18. 10. 2007 – 6:58 Východoamerického času
Nízká oběžná dráha kolem Země – Nad USA
Kdyby byl v kosmu vzduch, bylo by slyšet temné zavrnění, když se dal Deimos opět do práce. Jeden po druhém se jako skládačka vysunuly všechny tři menší válce. Těsně poté bylo zahájeno štěpení kvarků z volných vodíkových jader a nakonec proběhla jejich polarizace.
Přesně v sedm hodin byla zbraň plně funkční a připravena pálit na cíl, který jí její pán vybere. Teď dostala signál. Souřadnice byly zadány a drobné servomotory provedly korekci ústí hlavně Stačil jen jeden příkaz a bude to!
Hlaveň se rozzářila a pak opět potemněla. Jen opravdu bystrý člověk by si povšimnul paprsku, který se pouze o zlomek sekundy později dotkl planety. Zanedlouho na ní vykvetla exploze a po několika minutách ještě jedna další.
To už však zbraň letěla vstříc dalšímu cíli.
„Pane, tady torpédoborec Freedom. Před několika okamžiky došlo k masivnímu výbuchu nad americkou pevninou. Já…..nedokážu si to vysvětlit, ale kus pevniny prostě zmizel! Bylo to opravdu zvláštní!“
Dagger ztuhnul.
„Kde byl ten výbuch?“
„Nad mysem Canaveral, pane. Kosmodrom nemohl takovou katastrofu přežít! Muselo to měřit alespoň sto kilometrů v průměru.“
V očích generála byla vidět čirá hrůza. Stačilo, kdyby ještě den počkali a Američané by zahájili první útok.
„Děkuji, Freedom,“ pronesl pietním tónem. Položil sluchátko a přemýšlel. Třetí světová válka právě začala!
„Spojte mě s protileteckou obranou,“ křikl na sekretářku a ani se nepokusil použít k tomu telefonní aparát.
Za chvíli už ji měl na drátě.
„Fridgi? Slyšíte mě? Víte jak jsme se bavili o té družici?“
„Ano, vím, pane,“ ozvalo se na druhé straně.
„Sestřelte tu zkurvenou věc dolů!“
Práskl s telefonem. Jestli se nepodaří ji sestřelit, zbývá mu už jen jedna možnost!
Čtyři rakety stoupaly vzhůru, jako dlouhý meč Spojených států amerických. Zasadí ránu zlu, které stvořil Fred Marwick a pošle ho do horoucích pekel. Zničí tu prokletou zbraň, která právě zabila další miliony lidí.
Aktivní Deimos, vypadající jako dýka vztažená proti zemi započala měnit svůj cíl. Automatické obrané programy družice vyhodnotili nebezpečí až příliš dobře. Vypouštěcí tryska zbraně se nastavila na úhel rozptylu sedm stupňů.
Tentokrát nevylétl paprsek, ale kužel. Smrtící kužel, který se rozšiřoval, až jeho základna pokryla všechny čtyři rakety. Antikvarky začaly bičovat pláště střel a prožírali se dovnitř. Po symbolickém meči svobody se šplhaly výbuchy, které drtily střely stejně, jako ničili naději.
Jedna po druhé se vypařily všechny čtyři rakety ještě dříve, než opustili stratosféru. Smrtonosná dýka se zaměřila zpět na svůj cíl. Byl čas na zničení dalšího kosmodromu. Vylétl paprsek a vymazal Vanderberg společně s dvěma miliony Američanů.
Až uběhne devadesát minut, nebude existovat už ani Kourou a Bajkonur. Ostatní kosmodromy přijdou na řadu později. Než se noc s nocí sejde, budou existovat pouze kosmodromy ovládané A-ALA.
18. 10. 2007 – 8:19 Východoamerického času
Washington – USA – Bílý dům
Dagger pozoroval tiskovou mluvčí, která oficiálně seznamovala veřejnost s válečným stavem. Vlastně to byla jeho práce, ale v současné době měl trochu jiné starosti. Čekal ho ten nejobtížnější rozkaz, jaký kdy vydal. Čekalo se od něj, že jako odpověď dá odpálit mezikontinentální balistické rakety s jadernou hlavicí. Věděl jaká odpovědnost mu leží na bedrech a začínal litovat toho dne, kdy se začal míchat do osudu USA.
Zpoza rohu vykoukla sekretářka.
„Pane, máte v kanceláři telefon. Prý je to naléhavé!“
Generál pokýval hlavou a loudal se do své pracovny. Když vešel, zabouchl za sebou dveře a mocně vydechl. Skoro dva miliony mrtvých a to během patnácti minut! Má vůbec právo oplatit útok stejnou mincí? Jeho vojenský instinkt velel že je to samozřejmost, ale úplně jistý si tím nebyl.
Vzal sluchátko a představil se.
„Tady Pamal Tseng, myslím že mě znáte,“ zachichotal se hlas v telefonu.
„Vy máte tu drzost sem volat?“ zařval Dagger. Pak se trochu uklidnil. „Co ode mě chcete?“
„Víte, moc dobře znám vaši strategii a proto bych vás chtěl upozornit, že útok jadernou zbraní nic neřeší! Tak jako tak nás všechny nezničíte a družice má své cíle zapsané v paměti pro příštích osmačtyřicet hodin. Pokud nerozkážu jinak, během příštích dvou dnů vyhladí všechny velká americká města.“
„Jestli tak dobře znáte naši strategii, tak je vám určitě jasné, že právě v této chvíli nemám na vybranou a připravuji útok, který vás smete z povrchu,“ zavrčel Dagger.
„Myslím si, že přeháníte, generále. Mám pro vás návrh. Nechám družici ještě tři hodiny pracovat, ale omezím její aktivitu pouze na vojenské zařízení a dám vám jejich seznam, abyste stihl evakuovat své muže. Pak ji zničím. Za to však žádám neútočení jadernými zbraněmi……“ Nastala krátká pauza. „Řekl bych, že tento návrh zní rozumně!“
Generál si odfrkl.
„A kdo mi zaručí, že zbraň opravdu zničíte?“
„A kdo zaručí, že po zničení družice nezaútočíte jadernými zbraněmi?“
„V tom případě se obávám, že se nedohodneme, nashledanou!“
„Moment!“ ozvalo se. „Mám návrh. Domluvíme se tedy na prozatimním mlčení zbraní. Vy nezaútočíte nukleárními zbraněmi a my vám dáme seznam cílů pro příští tři hodiny. Pak zbraň vypneme a ponecháme jako zálohu stejně, jako vy si ponecháte své bomby!“
Dagger přemýšlel.
„Dobrá, ale hovořím pouze za USA a nic vám neslibuji!“
„Děkuji za spolupráci, Generále, a doufám, že až se příště setkáme, bude to za příznivějších okolností.“
„Vy máte ale nervy,“ zahřměl Dagger a práskl s telefonem.
„Sežeňte Kevlara! Musím s ním mluvit!“ rozkázal a polykal jednu nadávku za druhou.
„A sežeňte mi námořnictvo! Stěhuje se totiž do Indického oceánu!“ pohlédl na udivenou sekretářku. „Překvapili nás, ale boj teprve začíná!“
