|
Jak málo toho víme,
o tom co je za branou,
o tom co v prostoru,
neznalost je zábránou.
Po všechny časy byli jsme slepí,
na hvězdy nedohlédnem,
na všechny dálavy,
tam nikam nedolétnem.
Zaslepeni sami v sobě,
píšeme rádi fantasy,
píšeme rádi poezii,
však neblýská se na časy...
... ne na ty lepší,
žijeme ve stínu komínů,
žijeme v šeru továren,
hledáme efekt v dominu.
Kdy změní se naše agónie?
Kdy skončí smutné drama?
Kdy vkročíme zpět do hramonie?
Kdy nebude láska sama?
Nepochopeni sami sebou,
rozdáváme bolest žal,
chci být nebeská můzo s tebou,
co bych za to dal!
Nevrokčíme za bráni světů,
jež oddělili nás od moudrosti,
už nedokončíme svou větu,
v řáru naší nedbalosti.
tHe NoX
|
