6. 11. 2007 – 14:53 Moskevského času
Město Riazan – Rusko
Nepřítel se blížil. Během posledních dvou dnů urazil víc jak osm set kilometrů a zastavil se sto padesát kilometrů před Moskvou. Všichni věděli co to znamená. Měli pramálo času, ale i tak se desetitisíce aut řítilo z velkoměsta, aby unikly smrtící zbrani.
Deimos byl opět aktivní a hrozba se vrátila s ním. Tisíce čínských tanků stálo před branami Evropy a jediné co je mohlo zastavit byla hrstka Aliančních jednotek, snažící se organizovat evakuaci velkých měst.
Přesně před patnácti minutami bylo zničeno naprosto znenadání Sydney. Poslední zprávy hlásily tři a půl milionu mrtvých. Miliony lidí mířili z Moskvy do Valoajské vrchoviny. Jen málo z nich si uvědomovalo zbytečnost toho snažení. Družice bude v palebném postavení do patnácti minut. Jenom pramalá hrstka se za tu dobu dostane dostatečně daleko, aby se vyhnula smrtící explozi.
Od západu se ozval hluk přilétajících stíhaček. Několik stovek se jich blížilo k opuštěnému, polorozbořenému městu víc jak sto kilometrů od místa zběsilé a marné evakuace. První stroje už zaměřovaly těžké pumy obohacené uranem na své cíle. Překvapily více jak padesátikilometrovou kolonu čínských tanků. Dvacet tisíc nehybných cílů se mačkalo na čtyřproudé dálnici z totálně zničeného Volgogradu. Čínská invazní armáda!
Éter se naplnil vzrušenými hlasy pilotů, jak si předávali souřadnice svých cílů, aby tak ušetřili munici.
První řízené pumy se začali snášet vzduchem k tisícům tanků. Dálnice se rozzářila jako osvětlení ve tmě. Řetěz výbuchů se ztrácel na obzoru. Pak se rozštěkaly protiletadlové kulomety. Stíhačky se vracely po úspěšné misi. Nadělaly nepříteli pěkné škody.
Z nebe se spustil útlý paprsek.
„Proboha, vypadněte ze zóny výbuchu!“ zakřičel někdo do vysílačky.
Moskva se rozsvítila a následně vybuchla doprovázena nesnesitelným hromem. Tlaková vlna smýkla s několika stíhačkami o zem. Pak se k nim přidalo padesát dalších, které nedokázaly včas uletět EM pulsu. Atmosféra vybuchla a brala s sebou do pekel tisíce aut utíkajících z Moskvy. Kráter po anihilaci se rozšiřoval. Rostl na všechny strany. Nakonec se zastavil skoro sto kilometrů od epicentra výbuchu.
Zbytek čínských tanků se dal do pohybu. Než dorazí k hranicím s Běloruskem, bude většina evropských metropolí zničena.
Evropa umírala. Rusko, které jako jediné zadržovalo nepřítele padlo i navzdory vojenské pomoci, kterou do něj pumpovali. Nepřítel se řítil na Bělorusko a Ukrajinu dvěma obrovskými armádami. Kevlar nařídil strategický ústup všech jednotek až po hranice Slovenska, kde jim měla pomoci Anglo-francouzská armáda ve snaze ubránit zbytek Evropy.
Interkom v kanceláři zapípal.
„Pane, přišla zpráva od Generála Daggera. Povolávají do zbraně všechny muže jako domobranu. Celou svou armádu posílají nám na pomoc. Máme prý vydržet alespoň týden!“ ohlásila zprávu Kevlarova sekretářka.
„Dobře, Lenko! Už jste zabalila vše potřebné?“ zeptal se.
„Jistě. Už zbývají jen vaše osobní věci!“ chvíli bylo ticho. „Vážně si myslíte, že nepřítel zaútočí na Brusel a Prahu nechá na pokoji?“
„Víte, Lenko, já bych to tak udělal. Strategičtější město snad v Evropě není! Určitě ho budou chtít dobýt a ne zničit!“
„Já mám dojem, že moudřejší by bylo zůstat na venkově!“
Kevlar se zasmál.
„Pokud máte strach, můžete jít!“ snažil se, aby to vyznělo co nejstarostlivěji.
„Zůstanu s vámi, pane! Kdo by vám uvařil tak dobrou kávu?“
František Kevlar přikývl, i když věděl, že ho jeho sekretářka a přítelkyně nevidí. Byla jediná z jeho spolupracovníků, která přežila útok teroristů na evropský parlament.
„Skvělé, budu vás potřebovat, až budeme o Prahu vést bitvy. Musíte motivovat vojáky, aby viděli, jak krásné holky u nás máme!“
Na druhé straně se ozvalo chichotání. Kevlar vypnul Interkom a začal si balit své věci. Kdoví kolik mají času, než někoho napadne toto město srovnat se zemí.
9. 11. 2007 – 10:14 Vietnamského času
Bitevní loď Skrytá hmota – Jihočínské moře
Dva dny v kuse už Fred trénoval bojové akce. Vyklidili několik palub včetně hlavní a udělali z nich tréningové střediska. Freda to napadlo už druhý den plavby. Ostatní to shledali za velmi výborný nápad, jak trávit týden před skutečným bojem. Výcvik obohatili symbolickým postupem hodností a i když to nebyla hodnost oficiální, všichni na palubě Skryté hmoty ji bez výhrad akceptovali a chovali se podle ní. Fred se tak poměrně rychle propracoval až na kapitána, čímž se stal konečně rovnocenným velitelem jejich skupiny. Udělal si všechny základní kurzy, které se jim podařilo jakž takš na palubě lodi vytvořit.
Hlavní význam, který v takovém tréningu viděl, bylo, že se mu konečně podařilo potlačit strach! I když to nebyly reálné situace, cítil, že je teď daleko lépe připraven. Celé hodiny po sobě stříleli laserovými zbraněmi, které v podpalubí našli. Byly na výcvik vyrobené a všechno tak šlo daleko snáz.
To, co Freda zaskočilo bylo, že i Kathy se s horečnou vervou pustila do výcviku a taky dosáhla určitých úspěchů. Komise, která sestávala z velitelů lodi a několika mariňáků jí nakonec přiřkla hodnost nadporučíka, i když Fred trval ještě na důkazu v osm nula nula u něj v kajutě.
Čím dál víc ho překvapovala. První se s ním pustí do boje proti A-ALE a pak se z ní ještě začne stávat nelítostný zabiják. Obdivoval ji. Věděl, že by ji nikdo nedokázal zlomit. Když si něco umanula, dokončila to i s vítězným pokřikem. Byla všechno to, co aliance potřebovala k tomu, aby tento boj vyhrála.
Za Fredem přišel přichvátal Brian.
„Zadrž, řezníku,“ zastavil ho v jeho bojové akci proti pětičlenné skupince vojáků. Konečně se jim podařilo prolomit ledy. Včera slavili veliký úspěch. Podařilo se motivovat celou posádku a skončily tak skoro tři dny truchlení a beznaděje. Všechno teď šlapalo daleko líp. Večer se sešli v lodním baru a popíjeli až do rána. Celá velící demokratická čtyřka, jak si říkali, se nakonec sblížila do té míry, aby jeden druhému věřili. Brian a Fred si docela rozuměli a nic tak nebránilo počátku jejich přátelství.
„Mám pro tebe zprávu,“ pokračoval.
Fred odložil cvičný samopal.
„O co jde?“
„A-ALA zaútočila na Evropu!“
„Tak to bychom sebou měli hodit! Pokud máme něco změnit, musí to být dříve, než Evropa padne!“ vzdychl Fred.
„To asi jo,“ přikývl Brian a zmizel.
Fred popadl zbraň a ukázal svým protivníkům rukou na znamení, že pokračuje v boji.
