Toužím po neměnné proměně Věčnosti
v těch chvílích cítím pavoučí drápky na své dlani a vzpomínám na sestřičky a pavoučici, co vypadá jako cizokrajný šperk
Antithema
z nekvalitní pásky o železné panně a strachu, kterému nikdy neporozumíte
o strachu, který je klíč a o klíči, jenž je obestřen strachem In nomine dei nostri satanas excelsi -
alumettes lucifers
a o dívce, kterou to zlobilo.
Antithema.
Kde ještě svítí hvězdy?
antithema?
Víno v krabici
mizí...
a opět ten strach
ANTITHEMA
a čert ví, co to všechno vlastně znamená
snad jen radost z šílenství nebo šílenství z radosti
a
antithema
kolikrát jen řádky zmuchlané
a slova, jež nikdy nebudou vyřčena nahlas
ZVUK PŘEKRUCUJE! antithema
Konec dětství!!!
zaznívá a ty mlčíš
mlčíš viď, nebo odvádíš řeč
jako já
Antithema
a pavoučice na dlani
Hvězda je šperk noci
od soumraku do úsvitu
a
pak
Slunce Sunrise to Sunset
vyplýtvaný život a věčný boj proti marnosti a ztrátě... ztrátě
od úsvitu do úsvitu
od soumraku do soumraku
ještě nejsem upír
ještě ne
nikdy
se nechci bát křížů v cizích rukou
a n t i t h e m a
tolik divných slov, jejichž význam se pouze domýšlím, když stojím uprostřed Víru a naslouchám zpěvu Plavovlasého.
Nechtějte rozumět básním, není čemu.
To se týká zvláště Tebe!
X.
Uprchlík odkudsi naslouchá písním, pěným pro uprchlíky odkudsi a neptá se, kdo je zpívá. Pouze vychutnává jejich divokou melodii a drsný zpěv.
Uprchlík nemá právo ptát se.
Divné stíny na obloze.
Vzpomínám na pasupy, cizí sny a hledám ve vás sám sebe.
To je antithema.
SNAD.
Snad jednou
koupím si pavoučici.
Snad jednou
chvilka klidu
kusadla zarývající se do dlaně rád risknu
pokud překousnou okovy mizérie
Kusadla rozdrtí okovy a já se rozlétnu ke hvězdám
jednou
stále jen zpívám o naději ve svých snech...
VIII.
Je antithema hledáním klíče nebo klíčem k hledání?
Nehledejte v poesii moudrost.
Je zbytečná.
"Moudrost nebo poesie?"
"Ano!"
Příběhy o Cestě.
Tolik příběhů o Cestě.
Nikam.
Cesta je předsudek.
Každý, kdo za něco stojí jde za svým snem cestou necestou!
Je antithema hledáním klíče nebo klíčem k hledání? NE!
XVII.
Jidáši...
rozumím ti a raději s tebou do pekla než s Kristem...
Ty jsi pochopil a byl jsi zavržen.
Kašlu na to, kdo byl v právu, stojím při tobě, abych ti alespoň trochu ulevil od sraček, které na tebe házejí.
Jidáši - snad budeme přátelé
jednou
v pekle
I toto je antithema
o soucitu
XIII.
Smrt
může být také šedivá
a černorudá
v divných chvílích, jimž nelze uniknout
VŠE
a nic
lidé spěchající za Osudem nebo kamkoli někdy po ránu
šedivém
...zpívat písně o barvě mého štítu.
Avantgardní šílenství se může odívat do barev, dokud je nesmíchá krutá realita. A potom. Rudá a čená a bílá a modrá a NIC! Stále se opakující spirála vyvařených tónů. A vztek. Jistě. Jistě - vztek. To není důležité...
TO není důležité.
Anathema šedi, prokletí mé necesty.
Rovněž a přirozeně je antithemou.
Nikdy jsem netvrdil, že neblábolím, blábolíce vesměs.
Nechci
trpět a psát o tom verše!
Nechci
se vyžívat ve velkých slovech a trápeních!
NECHCI PSÁT TUTO BÁSEŇ!
A N T I T H E M A
Zase...
a přece...
Buď proklet, básníku. A piš. Piš bolest, aby se ostatní mohli kochat a mít dobrý pocit.
Z bolesti druhého má kdekdo dobrý pocit.
Ale málokdo naslouchá šílené šedi.
Naslouchám šílené šedi.
Naslouchám bolesti, cizí i vlastní.
a někdy... tak, aby se nikdo nepovolaný nepohoršil... se směju.
Sobě i vám.
Dnes a navěky.
Neprozradím pravý původ svých slz.
Není co prozradit.
Nemám JMÉNO.
Jsem bezejmenný rouhač milující nicotu, ergo Boha, jenž není, nebyl a nikdy nebude, tudíž ho Nietzsche nemohl zabít.
Kráčím tedy, cestou Necestou, odnikud nikam, za Tebou.
Pro Tebe.
Tato píseň je plná lásky, jíž nerozumím a prázdnoty...
Byly doby, kdy jsem si myslel, že jí rozumím.
Ať už komukoli a čemukoli.
Ničemu a nikomu nerozumím, rozumět nebudu a snad... ani nechci.
Proč taky - to by byl opravdový Konec.
Pochopení.
Naprostost.
Vše.
Antithema.
XV.
Věže emírova paláce září v časném úsvitu.
Sufjání hovoří s mudrci o nezbytnosti hekatomby.
A velikosti Boha.
Mudrci váhají.
Je těžké vzdát se cesty druhého, pokud jsme po ní šli příliš dlouho. Je těžké vzdát se cesty druhého, byť bychom jej odhalili coby Satana.
Jste příliš spoutáni cestami druhých a vy to víte!
Proč si nenajdete vlastní?
V nekonečném Kosmu je směr ilusí.
A iluse je příliš často směrem.
Antithema.
Tato báseň je iluse!
Sufjání má pravdu.
Konec světa.
0.
Vyřvat svůj strach do očí nicnetušícím kolemjdoucím je Cesta.
Do ústavu...
Nevyřvat svůj strach do očí nicnetušícím kolemjdoucím je Cesta.
Na smrt...
Spirála.
Jdu ke středu.
Poznání neexistuje.
Střed je počátkem.
Konce.
a pořád dokola.
Bum, bum, bum...
Často mám pocit, že se sám sobě zdám.
Půvabné zacyklení...
Toto je píseň o skepsi.
Nevěřte ani slovu.
Jsem notorický lhář.
Pravda neexistuje.
Píseň o zacyklení.
Antithema.
XIX.
Čtyři sekundy do Roztříštění.
Tři sekundy do Roztříštění.
Dvě sekundy do Roztříštění.
Sekunda do Roztříštění.
Roztříštění.
XVIII.
Jsem hejno šedivých vran a mlha na blatech.
Jsem Roztříštělec a horké bláto valící se z jícnu sopky aby pohltilo vesnici plnou dětí. A dusivý sopečný popel. Přinesu vám bohatou sklizeň, až se usadím na svazích...
Nepodceňuji se.
Má síla je veliká.
Jen trochu obludná, zdá se.
Raději mlčet.
Nechci ničit vesnice na svazích.
Nechci uvádět na scestí.
Jen...
Nevěřím ve scestí.
A přece...
Toto je píseň o touze pomáhat a nesmírné potenci ničit.
Antithema.
XXII.
Neexistuje Začátek ani Konec.
Jen věčné bezčasé plynutí Kruhu.
Vymanění bylo by svého druhu Koncem.
Není procitnutí.
Odpykávání bez konce, radosti bez počátku a písně...
Nechtějte mne pochopit - toužím po objetí.
V.
Kdesi daleko zpívá dívka pohřební píseň někomu, koho neznám.
Stopař bloudí - není nikoho, koho by mohl vést.
A čas?
Děláte si legraci?
Jen větve ve větru...