|
Zase někdo vybouch,
tam daleko v Izraeli,
vzal si sebou hodně lidí,
prej aby Alláh větší byl,
tam daleko v Izraeli,
prej aby věčný život žil,
jen proto a ne pro víc,
je málo toho,
skoro nic,
co vzdal,
co dal,
jen aby bral.
Tam daleko v Izraeli,
bomby dneska normou jsou,
prej abychom věděli,
že za Alláhem oni jdou,
tam daleko v Izraeli,
abychom je uzřeli,
když mávajíce knížkou zelenou,
všichni dávno umřeli,
ve znamení půlměsíce,
nechtěj platit nájemné,
umřou a vezmou si pár lidí,
s sebou,
pro sebe,
ne,
ano,
jen tak dál,
půlměsíců král,
jásá spolu s davem,
řvou o jakémsi džihádu,
pro sebe,
ne pro nás,
jen o nich,
ne o nás.
Tam daleko v Izraeli,
bomby zase vybuchnou,
jen abychom viděli,
jen abychom slyšeli,
zelený půlměsíc,
nemaj vlastně nic,
ubožáci malí,
co rozdávaj osudů karty,
chtěj víc,
ač nemaj nic,
jen smrt a zkázu pro všechny,
co rozdávaj po světě,
jen abychom se doslechli,
že Alláh je veliký.
A zase půjdou dál,
ve svitu půlMěsíce,
chtějme o nich neslyšet,
nic takového nevidět,
mysl těch ubožáků,
Stalinových špatných žáků,
ta je vlastně malinká,
pozřela ji skulinka,
ale Alláh jim to odpustí,
stejně jako každý jiný bůh,
za to že žijí v malosti,
že velí jim jednookodý druh,
ano ne,
Alláhovi zdar,
kdo umře a kdo přežije,
půlměsíční žár,
povstane jednou zase hněv,
a poteče dětí krev,
a život půjde dál,
tam kde vlajka s pruhý září,
dokud nespálí nás žár,
těch slunečních tváří,
spi tiše ty můj maličký,
nás se to přeci netýká,
to jen strýček Sam,
si s půlMěsícem povídá.
The nOx
|
