Saidhi

Milovaná ze závisti,
objímaná z nenávisti.
Hlavu hrdě vztyčenou,
avšak duši zlomenou.

Stále s někým, přes to sama,
ze soucitu milována.
Duše čistá, rozervaná,
zeje v ní hluboká rána.

Srdce spící, avšak živé,
jenom bolest potom zbyde.
Stále hledá, nenachází,
duši prázdné cosi schází.

Oči mrtvé, bez citu,
zrcadlení pocitů.
Z jeho chtíče stvořená,
temnou krví zplozená.

On spasením mé duše je,
zároveň zatracením...

Napadly sněhu závěje.
A já teplo zvláštní cítím...


Srdce tlukot zní do ticha.