|
OSUD A ROZHODNUTÍ
Hloub v měsíce bílý svit,
odrážeje hvězdný třpit,
šeptat slova k bohu zlá,
nechce žít...
Láska v srdci volá jí,
oheň v srdci potají,
její duši mladou čistou,
zabíjí...
Temnota i světlo denní,
jejím citem nyní není,
myšlemky jdou v čase zpět,
než umřel s ním svět...
Samotou a steskem nejvíce
pláče ve světle měsíce,
jenom s ním chce nyní být,
ne víc žít...
Její srdce v zvláštních hrách
tančí tanec v temnotách,
žádnou lítost, žádný cit,
už nechce znát...
Kam jenom se nyní dát,
odpověď snad ni nechce znát,
proč nemůže nikdy víc
už se smát ?
Hloub v měsíce bílý svit,
odrážeje hvězdný třpit
na hladině v rybníce,
blíže jít...
Se svým milým jenom být,
utopit svůj slepý cit,
s mrtvým drahým navěky již,
dál nebýt...
|
