1. 11. 2007 – 9:13 Východoamerického času
Vlajková loď Aliančního námořnictva – Celeberské moře
Už týden se sváděly těžké boje o každý kus pevniny. Většina Ruska byla zaplavena čínskou a japonskou armádou. V jižní Americe sváděla Brazílie boje prakticky se všemi svými sousedy. Jedinou věcí, ve které měla Aliance převahu, bylo námořnictvo a to právě riskuje v bitvě s A-ALOU.
„Jsme na dostřel jejich hlavnímu bojovému uskupeni!“ ohlásil poručík.
Kapitán bitevní lodi Grace čekal. Díval se po můstku a snažil se zapamatovat si tváře lidí, kteří už možná za okamžik nebudou mezi živými.
„Palte!“ rozkázal nakonec.
Vzduchem prolétly první střely. A-ALA posílala celé své námořnictvo do boje.
„Veďte nás přímo doprostřed. Zkusíme rozdělit jejich síly!“ křikl kapitán. Loď se začala stáčet o několik stupňů napravo. Obě flotily se řítily přímo proti sobě. Za chvíli se srazí. Navzájem se ostřelovaly a kapičky vody vyvržené vzhůru halili bojiště jako záclona. Co chvíli se ozvalo těžké šplouchnutí a gejzír vody.
Pak přišlo něco horšího. Ozvala se ohlušující rána.
„Torpédoborec nalevo, pane!“ oznámil ocelovým hlasem poručík.
Kapitán sledoval, jak z poškozené lodi stoupá dým. Oceán byl najednou posetý troskami. Sledoval, jak torpédoborec zpomaluje, aby se zařadil do zadní části formace.
„Nepotřebují pomoc?“ zeptal se kapitán.
„Prý to zvládnou!“ oznámil komunikační a diktoval něco do mikrofonu. V hluku nebylo slyšet co.
Loď se neoblomně řítila kupředu. Těsně před příď dopadly trosky nějaké stíhačky. Bitva se přesunula už i na nebe. Stovky letadel vířily kolem sebe a co chvíli jedno dopadlo mezi obě flotily. Bojový piloti tiše letěli vstříc strojům A-ALA, převážně vyrobených ve Francii, Anglii nebo USA. Sami je vyzbrojili a teď s nimi bojují!
Na obzoru se mihla letka bombardérů. Rychle se snášela z nebe jako dravec, aby svrhla své pumy na bezmocné loďstvo na hladině oceánu. Stíhačky byly zabrány do pranic s lehčími stroji a nemohli nic udělat.
Protiletecké kanóny se rozštěkaly, aby zahnaly dotěrné bombardéry. Jedna, dvě, nakonec i třetí koule ohně vykvetla na obloze. Zbytek se blížil.
Bezmocné lodě se snažili ubránit, ale v této situaci to nebylo možné. Vody temně zaduněly. Poté se ozvaly těžké výbuchy. Několik lodí začalo zaostávat. Přeživší námořníci skákali z potápějících se kolosů do vody. Komu se to nepodaří včas, bude navždy uvězněn v železné rakvi.
„Vypalte řízené střely! Skoncujeme to s tou jejich flotilou,“ rozkázal kapitán.
Rakety dopadaly na nepřátelské lodě jako sprška meteoritů. Několik dalších lodí se potápělo. Oceán se naplnil hořící naftou a mrtvými těly. Mohutná Grace rozrážela trosky a plula vstříc nepřátelským lodím. Nikdy z boje neustoupí! Byla to hrdá dáma. Pyšně se sunula kupředu a za ní ji následovaly její děti.
Rozpoutali peklo. Smrt se šířila po bojišti. Jedna loď po druhé umírala a brala s sebou do zrádných hlubin tisíce lidí.
Brian ostře zakroutil hlavou.
„Ne, takhe to nepůjde! Ty letadla do vzduchu nedostaneme za žádnou cenu!“
„Pak tedy máme potíž!“ konstatoval Fred. „Ostrov uživil nás, možná by uživil i trojnásobek, ale dvě stě lidí? Museli bychom se buďto rozptýlit po okolních ostrovech, nebo vypadnout!“
Brian pokrčil rameny.
„Já jen říkám, s pomocí letadel to nepůjde!“
Muhmad se zamračil.
„Vory nám taky nepomůžou! Je to daleko a navíc je nás moc!“
„Tak vezmeme vysílačky z letadla a pošleme signál, ne?“ rozhodila rukama přicházející Kathy. Když viděla, že se na ni ostatní dívají dost vyčítavě, sedla si a mlčela.
Nakonec prolomil ticho Fred
„Použití vysílačky nepřichází v úvahu! Než by dorazili naši, a to připomínám jestli, dávno už by tady byla A-ALA.“ Odmlčel se. „i tak nás určitě budou hledat. Proto je naším prvním úkolem zamaskovat letadla. Pak se uvidí, co dál!“
Jeden po druhém všichni přikyvovali. Fred měl pravdu. Tohle byl jejich prvořadý úkol. Pokud chtějí zůstat svobodní, nesmí riskovat, že je A-ALA vypátrá.
Ukončili debatu. Fred se zvedl.
„Teď vám navrhuji, abyste si našli co nejrychleji místa, kde budete v suchu, protože ten déšť hned tak neustane!“
Brian, Muhmad a Dick přikývli a vrátili se ke svým druhům.
„Tak a my se vydáme zpátky!“ řekl Fred a začal se prodírat křovím.
„To s nimi nezůstaneme?“ podivila se Kathy.
Zastavil se. Vzdychl a přitočil se k ní.
„Podívej se! Jde tady o jednoduchý zákon! Jich je víc, nás je míň. Pokud po nás někdo bude pátrat, je daleko pravděpodobnější, že najde je, než nás, takže bychom se od nich měli držet dál. Navíc je v tak početné skupině těžké udržet pořádek. Někdo se určitě bude chtít dostat z ostrova za každou cenu a kdoví, čeho bude schopen. A jako poslední věc tu máme fakt, že to my známe všechna místa, kde se dá sehnat jídlo! My se lehko uživíme, kdežto oni ne! Pokud se odsud nedostaneme, budeme to my, kdo si bude diktovat podmínky, i když je nás menšina,“ podíval se jí přímo do očí. „Proto si také hned teď začneme dělat pořádné zásoby, dokud se zaobírají stavěním přístřešků a maskováním letadel!“
Kathy trhaně přikývla. Zarazilo ji to. Nikdy nebyla zvyklá uvažovat takovým způsobem. Vlastně ji takové závěry dost děsily. Cupitala několik kroků za Fredem a mlčela.
Když přišli do tábora, zavelel vydat se pro prasata a kozy a všechny je pochytat dřív, než je nově příchozí skupina postřílí. I když to tak nevypadalo, teď budou bojovat o život i na vlastním ostrově a Fred chtěl být rozhodně připraven!
