5. 11. 2007 – 17:26 Íránského času
Nízká oběžná dráha Země – Kosmoplán Dýka 11
Plavidlo se zlehka blížilo k poškozené družici. Zaletělo těsně pod Deimos. Z kosmoplánu se vysunula dvě příchytná ramena. Šetrně objaly družici a stáhli ji do nákladového prostoru. Obrovská vrata se jako poklop uzavřela. Do nákladního prostoru se nahrnul vzduch a o chvilku později i čtyři technici.
„Myslím, že to půjde! Není to tak vážné, jak jsme si původně mysleli!“ řekl jeden a láskyplně poplácal družici po slunečních panelech.
„Výborně,“ ozvalo se někde z vnitřních prostor kosmoplánu. „Ohlásím to Tsengovi!“
Fred stál na přídi a sledoval mořský obzor před sebou. Těsně za ním stála Kathy. Už byli na cestě. Dagger jim dal povolení a tak na nic nečekali a vyrazili. Zřejmě byl dost zoufalý, když na tu loď poslal takovou sebranku civilistů. Nebo spíš neměl koho jiného tam poslat.
Na palubě Grace nechali vlastně jen děti a ženy, které jít nechtěly. Tato bitevní loď byla stavěná pro patnáct set mužů. Ve skutečnosti jich tu bylo dvě stě padesát. Skoro sto padesát civilistů, ostatní pozůstatek Dickovy skupiny a mariňáci z Grace, kteří se starali o chod lodi.
Už pluli několik hodin. Čekala je více jak týdenní plavba, než dorazí k břehům Íránu. Fred hleděl dopředu, jakoby se snažil vyčíst svou budoucnost z nekonečné hladiny.
„Napadlo mě, že bychom měli tu loď překřtít! Těžko snáším, že plujeme na lodi, která se jmenuje Kamigawa.“
„A máš nějaký jiný název, nějaký který by vyjadřoval naše vlastnosti?“
Kathy se usmála.
„Jo, jeden bych měla! Co takhle Skytá hmota? Je silná, temná, všichni se jí obávají a nikdo neví co je zač! Má moc ohýbat světlo a tvořit celé hvězdy a galaxie!“
Fred se zahihňal.
„Ty si nedáš pokoj, viď!“
„Náhodou si myslím, že je to perfektní název!“ vzdorovala Kathy.
„No tak dobře! Řeknu Dickovi a ostatním o tvém nápadu!“
„Stejně byste se již měli domluvit kdo bude velitel!“
Fred se zakroutil. Vlastně by nejraději velel on, ale na druhou stranu si na to netroufal.
„Víš, to je těžké. Já mám znalosti ohledně vnitřních záležitostí A-ALY, protože jsem u nich prakticky měsíc pobýval. Dick má zase vojenské schopnosti a má spoustu zkušeností ve vojenských akcích. Brian je agent a hodí se pro průzkumné akce, ale kdoví jak dlouho to bude trvat, než se ta naše mise změní v tvrdý boj.“
„A Muhmad?“ zeptala se.
Fred vzdychl.
„Muhmad se na tu práci hodí nejvíc! V zemi kam míříme se narodil a po dvaceti letech v USA se tam zase zpátky vrátil. Je chytrý, rozvážný a nic ho nezaskočí.“ Odmlčel se. Hledal síly k dalšímu rozhovoru. „Jenomže je Arab a i když všichni vědí, co všechno pro nás udělal, většina lidí by ho nerespektovala.“
„Takže to necháte v takové velící čtyřce?“
Fred přikývl.
„Jo, tak to bude nejlepší!“ Podíval se Kathy do očí. „Ten tvůj nápad Skrytá hmota se mi začíná zamlouvat! Má to v sobě plno…….skrytých významů!“ usmál se a políbil ji.
„Mluvil jsi se starým?“ zeptal se Muhmad, když Brian vkročil do kajuty.
Přikývl.
„A co říkal?“
Brian se posadil na židli a ztěžka vzdychl.
„Máme povolení udělat naprosto cokoliv. Prý jsme jediná skupina na území A-ALA, která je schopna podniknout některou větší akci.“
Muhmad se na něj nedůvěřivě podíval.
„Válka se chýlí ke konci! Pokud nenastane prudký zvrat, bude aliance donucena použít jaderné zbraně! A když připočteme odvetu A-ALA, která podle posledních zpráv vlastní skoro pět set hlavic schopných útoku a ještě k tomu poškozený Deimos, znamená to naprostou devastaci planety!“ připomněl mu Brian.
„Asi už to tak bude, DuMonte,“ přikývl Muhmad. „Nezbývá než udělat jim co největší škody za každou cenu. Bohužel se obávám, že ani toto nebude stačit. Podle prognóz je aliance za tři roky bez ropy, kdežto A-ALA si bude jezdit ještě dobrých třicet let!“
Oba věděli, že ať už jejich mise skončí jakkoliv, k atomové válce jednou přece jen dojde.
„Myslím, že bychom si měli promluvit s Marwickem!“ řekl Brian a zvedl se ze židle.
Když přišli do jeho kajuty, Fred už je očekával. Bylo mu jasné, že od něj budou chtít co nejvíc informací. Měl podmínku, že za každou cenu se chce na všech operacích podílet. Když mu to Brian a Muhmad slíbili, pustil se do vyprávění.
V pokoji byla také Kathy a ta s nadšením poslouchala, jak Fred vypráví svůj příběh. Řekl jim o tajném kosmodromu, který A-ALA vlastní a o nových kosmoplánech, které tam spatřil. Brian hned připomněl jejich příhodu z Mašhadu, kde všichni oslavovali vzlet raketového nosiče.
„No, to byl právě Deimos dvě!“ plácl Fred rukou do stolu.
„Počkej, to chceš říct, že A-ALA má dvě družice?“ zhrozil se Brian.
„Kdepak,“ zakroutil hlavou. „První družice vybuchla!“
„Takže jak se jim potom dostal Deimos do rukou?“ nechápal Muhmad.
„Vždyť vám povídám, že jsem jim ho musel sestrojit!“ vztekal se Fred.
Ostatní se na sebe zmateně podívali.
„Myslím, že je tu něco, co nám uniká!“ prohlásil Brian. „Sestrojil jste první družici, je to tak?“ pokračoval když Fred přikývl. „Tu jsme vyslali nahoru my a podle vyšetřovatelů ji zničil Stave Petersen kódy, které ukradl z počítače NASA. Máme na to důkazy a víme, že pracoval pro A-ALU. Tseng pak nechal unést vás, aby si mohl sestrojit svou vlastní družici! Potom tedy nechápu, proč likvidovali tu první, když ji mohli lehce ovládnout, jestliže už měli kódy a fungující kosmodrom. Není přece nic jednoduší než se do ní nabourat a pokud by se nedostali přes ochranné složky počítače, vyslat raketu a přeprogramovat ji ve vesmíru!“
Fred zakroutil hlavou.
„Takhle to nebylo! První družici nezničila A-ALA!“ řekl.
„A kdo tedy?“ nechápal Brian.
Fred váhal. Už se chtěl přiznat, ale v poslední chvíli v něm něco ucuklo. Došlo mu, že by mohli ztratit jeho důvěru. Možná by jeho důvody nepochopili. Vždyť když to dělal, neměl ani tušení o nějaké akci A-ALA. Chtěl ji sabotovat kvůli vládě a to by mu asi neodpustili. Neměl žádné důkazy, že by ji nakonec stejně A-ALA ukradla stejným způsobem, o jakém tady Brian hovořil.
Zhluboka se nadechl.
„Řekl bych že někdo jiný! Kdoví kolik lidí mělo zájem na tom, aby moje dílo nikdy nevzlétlo!“
„To by dávalo smysl! Navíc je dost možné, že se A-ALA bála případného neúspěchu o převzetí kontroly nad družicí. Prozradili by tak svůj plán a vy byste byl odsunut někam do bezpečí,“ přemýšlel Muhmad.
Fred si oddychl. Teď se potvrdilo, že bylo správně, uchovat tajemství o pravdě kolem jeho vynálezu.
„Takže abychom to shrnuli. Myslím si, že hlavní základna Tsenga je v tom tajném kosmodromu. Pokud si vzpomínáte, tak ten rozkaz byl vydán přímo jím samotným a měl nejvyšší utajení. Dám krk za to, že je to tam!“ oznámil jim Brian. Otočil se na Freda. „Byl byste schopen najít cestu?“
Fred pokrčil rameny.
„Nevím, možná. Když mě vezli na základnu, nevěděl jsem odkud, takže jediné co můžu říct, že to bylo ze západu, protože slunce zapadalo přímo za náklaďákem. Ale jak už jsem říkal, nevím odkud jsme tam jeli a celou dobu to bylo přes poušť.“
„Když vás vezli pryč?“ ptal se Brian.
„Tak to jsem byl celou dobu zavřený v autě a neviděl jsem vůbec nic!“ zklamal je Fred. „Dokázal bych to místo určit jen velice nepřesně. Byla to skoro rovina a tak padesát kilometrů každým směrem se zvedaly obrovské písčité duny. Nikde okolo nebyla žádná silnice, nebo nějaké město, jenom obrovská poušť. A všechno je to pod zemí. Nahoře je pouze malá základna. Něco jako tábor!“
„Myslím, že podle těchto informací máme alespoň nějakou šanci to najít,“ pokýval hlavou Muhmad a vytáhl obrovskou mapu Íránu.
