|
|
"
Když nevíš, kudy jít,
když není cesty dál,
když mrak skryje úsvit,
když tmy by ses jen bál…
Co udělat pak máš?
To ptáš se teď ty mě?!
Že sám mě nevnímáš,
to nezajímá tě..?
Že bolest přinášíš
té dívce do srdce,
snad ani nevidíš
ve svitu měsíce…
Slyš dál tedy a věz,
že budu tu vždy stát;
že není cesty zpět,
že nehodlám se vzdát.
Já pomohu ti vždy,
to slíbit mohu hned:
Teď následuj hvězdy -
pak lepší bude svět.
Ber vážně tu radu,
jí neopovrhuj;
nehleď už dozadu,
svět prožívej, miluj…
Pak půjde všechno líp,
ty snáze budeš žít;
mě probodl však šíp -
dál budu živořit.
Tak rady poslouchej,
a pomoz pak ty mně;
svůj život užívej,
pak přijď - a pohlaď mě…
|
