Tolo stál jak přimražený a zíral na bezvládné tělo. -OBĚ CHODBY JSOU ŠPATNÉ- zaznělo náhle v Tolově mysli.
"Co???" zamrkal Tolo překvapeně.
-OBĚ CHODBY VEDOU KE ZKÁZE, POJĎ VEN A VŠECHNO SE DOZVÍŠ-dunělo Tolovi v hlavě...
V jeho mysli se najednou rozpoutal nový boj. Má věřit hlasu, nebo jít dál? Nevěděl. Chtělo se mu utíkat pryč, vrátit se do svého domova za svým strýcem a za svými přáteli. Nakonec se však rozhodl: Zavřel oči a opatrně vstoupil do vchodu s drahokamy, pak o sobě dlouho nevěděl. Probudil se někde kde to neznal. Okolo vyzařovalo zelené světlo a on ležel na vyřezávané posteli. Kolem hlavy mněl omotaný obvaz a nad ním stálá postava zahalená v bílé sutaně.
Zatím někde daleko od půlčíka Tola, snad mnoho mil stála dračice Sartan. Nervózně máchla ocasem, což odneslo několik vzrostlých smrků.
"Proč nikdy nikdo neposlechne dobrou radu???"
"Protože jsou už takoví!" ozvalo se vedle ní!
"Co!" ohlédla se a vedle ní byl a velká sova. Sova se pomalu oklepala a přitiskla svá velká křídla k tělu.
"Jmenuji se Lua a ty jsi jistě Sartan!"
Sartan se na ní udiveně podívala a řekla: "Jo a co má být?".
V té chvíli řekla Lua zvláštní zaříkáváni, kterému nebylo pořádně rozumět. Vzduch kolem ní se začal tetelit a ve chvíli tam stála překrásná žena v lehkém plášti. Sama bohyně spravedlnosti.
"Ach tak zase ty, ale proč jsi zde? To je jen kvůli tomu půlčíkovi?" vzepjala se nervózně Sartan.
"No ano i ne. Mluvit pouze pravdu je hrozně těžké. Ale více méně ano." řekla Lua při slově ano se jí zvednula hruť a odhalila krásné křivky.
"On totiž není pravý půlčík, a tak by jeho vítězství v turnaji nemohlo být uznáno jako vítězství půlčíků. Ale stejně by ho potom zabil ať už je pravý půlčík nebo ne." zařvala Sartan.
Lua se na ni zmateně podívala: "Není pulčík?, CO!?"
"Ne není, ale pokud to uchováme v tajnosti tak se to nikdo nedozví!" při slovu tajnost se bohyně spravedlnosti otřepala a pravila: "Cože tak to jsi tady kvůli tomu, aby jsi mi řekla něco co nemám říct? No více méně máš pravdu, ale nejde ani tak o mě, ale o toho půlčíka, tedy napůl půlčíka. Ne! Nic takového, hlavně se tě nesmí ptát na původ půlčíků a ty mu nesmíš objasnit jejich původ a jejich vztahy protože pak by to sám poznal a nechal by tak naši zemi zničit! "Co se tedy vůbec děje?" zeptala se nakonec Lua.
"Děje se mnoho a věci se hnuly! Lothar připravuje své černé armády a až někdo z jeho služebníků vyhraje turnaj, bude zničen zabije ho On a stane se králem celé Avensie a jeho krutovláda nebude znát mezí!" odpověděla Sartan a pak se nadechla a s námahou Lue pověděla: "Tolova matka je nějaká půlčice z Kodolínova hradu a Lothar je Tolův otec!!! Když se s ním setká ovlivní ho milá Luo a on půjde s ním třeba až do pekelné jámy, kde zhyne a předá svou moc Jemu."
A o mnoho a mnoho mil dal se začal Tolo pomalu vzpamatovávat a osoba v bílé sutaně mu jemně položila svoji ruku na jeho rameno. Byl to dotyk jemný a něžný, že kdyby to neviděl nevěděl by ani že tam ta ruka je.
Postava si sedla vedle něho a odhrnula svoji kápi. Byla to přenádherná elfka. Tolo rychle začal s tím, že ho mají okamžitě pustit, že má těžký úkol. A na ty slova elfka otevřela svá nádherná ústa a jemně jako vánek řekla: "Ještě se musíš toho hodně naučit. Zítra začneme, ale dnes ještě spi," a potom se náhle Tolovi samy od sebe zavřeli oči a upadl do tvrdého spánku beze snů hranic a myšlení, do spánky ve kterém byl jeho vlastní svět kde mohl vše.
Probudil se ještě před východem slunce, vedle něj na posteli ležela elfka. Jmenovala se ... - včera mu to říkala, ale dnes si nějak nemohl vzpomenout na nic co se dělo včera. Bílá sutana, kterou měla včera na sobě ležela na zemi. Tola hned v první chvíli napadla jedna myšlenka, ale to snad ne? Co se v noci dělo ? Nic si nepamatoval. Pak ho při pohledu na její krásné obnažené tělo napadlo, že tohle by si musel pamatovat i kdyby to rušilo kouzlo, protože už její krása bylo kouzlo. Díval se na elfku a byl jako v ráji. Najednou se mu před očima zatemnilo a vrátila se mu vzpomínka no včerejší boj, ta však ihned zmizela a ve své mysli uviděl ohyzdnou černou postavu a ona zašeptala smrtícím hlasem: "Pojď, pojď!!! Bojíš se? Jestli ano, tak ti něco prozradím, chceš to vědět dobrá. Jsem jeden ze služebníků Saurona Velikého, protože on ŽIJE!!! Sauron žije!!!"
Tolo cítil touhu se svěřit, ale najednou mu v srdci vzplála síla a zařval: "SAURON STŘEDOZEMSKÝ JE DÁVNO MRTVÝ!!!!!!!!"
Mysl se mu uvolnila a před sebou spatřil zase tu krásnou elfku, ale teď byla oblečená v kožené zbroji a v ruce měla meč.
"Měl jsem hrozný sen, co to mělo znamenat?" zeptal se jí Tolo.
"To se dozvíš později!" odpověděla. "Teď pojď! Budu tě učit boji s mečem a základům magie. Pojď se mnou."
