„Dlouhý pochod tři, start! Dlouhý pochod čtyři, start! Dlouhý pochod šest a sedm, povolení ke startu uděleno……..“
Interkom se rozléhal v jeskyni a už ve značně zkreslené podobě doléhal k Tsengovi. Seděl ve své vyhlídkové věži a pozoroval své drobečky.
„Dlouhý pochod pět, start!“
Kolem se prohnala další raketa a zmizela v mracích. Za chvíli bude venku všech osm čínských raket.
„Dlouhý pochod šest, start!“
V útrobách každé z nich číhá trojice družic jeho protiraketového deštníku. Dohromady teď, když je USA bez obrany, vyšle na oběžnou dráhu dvaadvacet raket a každá z nich vyplivne tři družice, které kompletně pokryjí celou planetu. V kombinaci s Deimosem to bude smrtící prstenec kolem planety!
Otevřely se dveře a na vyhlídku přišel voják.
„Dlouhý pochod osm, povolení ke startu uděleno!“
„Co tady děláte?“ vyjel na něj Tseng.
„Pane, obsluha se ptá, jestli mají chystat na start první dýky!“ spustil voják.
„Dlouhý pochod sedm, start!“
„Ovšem! Jakmile se od země odlepí osmička, nachystejte první čtveřici na start!“
„Rozkaz, pane,“ zasalutoval voják a zmizel za dveřmi.
Operace se konečně rozjíždí! Už zbývá jen zdecimovat poslední americkou vesmírnou obranu a může se začít! Za pár měsíců bude po všem.
„Dlouhý pochod osm, start! Obsluha jeřábů, nechť se dostaví na startovací plošinu!“
Nalil si skotskou a začal nervózně poklepávat do opěradla. Je na čase porušit nepsanou smlouvu s Američany. Protiatomový deštník se už touhle dobou pomalu rozevírá. Rakety z Jin Chuanu a Kagošimi by už měly být taky na oběžné dráze, tedy pokud jim jdou dobře hodinky.
Vycucl zbytek skotské a opustil vyhlídku. Sjel výtahem dolů a vstoupil do řídícího střediska.
„Pane,“ pozdravili ho rozjaření technici. „Vypadá to, že všechny systémy pracují naplno!“
„Fajn! Teď mi dejte spojení s družicí a odpusťte si ty úsměvy!“
„Chcete znovu zaútočit, pane?“
Tseng se zašklebil.
„Vždycky jsem nesnášel ten přelidněný a věčně zacpaný New York. Vlastně by mi měli poděkovat. Udělám tam zácpám jednou pro vždy přítrž!“
Dick sledoval malé stříbřité šipky a dlouhé sloupce kouře, které někdo náhle vyryl na nebe. A-ALA chce zaútočit z vesmíru. Nechápal, jaktože tomu NASA neudělala přítrž. Znal jen jediné vysvětlení, ale nechtělo se mu ho připustit.
Pokynul svým druhům.
„Musíme jít dál! Do Oity je to ještě půl druhého kilometru!“
Mužstvo se neochotně posbíralo. Po tak rušné noci se nebylo čemu divit. Podařilo se jim osvobodit přes čtyřicet Američanů, ale přišli o dva muže. Všem bylo jasné, že ani zdaleka nemají šanci osvobodit všechny. Šli jen po těch nejhlavnějších centrech. Druhé a poslední, které navštíví je v Oitě.
„Tak pohyb, chlapi, neloudejte se, ať naši hosté vidí, že jsme profesionálové!“
Zarážející a dost komické bylo, když se ukázalo, že zajatí Američané věděli o situaci ve světě více, než samotní vojáci. Japonci jim vykládali, že Amerika je sražena na kolenou. Prý zaútočili nějakou velice ničivou zbraní z vesmíru a zničili většinu vojenských opěrných bodů.
„Říkali nám, že mají převahu už nejen na zemi, ale i v kosmu a tady je důkaz!“ prohlásil jeden z turistů a ukázal na mizející sloupy kouře na obloze.
„Pšt,“ zarazil ho Dick a ukázal kupředu. Vojáci vyrazili. Před lesem byla obrovská betonová budova. Před ní stály dva vojenské jeepy a táhli z budovy mrtvá těla.
„Co se tady stalo?“ zeptal se jeden z dickových vojáků.
„Nevím! Vypadá to na nějakou záškodnickou akci.“ Pozorně obhlédl terén. „Je jich jen osm! Zvládneme je!“
Voják přikývl a zmizel za ním. Za chvíli už bylo celé mužstvo připraveno k útoku.
„Takže,“ začal Dick. „čistě a rychle!“
Ze křoví vyrazilo sedmnáct vojáků vpřed. Dick si odplivl, přehodil si těžký kulomet na druhé rameno a rozběhl se za nimi. Boj byl krátký a nerovný. Zaskočení Japonci neměli šanci. Během chvilky bylo po boji. Polovina nepřátel za svou nepřipravenost zaplatila životem. Zbytek se vzdal.
Dick přistoupil k vojákovi s odznakem velitele.
„Co se tady stalo?“
Mlčel.
„Slyšíš? Co se tady stalo?“
Znovu nepřišla žádná odpověď.
Dick popadl dalšího vojáka za vlasy a mrštil jím proti kapotě jeepu. Japonec zařval bolestí a zhroutil se k zemi. Když se sbíral, tekla mu po čele tenká stroužka krve.
„Ptám se naposledy, co se tady stalo?“
Japonský velitel na něj zahlížel a probodával ho očima.
„Američani! Vykradli sklad, zabili naše vojáky a vykouřili cigarety,“ pohodil hlavou směrem k prázdné krabičce od cigaret, teď už zašlapané hluboko do bláta.
„No vidíš že to jde,“ pookřál Dick. Otočil se na ostatní. „Dejte jim najíst, napít, ošetřete je a pak zavřete uvnitř budovy!“
Rozhlédl se kolem dokola na okolní kopce.
„Musíme ty naše kamarády najít. Moc dlouho tady sami nevydrží!“ svraštil čelo a přejel zástup lidí, kteří za nimi sestoupili z kopců.
„Každého ozbrojte! Bude se to hodit!“ rozkázal.
„Naše informační síť je roztříštěná, ale satelity hlásí start více jak dvaceti raket. Vypadá to, že tím několikahodinovým klidem jsme jim dali přesně to, co potřebovali!“ vzdychl štábní důstojník.
Dagger rozhodil rukama.
„A to je nemohli poslat nahoru už dřív?“
„Kdyby to udělali, okamžitě bychom tomu zabránili. Start takového počtu raket je nemožné vysvětlit jinak, než vojensky a to bychom jim nepovolili. Ty rakety by šli okamžitě dolů ať nesly cokoliv. Byly by sestřeleny a to bez ohledu na váš rozkaz, pane,“ omluvně se na Daggera podíval. „Bez urážky, prostě tohle je věc o které rozhodují lidé, co s tím mají zkušenosti!“
„Chápu,“ zakýval Generál hlavou. „Pokračujte!“
„Svými prvními útoky nás připravili o možnost rychle a adekvátně reagovat na vypuštění takového množství nosičů.“ Podíval se na své obecenstvo, které smutně přikyvovalo.
„Zkrátka když teď zaútočíme jadernými zbraněmi, přijdeme o planetu. Učiníme ji prakticky neobyvatelnou a ta družice zničí to, co zbude! Avšak když nezaútočíme, A-ALA nás zničí a zabere beze ztrát.“
„Jaký je tedy váš plán?“
Důstojník se kousl do rtu.
„No…..víte, máme nápad, ale je…….bláznivý!“
Dagger na něj vážně pohlédl.
„Sem s ním!“
„No, myslíme si, že bychom mohli upravit pár mezikontinentálních střel a místo nukleární hlavice, je vybavit novým prototypem EMP bomby, kterou naši fyzici před půl rokem vyvinuli.“
„A jak to může zastavit armády A-ALY?“ nechápal Dagger.
„Pane, nechceme to použít proti vojákům. Chtěli jsme to použít proti té družici!“
„To nemůže vyjít. Její obranou nic nepronikne!“ prohlásil jeden ze členů štábu.
„Ale my nepotřebujeme dostat bombu až k družici. Jak víme, je na nízké oběžné dráze. To znamená nějakých dvě stě padesát až tři sta kilometrů nad povrchem. Elektro-magnetický puls té bomby má dosah dvě stě kilometrů, takže ji stačí jen o kousek přiblížit a to si myslím, že balistická střela hravě zvládne!“
„Počkejte, ale nezasáhne pak zčásti i Zemi?“ otázal se generál.
Důstojník si povzdychl.
„Bohužel ano. Vyřadí to veškerou elektroniku, ale bude se to týkat poměrně malé rozlohy. Navíc si myslím, že je to celkem přijatelná oběť, vyměnit pár počítačů za možnost vyhrát v téhle válce!“
Dagger kýval hlavou a klepal tužkou do stolu.
„Pánové, dávám tomuto plánu vcelku slušné naděje! Jestli někdo nepřijde s něčím lepším do doby, než se vám podaří projekt zrealizovat, uděláme to po vašem!“ kývl na důstojníka.
„Děkuji, pane!“
