„Jak ti mohl někdo ukrást startovací klíč pod nosem ty chybnéj integrále jeden, víš, že tady v českých krajích si musíš všechno hlídat, jinak ti ukradnou i chobot mezi očima,“ velitel mimozemského průzkumného plavidla byl vzteky bez sebe. Bohužel to nebyla poslední pohroma toho dne.
„Šéfe někdo nám ukradnul zásoby,“ tiše špitnul kuchař.
„Jak se k nim, u modrého nebe, dostal,“ kroutil oběma hlavami.
„To já nevím,“ smutně zašeptal kulinářský specialista.
„Hele šéfe, támhle,“ pilot ukázal chapadlem k blízkému kopci, kde parta bezdomovců u ohně otvírala jejich konzervy. Růžovou pěnou, která se vyvalila ven pohrdli a zbytek lupu odchodili do nedaleké strže.
„Takhle zacházet s blevajzíkama, takovou pochoutkou, oni to zahodili,“ kuchař byl na pokraji nervového zhroucení. Pozemská cháska opovrhla kosmickou delikatesou. Jak nekulturní, blevajzíci, vývozní artikl jejich rodné planety, se válel potupně v roští u potoka.
„Náčelník ochrany, ke mně !“ zahřměl hlas povolávající na můstek osobu zodpovědnou za jejich bezpečí.
„Jak mi to vysvětlíte ?!“ velitel plavidla ukázal na skupinku odvážející na dvoukoláku trysku jejich hlavního motoru.
„Ale já jsem celé okolí nechal zabezpečit laserovými detektory,“ hájil se náčelník ochrany nejistě.
„Ano a kde jsou ty detektory?“
Marně dalekohledem obhlížel místa, kde ještě před chvílí byla instalována chlouba mimozemské techniky, nikde nic.
„No tak, kdepak jsou?“ tón velitele plavidla byl čím dál tím víc nepříjemný.
„No, kdepak jsou?!“
Náčelník ochrany si vzpomněl jak jednou při studiu historie pozemšťanů narazil na zmínku o harakiri. Tehdy ještě nechápal mentalitu tvora, který něco takového udělá sám sobě. Dnes změnil názor, harakiri by možná v dané situaci nebyl zas tak špatný nápad. Ti pozemšťané… .
„Detektory někdo ukradl,“ byl nucen suše konstatovat nahlas.
Světlo na můstku zablikalo a najednou byla tma.
„Někdo ukradnul hlavní akumulátory,“ hlásil první důstojník.
„Přepněte na záložní.“
„Záložní akumulátory včera vyměnil mechanik s tím šikmookým pozemšťanem za ten blikající nesmysl co strašně smrdí a neskutečně řve,“ dostalo se veliteli odpovědi.
„Já se snad picnu.“
„Není čím, v noci někdo ukradnul všechny zbraně.“
„U Jupitera, jak to dělají, všechno máme zamčený a zabezpečený a stejně nám to vyfouknou,“ kvílel velitel ve zbytku svého kosmického plavidla.
„Však nám doma dobře radili, přistaňte na Zemi kdekoli, jenom ne v Čechách,“ psycholog výpravy si vzpomněl na školení před startem, „i válečné oblasti jsou bezpečnější.“
„Ale co teď?“
„Co proti nim použít násilí?“
„Já nevím… ,“ velitel nebyl tomuhle nápadu moc nakloněn, „předem sebrali všechny zbraně, násilí máme zakázaný a navíc vůbec nevíme co na ně platí.“
„Něco zkusím,“ nabídl se mechanik a vyšel ven vstříc další skupince s dvoukolákem. Na svém skafandru rozsvítil světla, spustil poplašnou sirénu a začal divoce poskakovat. Doufal, že je zastraší. Zpátky do kabiny ho zahnala sprška kamení.
„Takhle to nepůjde.“
„Bez startovacího klíče, akumulátorů a hlavní trysky stejně nemůžeme odletět,“ pilot měl pravdu, jejich konec se blížil. Bez energie nebudou mít brzy co dýchat.
* * *
„Myslíš, že to bude k jídlu?“ zarostlý bezdomovec sledoval svého kamaráda, jak dostává ze skafandru ven jejich budoucí oběd.
„Určitě, vždyť je jen nějaká chobotnice.“
