrobech.
|
