„Co, kdo to je ?“
Kolik je hodin, půl dvanácté. Co, jo telefon, aha zpráva teď v noci?
Beru telefon , koukám jedním okem a klikám. Čísla, znaky, čísla.
„To jsou blbé fóry !“ pouštím telefon na koberec a padám do snů.
Ráno.
Budík, sprcha a ven. Dnes jedu přes půlku státu do jedné odlehlé přenosové stanice. Pracuji jako údržbář telekomunikačních sítí. Není to moc legrace, hlavně když v létě řádí bouřky a v zimě mrazy. Ale nestěžuji si.
Vyhovuje mi, že jsem v podstatě sám svým pánem, teda v rámci možností - hlášených poruch.
Další banální závada, ptáci si udělali hnízdo nad ventilátorem chlazení a ten se zanesl bordelem. Ani nevím kde budu dnes spát, tady v těch končinách jsem ještě nebyl, takže něco musím najít „na slepo“. Beru první hotel který potkávám. Malý starší, ale čistý. Recepční je dcera majitelky a je na to evidentně hrdá. Důraz na rodinnou tradici tady na mě křičí z každého nablískaného rohu. Miluji tyhle klasické hotelové pokoje. Desinfekce je snad i na té čokoládce na polštáři.
Sprcha a hurá do postele, dnes toho mám tak akorát, myslím že ani nepotřebuji televizi k usínání.
Budík.
„Sakra musím změnit melodii na alarmu,“ kde jsem to byl?
Měl jsem živý sen, ale úplně! Jak to jen , seděl jsem u táty na verandě, byl večer. Takový ten zvláštní, co si člověk pamatuje celý život. Najednou něco bylo za jeho starým autem, nějaký pohyb, velikánský pes.
Ne vlk !
Obešel auto a blížil se ke mě. Vstal jsem a šel k němu, znal jsem ho.
Napadal na tlapu, měl poraněnou nohu, už delší dobu a já to věděl.
Uklidňoval jsem jej a huboval mu zároveň že nepřišel dřív.
Bál se.
Snažil jsem se ho uklidnit a hladit rukama.
Chudák byl tak vystrašený, ošíval se a v jednu chvíli mi ruce přejely po jeho zubech. Opravdu jsem cítil jak jsou ostré , jak mi škrábou po kůži na dlaních.
„Bože ! Mám šrámy na dlaních ! Ale vždyť to byl přeci sen !? „
Ne , ne , v noci jsem ze spaní určitě máchal rukama kolem sebe a kdo ví kde jsem se škrábl.
„Uklidni se Jime, klid.„
Bože , taková blbost a jak mě to rozhodilo. Něco jako ta zpráva minulou noc, od koho to vlastně bylo, musel jsem ji asi vymazat, ráno už v telefonu nebyla.
Zase den jako miliony dalších.
Cesta, cesta, benzinky a spousta kávy.
Směřuji do Haarwestského kraje, je to tu spousta vesnic blízko sebe a v každé stanice nebo alespoň převaděč. Musím objet sedm místních stanic a zkontrolovat je. Jednou za rok se musí prohlídnout zařízení, technologie i když systémy nehlásí žádné poruchy. Mám naplánované trasy a několikrát prověřené hotely a místní hospůdky. Jo zdejší kuchyně mi sedí víc než nátura místních lidí, kteří jsou bůh ví proč pyšní že mohou žít zrovna v tomhle druhu zapadákova.
Tak první noc, hotel U stromu. Jedinný hotel na téhle trase, který má vanu. To je pocit ! Kam se hrabou všechny ty sprchové kouty se svými bočními tryskami.
Vana plná horké vody je prostě ... no prostě vana plná horké vody.
„Ahoj Bobe ! „ dnes je tu kamarád Bob, to znamená jedno pivo zdarma.
„Ahoj Jime, zase jedeš místní sedmičku? to je po šesté?“
„Pošesté, dáme si partičku? Posledně jsem tě rozprášil za čtyřicetpět minut.“ Je sakra dobrý hráč, šachy hraje od devíti let, byl dokonce třetí v lize juniorů, jenomže potom ho porazila rodinná tradice, teda jeho otec. Umřel brzy a celý hotel mu spadl na ramena. Nevím jak se s tím vyrovnal, ale dnes si vede skvěle. Posledně jsem ho porazil díky malé lsti, sedl jsem si schválně tak aby za mnou byla televize. No a fotbalová pohárová středa byla na mé straně.
Tak jsem přišel o vše v rekordních třiceti třech minutách hry. Tři piva s příchutí porážky a přednáška o peklu na zemi v podobě tchýně jako provozní vedoucí restaurace mě dokonale unavily. Jdu spát. Snad se vyspím bez lvů a nevím čeho. Teda dnes se mi bude zdát o koních, přesněji o dvou bílých koních jak plení mé černé královské řady minutových hrdinů.
Budík, kruci ta melodie.
Dvě hodiny ráno ? Vždyť jsem nastavoval šest, asi potřebuji nový telefon.
To je tma, není vidět opravdu nic a to mám otevřené okno. Nevidím nic, ale zato slyším, něco tu šelestí.
Něco jako když se snaží hodně potichu našlapovat a má dlouhé nohavice, mařící veškerou snahu.
Zdá se mi to ?
Když budu potichu nevšimne si mě a odejde, ale kdo ?
Už je to docela blízko !
Slyším a cítím pomalé nádechy, jako když po čichu hledáte ten správný kousek koláče.
Měl bych něco udělat, nebo se zblázním.
Mám to, vystrčím ruku z pod peřiny a rozsvítím lampu na nočním stolku. Jestli tam je.
Měl jsem na nočním stolku notebook. Dal jsem ji zpátky ? Jo dal jsem ji tam, určitě.
No jo ale co když do něj vrazím a chytne mě za ruku a ...
Uvědomil jsem si že se bojím.
Cítim dech, čichání jakoby přímo na tváři, zvoní telefon !
Vystartovala mi ruka k lampičce.
Světlo, ostré až to bolí.
A nikde nikdo ! Jsem blázen ?
Telefon pořád ještě zvoní, beru jej .
„ Z domova, na mezinárdním letišti byla nalezena přepravní schránka s aljašským vlkem ve velmi zuboženém stavu. Policie zjišťuje majitele. Vlk byl zatím umístěn do karantény místní zoo, kde ...“
„ Co to je ? Jaký vlk zase?“
„Tak moment !„ musí tady být přece číslo odkud ten hovor šel.
Nic?! Nic!
Tak se mi to zdálo ?
Teď neusnu, ale musím, ráno mě čeká dalších sto třicet kilometrů. Dám si prášek na spaní.
Melodie ! Teda budík. Tak , mám toho dost.
Co si tam dáme a tady příjemná melodie, snad mě vzbudí.
Sprcha, snídaně, život je nuda. Ještě že existují kuchaři je to všechno o něco veselejší.
Jsem na cestě už hodinu a půl. Jsem v nějaké příšerné koloně. Stala se mi zvláštní věc, jel jsem opravdu rychle a celkem v pohodě a najednou jsem nevím proč sundal nohu z plynu a přibrzdil, v tu chvíli se předemnou objevila tahle kolona.
Sjedu tady na tuhle vedlejší cestu a trochu si odpočinu. Cesta vede lesíkem je tak sotva na jedno auto, je tu nějaká křižovatka. Zatáčím doleva pojedu ještě kousek až bude nějaké místo na zastavení.
Jsem venku z lesíka mezi poli.
Ale, támhle kousek dole vidím zase hlavní cestu, stojí tam kamion a řidič se pokouší měnit kolo.
Mám štěstí takhle to objet.
Je večer a já sedím u krbu v maličkém hotelu u cesty. Je tu všechno z kamene a dřeva. Možná i ty rybičky v akváriu na chodbě. Nikoho tu neznám, asi se měnil majitel, pamatuji se na příjemnou paní, která vždycky chodila s kočkou v náručí.
Koukám do ohně.
Rozhodl jsem se že si dám rovnou prášek na spaní, než půjdu do postele. Nechci nic riskovat.
Probudilo mě slunce, poslední závan tepla babího léta.
Konečně jsem se v klidu vyspal.
Sprcha a spol.
No ale co to je, mám úplně chlupaté kalhoty a jedna bota je rozkousaná, jako od psa.
Tohle už není legrace, to jsou jasné důkazy ! Něco se děje !
Dobrá zpráva je že nejsem blázen.
Špatná je ta že jsem měl zamčeno a okno jde otevřít jen napůl, jenom tak jako by vyklonit.
Sakra půl osmé, telefon nezvonil ? Zvonil. A mám vzkaz na záznamníku.
„Světové ceny ropy se již třetí den pohybují na maximální hranici za posledních deset let. U pobřeží aljašky ztroskotal tanker Renn, došlo k úniku ropy, která zamořila již dvanáct kilometrů pobřeží ...“ Zprávy ? Kdo ? Proč?
Co když se mi snaží někdo něco sdělit, co když je to volání o pomoc ?
Zavolám na to letiště jak je to s tím vlkem, ale je to vůbec pravda ?
To bylo přece včera, nebo ne?
Určitě tu budou včerejší noviny a zavolám Billovy , zjistí mi číslo odkud šel ten hovor.
II.
BLUDNÝ DEN
Sedím u snídaně a čtu včerejší noviny.
Tady to je! : „Na mezinárodním letišti ...“
Tak to byla pravda, proč ale já ?
Musím jet.
Dnes je opravdu smolý den, jezdím nějakým zpropadeným lesem už hodinu a nemůžu se vyznat ve zdejších cestách a cestičkách. Tady někde musím odbočit do údolí a na konci údolí do kopce. Projel jsem snad všechna co jsem našel, ale ani jedno není ono. Vidím to špatně, dnes už určitě nestihnu dojet do dalšího okresku, budu muset najít nějaký nocleh cestou, pokud se ovšem dostanu z tohoto lesa.
A zase křižovatka a zase odbočuji dolů do prava do údolí.
Cesta se zužuje až je sotva na auto. Tak tady nejel nikdo pěkně dlouho.
Zdá se že jsem správně , projel jsem údolím a teď prudce stoupám do kopce.
Jo, jsem tady.
Páni je to tady pěkně zarostené, plot i s bránou je celý pokryt nějakou popínavou rostlinou. Malé zelené lístky a spousta malých žlutých kvítků, které voní až se točí hlava.
Tak tak se mi podařilo otevřít bránu, rostlina je hodně houževnatá a kusy se mi přichytily na kalhotech. Je to takový ten nepříjemný porost co se těžce odstraňuje.
Sakra už je skoro deset, taky už je pěkná tma. Dnes jsem to prostě nezvládl. Nasedám do auta a vyrážím tak nějak vlažně. Připadám si jako ve snu, jsem opravdu unavený.
Tady zajedu k lesu a trochu se prospím, ale rozhodně se zamknu.
