17. 11. 2007 – 8:51 Středoevropského času
Město Bratislava – Slovensko
Už byli na ústupu. Ani s pořádnou injekcí americké armády nebyli schopni ubránit tak rozsáhlé hranice EU. Všechny jednotky se stahovali a první střelba už zaduněla na předměstí Bratislavy. Zřejmě budou muset ustoupit ještě dál, až do České Republiky. Tím získají potřebný čas, který jim chyběl do příjezdu dalších posil.
Kevlar sledoval boj ze stanoviště generálního štábu. Od té doby, co se podařilo A-ALE přesunout letectvo do okupovaného Ruska, ze kterého mohli snadno nalétávat na Alianční postavení, karty se obrátili. Aliance dělala co mohla, aby invazní jednotky čínské a Íránské armády zastavila, nebylo to však lehké! Zvlášť teď, když se A-ALE podařilo proniknout do Bulharska přes průliv Bospor.
Stahovali se dál do středozemí tlačeni neodbytnou armádou.
Kevlar sledoval bojiště dalekohledem. Pozoroval stovky umírajících vojáků, kteří padli za svou vlast.
„Je rozhodnuto,“ vzdychl. „Dejte vědět ministrovy obrany ČR, že všeobecná mobilizace právě začíná! Ať sem okamžitě začnou posílat první jednotky!“
Válka postoupila o další zářez výš. Bohužel, další už by ohlašoval nukleární válku! Kevlar se rozhlížel kolem sebe a porovnával ten kontrast klidné přírody za ním a hromobití před ním, kde se tvořil další osud celého světa.
Všechny naděje rázem byly ty tam. Silnici přehrazovala řada jeepů a za nimi se kryli vojáci. Muhmad se rozhlédl, jestli by zátaras nešel objet. Kolem cesty ležely natažené ostnaté dráty a sem tam se kryl další ozbrojenec.
„Tohle všechno kvůli dvěma vraždám a krádež auta?“ nechápal Fred.
„Víš, o to ani nejde! Hlavní příčinou je to, že vraždila žena a ještě k tomu vojáka!“ oznámil jim Muhmad.
Kathy chtěla něco říct, ale v poslední chvíli si to rozmyslela. Vzdychla a zadržela příval lítosti. Opravdu za to nemohla! Ten voják je nechtěl pustit a když se ozvala ta vysílačka, prostě využila příležitosti. Před tím jim zase nechtěl dát pokoj ten chlápek s autem. Sakra vždyť to opravdu nebyla její chyba. Jenom se bránila.
„Tady je vražda dost vážný zločin, ale zpravidla to končí tím, že viníka zabijou přátelé nebo rodina oběti, eventuálně se jim vyplatí! Ale aby vraždila žena, to je tady něco opravdu unikátního! Půjdou po ní dokud ji nedostanou!“
„Tak to teda dík!“ zašklebila se Kathy a zavřela oči, aby ostatní neviděli její slzy, které se nezadržitelně a přes všechny protesty blížili napovrch.
„Frede, myslím, že nadešla chvíle pravdy,“ vzdychl Muhmad. Měj zbraň připravenou a pokud nás nepustí, nebo se mi nepodaří projet zátaras, víš co máš dělat!“
Fred nejistě přikývl!
Auto se pomalu blížilo k vojákům.
„Prosím zastavte auto,“ znělo z amplionu arabsky.
Muhmad poslušně zastavil.
„Vystupte z auta!“
„Tak a je to tady!“ oznámil jim Muhmad a zuby mu strachem a nervozitou cvakaly.
Fred pozvedl zbraň a namířil ji nejprve na svého přítele, který s ním absolvoval tu dlouhou a strastiplnou dobu, co trávili v dešti na ostrově. Váhal. Nebyl schopen to udělat.
„Vystupte z auta!“ opakoval se pokyn.
Sklonil zbraň, zaťal zuby a znovu ji pozvedl.
„O nic se nepokoušejte, chceme jen tu ženu!“
Fred se otočil na Kathy. Tiše plakala a slzy se jí řinuly po tváři.
„Frede! Už to musíme udělat!“ řekl otcovským tónem Muhmad a ukázal na zbraň v jeho rukou.
Znovu pozvedl samopal a namířil na Rollinse, který se celou dobu snažil smířit se svým osudem.
„Nebojte se pane, jen dělejte! Musí to tak být!“ špitl Rollins a neodvážil se otočit.
Kathy se celá třásla.
„Ne, nemusí,“ zavzlykala. Přitiskla svá ústa k Fredovým. Vzápětí se odtáhla. „Splňte misi! Oni chtějí jen mě! To já jsem je zabila a já za to musím nést zodpovědnost!“ otevřela dveře.
„Ne, nedělej to! Třeba se nám to povede i jinak!“ žadonil Fred. Prosebně se na ni díval a hladil ji po mokré tváři.
„Má pravdu! Nejde to jinak!“ vzdychl Muhmad a omluvně se podíval na Kathy. Neznatelně jí pokynul.
„Miluji tě, Frede,“ rozloučila se a vystoupila z auta.
„Taky tě miluji,“ řekl, ale obával se, že přes chvějící se hlas plný lítosti mu nebylo rozumět. Sledoval jak Kathy vzlyká a dívá se na něj. Pomalu zavřela dveře.
„Odstupte od auta!“
Nerozuměla, co se po ní chce. S nadějí se podívala na Muhmada. Ukázal jí rukou, co má dělat. Kathy udělala pár kroků na bok. Snažila se zastavit slzy, aby obnažila svou pravou nezlomnou povahu a vysmála se do očí nepříteli, ale nešlo to.
„Jděte vpřed a nezastavujte se!“
Muhmad jí opět s lítostí v očích napověděl. Pak jí zasalutoval a ukázal, že jí drží palce.
Kathy se zhluboka nadechla a konečně přemohla návaly slz. Pevným krokem se vydala kupředu. Po chvilce se z okraje vozovky přiřítili čtyři vojáci a povalili ji na zem.
Fred přihlížel, jak ji spoutanou odvádějí do jednoho z aut. Chvíli na to začala auta jedno po druhém odjíždět, až zůstali na silnici sami. Slepě zíral do míst, kde ji naposledy viděl. Místo kde ztratil svou druhou lásku rukama A-ALY. Ovládl ho bezhlavý vztek a touha po pomstě byla tak vysoká, že už nemohl vydržet ty chvíle čekání, než budou opět v bitvě a on bude moci oplatit A-ALE to, co způsobili oni jemu!
„Zachráníme ji!“ rozhodl po chvilce.
Muhmad vzdychl a pomalu zavrtěl hlavou.
„Dobře víš, že to nejde. Nevíme kam ji vezou a když je budeme sledovat, tak nás zabijí. Vím, že je to pro tebe těžké, ale obětovala se, abychom mohli přežít a splnit misi! Bez tebe tu základnu nikdy nenajdeme! Nesmíš zbytečně umřít!“
„Ale jinak ji popraví!“ trval na svém Fred. „To nemohu dopustit!“ rozplakal se.
„Sama se rozhodla, pane,“ utěšoval ho Rollins. Když viděl, že je jejich snaha marná, kývl na Muhmada.
Auto se opět rozjelo. Za pár hodin už by měli být v táboře a konečně si budou moci od svých zážitků odpočinout. Až přijedou, bude jim zbývat ještě osm, nebo devět dní času, než se kolona ukáže.
