Stíny a špatně osvětlená zákoutí, plno temných dutin, kde ještě nikdy neskončila noc, prázdné ticho, několik výběžků, které čekají na tu pravou chvíli, až se sesunou na betonovou podlahu a rozdrtí přístroje, techniky a ukončí tak sny sta tisíců zfanatizovaných skupin.
A na druhé straně malý válec potažený slunečními panely, přepravní pás, několik postav, Fred Marwick a počítačové terminály, které přemění sny v realitu. Tak vypadal večer před vypuštěním družice. Poslední diagnostika se blížila ke konci a ta malá hrstka nejvytrvalejších poslušně hlídala Marwicka podle rozkazů.
Seděl u počítačového terminálu a slepě hleděl do přeblikávajícího monitoru. Jeden systém za druhým probíhal přes obrazovku a Fred myslel na Sylvii. Přál si, aby ta noční můra skončila. Chtěl se probudit. Tohle přece nemůže být skutečnost! Žádná A-ALA neexistuje! Není žádný utajený kosmodrom a on je jenom ubohý nevzdělaný farmář, který neví, co je to tříosá stabilizace, kvarkový polarizátor, nebo anihilací spuštěný termojaderný výbuch. Nic z toho neexistuje a on teď neodsoudil miliony lidí k smrti.
Zdá se to snadné. Obětovat svůj život a zachránit svou zemi, ale on to nedokázal. Ve svých očích selhal. Styděl se a nedokázal si představit, že by některému Američanovi pohlédl do očí. Měl moc odvrátit válku, ale nesvedl to.
Diagnostika byla u konce. Fred vstal a s nedostatečně skrývaným smutkem oznámil, že družice je připravena ke startu. Přiběhli dva technici a verdikt na monitoru zkontrolovali. Jeden jediný sklíčený a smutný pohled zanikl v jásotu přihlížejících. Nechal se odvést eskortou zpět do svého pokoje, zatímco se dal transportní pás do pohybu a odvezl družici z montážní jeskyně do kosmodromu, kde už byla připravena čínská raketa Dlouhý Pochod, která zprostředkuje zkázu svobodě.
Nevěděl proč, ale jeho podprogram byl nefunkční. Nemohl družici nijak ovládat a nic tak A-ALE nezabrání v plenění světa. Byl na dně. Ležel ve svém pokoji a zíral do stropu. Zítra se všechno ukáže. Zítra o něm jeho vynález rozhodne.
Vlak prosvištěl kolem dalšího ropného pole. S Brianem to ani nepohnulo. Nějaké ropné rafinerie a věže ho nezajímaly. Cesta vlakem přes Íránské pouště byla úmorná. Z Tehránu vyjeli včera a od té doby se nezastavili. Expresní vlak, který ho měl dopravit do Mašhadu bylo to nejhorší, co ho za poslední dva týdny potkalo.
Dagger mu naložil na záda opravdu pěkné svinstvo. Vypátrat co nejvíc informací o A-ALE, to byl úkol za všechny prachy. Začínal své povolání nenávidět!
Ozval se rachot a dveře se rozletěly. Dovnitř vstoupili dva muži, každý samopal v ruce. Takhle to tady chodí, pomyslel si. Průvodčí chodí po dvou a ozbrojeni. Ozbrojenci ale neměli zájem o jízdenky. Někoho hledali. Pomalu procházeli vagón a rozhlíželi se na všechny strany. Brian pozoroval, jak se mu hlaveň prokmitla před obličejem a zmizela za sedadlem, aniž by si jeden z mužů všiml dvou špinavých zarostlých chlápků v arabských košilích a šátkem na hlavě. Když oba ozbrojenci stejně razantně zmizeli v dalším vagónu, Brian si odhrnul cíp šátku z obličeje a promluvil na svého spolujezdce.
„Koho hledají?“
Muž pokrčil rameny. Cestovali spolu už druhým dnem a za tu dobu toho moc nenamluvil. Alespoň že uměl Anglicky, což Brian považoval za malý zázrak.
„Nic nebylo hlášené a tohle nebyla policie!“ Brian zpozorněl.
„Jak jste to poznal?“
„Naše policie používá americké zbraně. Tohle byl ruský kalach, takže neoficiální akce.“
„Přepadení?“ hádal Brian a okem nervózně střelil po svém baťohu.
“Máme tu i jiné policejní složky než oficiální. Jestli tu chcete alespoň nějaký ten den přežít, musíte myslet jako Íránec a ne jako Američan!“ muž se zadíval na jeho baťoh. „Jo a zbraně bych nosil buť u sebe, nebo radši vůbec ne!“ Brian na něj vyvalil oči.
„Jak víte, že mám zbraně?“
Muž se usmál.
„Protože jste jediný Američan ve vlaku a Dagger dal zprávu, že přijedete tímhle vlakem.“
„Vy jste Muhmad Hasín?“ zazářili Brianovi oči.
„Jediné za co vás můžu pochválit je, že jste se alespoň snažil splynout s ostatními. Kdyby tomu tak nebylo, právě by vás vláčeli pryč z vlaku a kvérem by vám dělali důlek do zad.“ Brian se zamyslel. Snažil se uklidnit a vypadat co nejprofesionálněji.
„Takže oni šli po mně!“ ujišťoval se.
„Správně! A-ALA má stejně dobré špióny jako vy! Vědí, že se v nich začínáte šťourat a podle toho, co jsem slyšel mají dobrý důvod, proč si na vás dávat pozor. Jejich akce, ať už jakákoliv, začne co nevidět!“
Brian se pousmál.
„To už jsem někde slyšel! To tvrdil Dagger, ale svůj termín už propásl. NASA stačila kódy změnit bez sebemenších potíží.“ Brian se zamyslel. President teď zrušil pohotovost. To hraje dost proti němu. Jestli něco vypátrá, bude to muset být něco extra, aby vyhlásili pohotovost znovu.
„No, za hodinu jsme v Mašhadu. Až tam dorazíme, přesvědčíte se sám, jak vypadá Íránské velkoměsto!“
„Jedno už jsem viděl, tak to další snad nebude tak odlišné…“
Muhmad zakroutil hlavou.
„Jste neobyčejně naivní DuMonte! Do hlavního města A-ALA nepoleze! Nemá proč! Vládu má v hrsti odkudkoliv a Tehrán je plný amerických špiclů.“ Zadíval se na scenérii za oknem. „Vše co vidíte patří A-ALE. Všechna ropa, která je pro váš svět tak důležitá, nerostné bohatství bez kterého se vaše ekonomika zhroutí.“ Na chvíli se jakoby zasnil. „A navíc mají to, co vám chybí. Odvahu a zapálení! Nejsou to laciní teroristi! Jsou to lidé, kteří umí čekat i desítky let, než dosáhnou svého. Jsou vychytralí a nebojí se udělat cokoliv, co jen bude v jejich silách.“ Střelil okem po Brianovi. „A brzo poznáte, že jejich síly jsou daleko větší, než jste si kdy dokázal představit, DuMonte!“ Brian byl zticha a hleděl z okna. Pozoroval stovky drobných postav, které se snažily vydolovat obživu z pouště. Viděl, jak se dá poušť proměnit v palmový háj. Možná že A-ALU skutečně podcenili.
„Start za šest minut!“
Tseng se uvelebil ve svém křesle. Je to tady! Za chvíli se to stane a už ho nic nezastaví. Odtud měl parádní výhled. Seděl ve vyhlídkové věži, která byla umístěna napůl cesty mezi startovací plošinou a střechou kosmodromu. Podíval se vzhůru. Sledoval, jak se obnažená síť sune po traverzách na strany. Pln očekávání poklepával do opěrátka křesla. Jeskyní se znovu rozlehl hlas operátora a snížil tak odpočet na čtyři minuty.
Pohlédl dolů na mumraj v řídícím středisku. Desítky lidí obskakovaly monitory a kontrolovaly čínský nosič Dlouhý Pochod. Dvaapadesát metrů dlouhá tužka kdesi hluboko v jeskyni. Pozoroval její hrot, kde byl ukrytý poklad. Ještě jednou si v duchu přehrával svůj plán. Proboha, jenom ať to vyjde! Není to první raketa, kterou A-ALA vypouštěla z nového kosmodromu, ale na téhle záleželo všechno! Na oběžné dráze už obíhala celá řada špionážních družic a dokonce jedna abordážní s jejíž pomocí ukradli původní Deimos. Škoda že se rozpadl, ale co, za chvíli bude mít druhý!
Už se těšil jak se bude tvářit čínská vláda, když jim vygumuje žluté moře a ještě zvědavější byl na jejich reakci až jim objasní podstatu operace TŘI A a úlohu, kterou v něm hraje flotila nových kosmoplánů.
„Start za třicet sekund, otevírám ventily odplynovacích kanálů.
Tseng se naklonil k malému stolečku před ním a nalil si do skleničky whisky.
„Start povolen! Zbývá deset sekund.“
Přiložil skleničku ke rtům a sál výraznou vůni tekutiny.
„Hlavní zážeh!“ dolehlo k Tsengovi následováno ohlušujícím pekelným rachotem.
„Raketa startuje“
Poslední sdělení už zaniklo v hřmění vybuchujícího vodíku a kyslíku, který hnal raketu vzhůru. Tseng vstal a stoupl si k oknu. Sledoval jak se k němu kužel rakety přibližuje, jak z něj opadává nátěr a následně mizí v ohni pod raketou. Na krátký okamžik postřehl i otevřenou šachtu, kterou proudy rozžhavených plynů unikaly mimo kosmodrom a drahé zařízení.
Raketa dosáhla jeho úrovně. Pozoroval, jak se bílá masa s rozšířeným vrcholem prohnala kolem okna, aby jej nahradil pohled na čtyři malé pomocné rakety, pomáhající kolos zásobovat palivem a poskytující mu další čtyři motory navíc. Pak se kolem prohnal konec hlavní rakety zakončený dalšími čtyřmi motory, za kterými stoupala dlouhá vlečka oslepujícího proudu ohně a tažné síly. Tseng si zastínil oči a když opět pohlédl ven, jediné co nasvědčovalo startu byl dlouhý sloupec kouře. Rychle zaklonil hlavu a ještě naposledy zahlédl raketu, která právě mizela ve spodní části mraků. Deimos odstartoval.
Klid a mír. Nekonečné ticho, které nikdy nebude prolomeno. Svit hvězd a všemu vévodil modrý kotouč života. Poslední stupeň rakety se blížil na výstřední eliptickou dráhu. Vznikly malé oblaky plynu a prachu, když se kužel rozevřel a vyplivl malý modrý válec vstříc slunečnímu svitu a nicotnému vesmíru. Deimos byl opět na svém místě, okamžitě připraven k použití. Neslyšně se vysunuly malé korekční motory a provedly úpravu oběžné dráhy tak, aby se družici dostalo do aktivního pole Žluté moře.
