|
Za zády slyším tajemnou
přítomnost starých, temných sil
jak meč tu visí nade mnou
každá z těch tajných hříšných chvil
(Já neschovám se v listoví,
neb on to vidí,
on to ví.)
Veliká křídla havraní
v poledním slunci nevítám
a přec tu stojí kolik dní
upírá zrak svůj kdovíkam
(Srdce mé pravdou hladoví,
neb on to vidí,
on to ví.)
Zřídkakdy ke mně promlouvá
když vánek listím zachrastil
ten nejsmutnější pilíř sám,
co z katedrál tu dávných zbyl.
(Nezmůže nic slib medový,
neb on to vidí,
on to ví.)
Na co jen čeká, proč ten klid,
než sekerou tne do mých zad
chce mne snad tichem ošálit,
svědomím mým chce poker hrát
(Řvu hrůzou, je ať tichem zní,
že on to vidí,
on to ví.)
|
