Harat procházel dalším hřbitovem a sledoval svůj meč, jestli jeho magie neucítí nemrtvé. Toto již byla jen nudná rutinní práce, když vtom si všiml záblesku na čepeli. Okamžitě začal prohledávat okolí tohoto místa. Podíval se na každý hrob, ale tam nebylo nic. Nakonec ještě zašel k domku bývalého hrobníka. Magie, jež ukazovala přítomnost nemrtvých mu málem vytrhla meč z ruky, jak se snažila dostat k tomu domku. Harat přišel ke dveřím a naslouchal. Zevnitř bylo slyšet chrastivé zvuky typické pro kostlivce. Přestože byla noc, tak nepotřeboval světlo, neboť to, které vydával meč stačilo aby viděl. Vešel dovnitř a uviděl dva kostlivce stojících u padacích dvířek. Ti se na něj otočili a začali se k němu šourat. Takto slabí nemrtví jsou ještě tak pomalí, že Haratovi stačilo jen, aby k nim došel a pak jim prostě urazil lebky.
Hned jak zničil oba kostlivce ho magie meče začala táhnout k poklopu v podlaze. Harat si myslel že tam budou jen slabší nemrtví, i když ne zrovna málo a tak vstoupil dolů. Po chvíli chůze zjistil, že je v katakombách pod městem. Ty by ale měly být celé zapečetěny, takže tu není něco v pořádku.
Cestu labyrintem chodeb našel jednoduše. Za prvé mu ji ukazoval meč a za druhé šel podle hlídek nemrtvých. Ty se skládaly z jen z kostlivců a zombií se kterými se se svým již téměř legendárním mečem bez problémů vypořádal. Meč již začínal svítit velmi silně a tak poznal, že se blíží k velmi velkému počtu nemrtvých. Sundal si tornu a vyndal z ní obvyklé vybavení vymítače. Pár lahviček svěcená vody, osikové a stříbrné kůly, stříbrné šipky a také velice draze zakoupený sluneční krystal a svitek na seslání deseti bílých blesků. Na meči poznal, že je již velice blízko.
Jakmile zabočil za roh se chodba rozšiřovala do obrovského sálu osvíceného světlem pochodní. Na protější straně viděl nějakého čaroděje jak něco říká k posluchačům. Rozhodl se že se přiblíží, aby mohl poslouchat. Ukryl meč a začal se podél stěny plížit směrem k davu lidí. Po pár krocích si všiml něčeho, co mu vyrazilo dech. To nebyl jen ledajaký čaroděj. Tento již nebyl mezi živými. Také dav těch, co považoval za obyčejné posluchače tohoto přívržence zakázaného umění, měl svůj život již dlouho za sebou. Při pozornějším pozorování si něčeho všiml. Nebyli tam pouze kostlivci, zombií a nějací ghůlové, jak původně předpokládal. Viděl tam plno mumií, spekter a dokonce v prvních řadách viděl i pár upírů. Všichni tito nemrtví se mu klaněli s bázlivou úctou. Harat poznal že nemá šanci nad nimi vyhrát. Ještě než stihl pomyslet na útěk tak se k němu nemrtvý mág otočil a zvolal povel. Harat se podíval za sebe a uviděl skupinu mumií, jak vychází ze svých úkrytů a blokuje mu ústupovou cestu. Poznal, že je v pasti. Byla to léčka. Nu co, pomyslel si, aspoň jich vezmu pár s sebou.
Harat vzal ou vzácnou zbraň, sluneční krystal a svitek bílých blesků, a použil je. Nejdříve použil krystal. Jakmile ho aktivoval kouzelnými slovy, tak se kolem rozlilo sluneční světlo. Někteří z nemrtvých začali hrůzně ječet, ale jejich pán pouze mávl rukou a v tu ránu světlo zmizelo, byť vytvořené tak, aby ho nezastavilo ani silné zaklínadlo. Harat si toho ale nevšímal. Již aktivoval svůj svitek. Rozhodl se použít všechny své blesky na nemrtvého mága. Z jeho očí začaly sršet blesky. Do mága narazily všechny. Nyní by již měl být zničen, ale Harat se zarazil. S nekromancerem to ani nepohlo. V posledním pokusu o zničení mocného nemrtvého se vrhl do řad nemrtvých, které je od sebe dělily. Sekal mečem všude kolem sebe a rozséval jím zkázu. Mnoho jich vzal sebou, ale přesto podlehl. Takové přesile se nemohl rovnat.
Stal se silným nástrojem nekromancera. Jeho meč byl zaklet do knihy a ponechán se stráží na tomto hřbitově. Jen ten, kdo ho dokáže plně ovládnout ho může získat. Aby zabil vraha jeho bývalého pána.