Vyvolení
Všechno se změnilo v jediném okamžiku. Všechno. Sny, naděje, obavy. Vysněná budoucnost přestala existovat. Jediný kratičký záblesk ve strojovně obrovské kosmické lodě a život dostal nový směr.
Nejmocnější, nejbohatší a nejvlivnější lidé světa, totálně frustrováni jeho chodem a beznadějnou budoucností, spojila touha opustit tento svět a založit jiný. Jiný svět někde daleko, daleko za hranicí Sluneční soustavy.
Spojeni v konspirativní společenství pověřili Konstruktéra stavbou lodi, moderní to archy Noemovi. Lodi, která se o ně měla postarat s mateřskou pečlivostí. Kyberlodi, která sama ví, co je pro její chráněnce nejlepší. Kybernetická Alma mater.
Malá část tohoto světa měla v lodi odletět, aby založila nový. Tou částí, která měla odletět s vyvolenými, to byly informace, vědomosti, poznání celého lidského společenství. To vědomí lidstva bylo vtěsnáno do malého prostoru paměťových médií. Tak mnoho znalostí na tak malém prostoru. A také měli letět lidé, ti vyvolení, nejschopnější, nejvlivnější. Ti, co na to měli. Mnohdy nejen schopni, ale všeho schopni.
Dvanáct let rostla kyberloď v naprostém utajení, dvanáct let do jejích počítačů přehrávali znalosti lidstva, i výkonný software. Za dvanáct let vznikl uzavřený svět, soběstačný, schopný si poradit v každé situaci. Kyberloď byla připravena k odletu.
Nejmocnější, nejbohatší a nejvlivnější lidé světa, byli na cestě vesmírem k lepším zítřkům, k lepší společnosti. Na Zemi si nikdo nevšiml, že zmizeli. Jak zvláštní. Obyčejní lidé si ničeho nevšimli. Nejmocnější, nejbohatší a nejvlivnější lidé světa odletěli, aby byli nahrazeni dalšími mocnými, ještě více všeho schopnými.
Potom přišel ten záblesk. Kyberloď se přestala pohybovat vesmírem. Bývalý mocní se ale ničeho neobávali. To, za co zaplatili takové peníze se o ně přece postará. Jejich Alma mater problém vyřeší a sama najde nejvhodnější řešení. Ten kdo tu loď vymyslel, Konstruktér, jim to přeci slíbil. Sice ho nechali odstranit, aby nemluvil, ale to bylo až potom. Potom, co oni už byli na cestě k lepší budoucnosti. Své lepší budoucnosti.
Skupinka robotu vyrazila ze svých stanovišť. Bývalý mocní sledovali, jak roboti mizí v té nejhornější palubě. Byli klidní, kyberloď už určitě našla řešení, zhodnotila situaci a teď provádí všechno pro vyřešení problému.
Několik dní roboti pracovaly bez přestávky. Kyberloď visela v prostoru tiše a nehybně. Všechno bylo v pořádku, jen hlavní pohon nefungoval. Světla svítila, na stolech bylo čerstvé teplé jídlo a chlazené nápoje, plátna kin oživovaly obrazy vymyšlených dějů. Hrála muzika a lidé tančili. Život je přeci tak nádherný, jen ti roboti kdyby nedělaly tolik hluku.
A pak se roboti odmlčely. Lidé byli příliš ale zaměstnáni sami sebou a tak si toho nevšimli. Až jednoho rána si někdo uvědomil, že roboti mlčí a kyberloď stále visí v prostoru.
Zvědavě vyrazili na horní palubu. Lidé, bývalý mocní, vyrazili do horní části kyberlodě.
Nejmocnější, nejbohatší a nejvlivnější lidé světa, ti bývalý, stáli na chodbě horní paluby. Dlouho trvalo, než pochopili svou životní situaci.
Na levé straně chodby byl vybudován nový porodní sál. Na pravé straně stálo malé krematorium.
