Odpolední slunce vrhalo sloupy světla skrze koruny stromů. To spolu se zvláštními prastarými kmeny, mechy a nepopsatelnou atmosférou dodávalo lesu nádech tajemna. Jediným zvukem, rušícím posvátné ticho, bylo šumění listí a…dech. A byl to právě ten, který působil na Ash‘raen‘shinu mírně uklidňujícím dojmem. Seděla opřená o jeden ze stromů a dlaněmi se dotýkala jeho kůry. Hned vedle ní seděl Hirn a zhluboka se nadechoval a hned zase vydechoval.
Zaposlouchala se do toho zvuku stejně jako kdysi poslouchala klidný hluboký dech svého muže během spánku. Opět se jí rozbušilo srdce, když si vzpomněla na Iliirjina slova o jeho možném znovuoživení.
Aby odehnala chmurné myšlenky na blížící se střet, pokusila se vzpomínat na ztracenou minulost, kdy její život byl naplněn klidem a mírem a její starostí byly jen dva hladové krky manžela a syna a kdy se mohla věnovat svému tanečnímu umění.
Napětí v ní však bylo příliš velké na to, aby se mohla plně soustředit na témata, která si určila, a místo toho opět sklouzla k myšlenkám na cíl jejich cesty.
Dokud se ještě nacházela s družinou v paláci, závažnost situace si nepřipouštěla a její nitro zaplnil smutek z loučení s její hostitelkou Iliirjou. Brzy si však uvědomila, že jejich putování směřuje k závěru.
Poměrně dlouhou dobu pak strávila družina putováním v lese - slunce dosáhlo na obloze svého vrcholu a pomalu se začalo naklánět k obzoru. V té chvíli - krátce po poledni - oznámil Hurbrar, že se již nachází v místě, kterým budou žoldáci s největší pravděpodobností brzy procházet. Jednalo se o jakési koryto, které plnilo úlohu přirozené a poměrně schůdné cesty k jihu v lese, který byl protkán kroutícími se říčkami, skalami a místy neprostupným porostem. A skutečně v něm Kirinel objevil ne příliš staré stopy lidských nohou i kopyt koní. To byl pro Mierhala dostatečný důkaz, že tuto přirozenou trasu lapkové využívají a pravděpodobně po ní půjdou i nyní. Hurbrar poté jen lehce přikývl na rozloučenou a s nikým nepromluvil ani slovo - vyjma Ash'raen'shiny. Té vtisknul do ruky nádherně vyřezávaný dřevěný talisman a pošeptal jí cosi v cizí řeči. Hned poté zmizel. Temná elfka měla dojem, že ta slova vyjadřovala omluvu a ozdoba byla milým dárkem.
A nyní seděla Ash‘raen‘shina v zákrytu jednoho mohutného stromu vedle Hirna Ganiada a spolu s ostatními čekali na půlelfa Kirinela, který se vydal na průzkum, aby zjistil, zda-li se bývalí žoldáci skutečně blíží a v jakém počtu. Zběžně se zadívala na Hirna a také na Mierhala se Sirgisem, kteří číhali ve skrytu o kousek dále. Zbytek skupiny byl rozmístěn na druhé vyvýšené straně stezky, aby až dojde ke střetu, sevřeli nepřítele ze dvou stran.
Tmavovláska si s nechutí pomyslela, jak je čekání nepříjemně dlouhé. Útroby měla díky nervozitě v jednom ohni a v ústech jí vyschlo. Otevřela proto svou čutoru a mírně navlhčila rty a napila se. Na chvíli cítila osvěžení, ale jakmile polkla, pálení se vrátilo se stejnou intenzitou.
Hlavu opřela o kmen stromu a zavřela oči. Po chvíli přistihla sama sebe, že dýchá mnohem rychleji a měkčeji. Ničeho se neboj, utěšovala sama sebe. Alespoň již bude brzy po všem. Možná se ale Hurbrar zmýlil…
Prudce otevřela oči, když ucítila jemný dotyk něčí dlaně na své paži.
„Děje se něco, Ash‘raen‘shino?„ ozval se starostlivý hlas Hirna Ganiada. „Celá se třeseš.„
„Já jen…jsem trošku nervózní před tím bojem, Hirne,„ odpověděla popravdě.
„Máš strach?„
Temná elfka přikývla, ale odmítla se podívat přímo do mužových očích, aby on v těch jejích nezahlédl, jak moc velký strach ji sužuje. Sama v té chvíli netušila, jestli bude schopna pozvednout zbraň proti nepříteli.
„Je to už dlouho, co jsem byla nucena bojovat na život a na smrt. A navíc jsem si na to nikdy nezvykla.„
„Z toho si nic nedělej,„ odtušil Hirn a zastřeným hlasem dodal. „Mnohem horší svým způsobem je, když si na to opravdu zvykneš.“
Následovala chvíle mlčení, kdy si válečník tmavovlásku zkoumavě prohlížel. Temná elfka se roztřásla ještě více a pohledem nejistě těkala po zemi. Nyní se cítila horká i na povrchu a přesto jí naskočila husí kůže. Vycítila, že Hirn si již všiml, jak moc se bojí.
Poposedl si k ní ještě blíže a potichu prohlásil: „Ash‘raen‘shino, vypadáš moc špatně.“
Na to tmavovláska nic neřekla, pouze opět nasucho polkla. Co teď mám dělat? Co říct? Že bych se nejraděj schovala někam na strom a ani nešpitla? Sám bys to neudělal, Hirne.
„Nemusíš bojovat,“ řekl po chvíli muž.
Poprvé během čekání se mu podívala temná elfka zpříma do očí. „Myslíš si, že vás chci nechat bojovat a sama tomu nečinně přihlížet?“
„Ne, to si nemyslím,“ zakroutil hlavou Hirn. „Ale stačí mi tě vidět…Ash‘raen‘shino. Jsi hodná, ale já nedopustím, aby se ti něco stalo jen proto, že tě ovládne strach. Viděl jsem válečníky, které to vyburcovalo, ale také takové, kteří se víceméně nechali zabít, protože je zradily ruce a nohy.“
„Ale…“
„Ne, žádné ale. Radši budu já i ostatní riskovat trošku víc, než bych tě měl nechat zemřít.“
Temná elfka a lidský válečník se do sebe na chvíli zakousli očima a nakonec tmavovláska odklonila zrak jako první.
„Tak dobře, Hirne,“ povzdechla si. „Máš pravdu, já…“ Na chvíli ji zradil hlas. „Bojím se a nedokážu to ovládnout a netuším proč. Ale už jsem v minulosti bojovala a vidíš, že ještě žiju. Musím vám pomoct, chápeš to? Sama sebe bych si pak nevážila.“
Válečník chtěl něco říci, ale tentokrát byl on přerušen.
„A ještě něco, nebudeš mě při boji hlídat na každém kroku. Chci vám pomoct, ne být přítěží.“
„Snad si nemyslíš, že tě nechám napospas, když se ocitneš v ohrožení života,“ odsekl Hirn.
Ash‘raen‘shina se na chvíli přestala třást a mírně se usmála: „Ne, to bych nechtěla. Ale nepomáhej mi víc, než bys to udělal pro své přátele.“ Teď vidím, že jsem opravdu přítěží, Hirne. Nejspíš nejsem zdaleka tak dobrá bojovnice jako ty, ale k ničemu také nejsem. I když to teď tak nevypadá, tak v srdci jsem temná elfka a dokážu se bít - když už ne za sebe, tak pro své přátele určitě.
Válečník v namodralé kroužkové zbroji pokýval hlavou a ještě s k tmavovlásce přiblížil.
„Dobře tedy, tak co kdybychom to udělali jinak?“
Temná elfka se tázavě zamračila. „Jak to myslíš, Hirne?“
„Můžeš hlídat ty mě.“
„Já tebe?“ Její zamračeně nedůvěřivý výraz se ještě prohloubil.
Válečník se z ničeho nic zasmál a tmavovláska překvapeně zamrkala.
„Seš vážně moc roztomilá, zvlášť když se tak tváříš.“
„Jak?“ zeptala se žena trošku nervózně.
„Právě takhle. Stejný výraz jsi měla tehdy v hostinci, když jsi se probudila a chtěla zjistit, co jsi provedla.“
„To je tím, že mi pořád něco tajíš,“ bránila se tanečnice a její ústa se mírně zavlnila v úsměvu. Proč mám jenom pocit, že se mě snažíš trošku rozptýlit, Hirne? Ale vůbec mi to nevadí…
„Teď vážně, Hirne,„ řekla po chvíli, „jak jsi to myslel?“
„Nechtěla jsi, abych na tebe dával při boji přehnaný pozor, tak to uděláme naopak. Mohla by ses držet poblíž mě a krýt mě.“
Ash‘raen‘nin výraz tentokrát ztuhnul a ona svého společníka upřeně sledovala.
„Jak tě to napadlo, Hirne?“
Tentokrát se zatvářil nechápavě válečník. „Proč? Je na tom něco špatného?“ Jen mi to něco připomíná…
„Podle toho, co jsem viděl, tak jsi mrštná a předpokládám, že to s těmi šavlemi umíš. Pomáhala bys mi odrážet údery, které by na mě - a samozřejmě i na tebe - mířily a já bych je vracel. Já si moc na obranu nepotrpím.“
Usmál se a pohladil hřbetem tváře temnou elfku po tváři. Podle Ash‘raen‘shiny to bylo poměrně důvěrné gesto, ale v tom okamžiku se její myšlenky toulaly jinde.
„A navíc bys byla v mé blízkosti a nemusela bys mít takový strach.“
Ani tentokrát tmavovláska nezareagovala.
„Ash‘raen‘shino, co ti je?“
Temná elfka zatřásla hlavou a ona se opět plně soustředila na Hirna. „Víš, je to zvláštní, že tě to napadlo, úplně stejně jsme spolupracovali s mým mužem, když jsme se ocitli v nebezpečí.“
Hirn sklonil hlavu a sevřel jílec meče, který mu visel u pasu.
„Nechtěl jsem ti to připomínat, Ash‘raen‘shino, vím, že tě to bolí.“ Po chvíli však dodal: „Asi to je dobrá taktika, když jste ji používali. Tak bychom ji mohli zkusit spolu, co říkáš?“
Temná elfka přikývla: „Snad ti budu k něčemu platná.“
Dobrodruh pokýval hlavou: „Jsem si jist, že ano.“
Oba dva opět ztichli a Ash‘raen‘shina si uvědomila, že se už netřese a je jí lépe. Rozhovor s Hirnem ji opravdu dokázal povzbudit a dal na chvíli zapomenout na blížící se střet. V tom samém okamžiku, kdy si to uvědomila, se však začal strach opět ozývat.
„Hirne, bavme se o něčem, mluvení mě uklidňuje,“ špitla temná elfka.
„Teď nám něco poví Kirinel,“ odtušil Hirn a díval se jedním směrem.
Ash‘raen‘shina se napřímila a všimla si, že se k nim lesem blíží tiše jako přízrak půlelfí stopař.
„Pojď,“ řekl Hirn, pomohl temné elfce na nohy a poté se vydal směrem k Mierhalovi a Sirgisovi, ke kterým Kirinel mířil. Tmavovláska jej následovala a ke dvěma přátelům došla ve stejné chvíli jako půlelf. Mierhal se Sirgisem už také stáli a s napjatými výrazy očekávali, co jim stopař řekne. Z druhé strany příkopu na Hirnovo zamávání přibíhalo dalších pět dobrodruhů.
Kirinel se zastavil, počkal až budou přítomni všichni a pak promluvil.
„Ten Hurbrar měl pravdu,“ prohlásil, „skupina ozbrojených mužů skutečně putuje lesem. A co víc, míří přímo sem.“
V Ash‘raen‘shinině nitru se rozhostil nečekaný klid. Ve svém nejhlubším koutku duše doufala, že se válečník v kůrové zbroji zmýlil a Kirinel oznámí, že o žádných žoldácích neví. Nic takového se však nestalo a temná elfka s konečnou platností sama sebe ujistila, že z té situace již není úniku.
Mierhal se zadíval směrem na sever, odkud měli žoldáci přijít.
„Kolik?“ zeptal se úsečně.
Kirinel chvíli neodpovídal a napětí ve skupině pomalu houstlo. Tmavovláska cítila, že se půlelf nechystá říct nic povzbuzujícího.
"Neměl jsem čas je přesně spočítat, ale odhadoval bych, že je jich kolem dvacítky. Spíš více, než méně."
U všech démonů," ulevil si Jergunil, " doufal jsem v menší počet."
"Kdo to v hostinci mlel něco o tom, že jich určitě nebude moc?" zabručel Durgan a významně se díval po Hirnovi.
"Říkal jsem, že podle mě jich nebude víc než dvacet," bránil se Hirn. "Přinejhorším jsem se spletl jen o pár žoldáků. To ty jsi prorokoval vysoké počty, Durgane."
"To se ti zdá málo? Těch tvých 'pár' může znamenat značný rozdíl mezi životem a smrtí," nenechal se odbýt trpaslík. Dvacet, promítlo se v hlavě temné elfce. Jestli jsou ti muži opravdoví veteráni, tak to bude velmi tuhý boj...Ale proč se tomu já i ostatní tak divíme? Dvacet válečníků očekávali myslím všichni. Jen aby jich nebylo o mnoho víc...
"Dost těchto zbytečných tlachů," ukončil debatu rázně Mierhal a s dalšími slovy předešel Ash'raen'shininy myšlenky. "Buďme rádi, že osud chtěl tomu, abychom se spojili. Neumím si představit, jak by ten boj probíhal v šesti nebo v případě Hirnovy skupiny dokonce ve čtyřech."
Všichni přítomní se zamručením nebo kývnutím souhlasili.
"Jen mě mrzí," říkal Mierhal svému příteli v namodralé zbroji, "že s námi nešel ten tvůj tajemný dobrodruh, kterého jsme spatřili hned první den našeho setkání. Teď by se nám hodil."
Hirn pokrčil rameny: "Jak jsem říkal, nepracuje rád ve větších skupinách. A nutit jsem jej nemohl."
Ash'raen'shina si všimla, že většinu přátel ta odpověď uspokojila, jen Durganova tvář vyjadřovala navenek neskrývané podezření. Nic však nenamítal.
"Za jak dlouho tu budou," otázal se Sirgis.
"Nějaký čas na přípravu ještě máme," odtušil stopař, "ale zdržovat bychom se moc neměli."
"To je myslím vše, co potřebujeme vědět," ujal se znovu slova Mierhal a rozhlédl se po celé skupině. "Já, Sirgis, Hirn a Ash'raen'shina zůstaneme tady. Navíc tu s námi zůstane Durgan. Ostatní se skryjí na druhé straně příkopu."
"Proč zůstane Durgan tady?" stěžoval si Jergunil, "prve byl s náma."
"Není to jedno," obořil se na barbarského válečníka Hirn Ganiad.
"Chci mít vyrovnaně střelců na obou stranách," řekl klidněji Mierhal.
"Střelců?" podivila se Ash'raen'shina.
Hirn se na temnou elfku zářivě usmál a pak řekl. "Proč myslíš, že s sebou Orgun táhne bágl plný kuší a šipek?"
"Aha," odtušila Ash'raen'shina, "to jsem...netušila." Se zájmem se zadívala na obrovitého hromotluka, který právě z neobvykle velkého rance vyskládával samostříly a střelivo do nich. Mierhal, Durgan, Hirn a Gilivan si zbraně rozebrali. Zistela měla už v rukou připravena vlastní kuši -lehčí než byly ostatní - a vkládala do ní šipku.
Temná elfka se podivila, kolika věcí si během přípravy a cesty během svého zoufání nevšimla, a musela uznat, že dobrodruhové jsou vybaveni a sehráni skutečně výtečně.
"Miřte dobře," nabádal své společníky Mierhal. "Kromě Kirinela a Zistely budeme mít my ostatní jen jednu ránu."
"O mou mušku se bát nemusíš," prohlásil chladně vznešený elf.
Durgan se zasmál: "Já bych ani neřek, Gilivane. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby ta šipka skončila v těle naší nové společnice."
Jak Ash'raen'shina, tak Gilivan věnovali trpaslíkovi mrazivý pohled. Alespoň na tomhle se shodneme, pomyslela si ironicky temná elfka, i když věděla, že to bylo pouze tím, že oba neradi slyšeli poznámky vztahující se k jejich napjatému vztahu. A zvláště ne takové poznámky. S hrůzou ji však napadlo, když se podívala do očí vznešenému elfovi, že se mu ta představa v jistém smyslu zamlouvá. Odvrátila zrak jiným směrem, ale mírně znechuceně si uvědomila, že se dívá na Sirgise, který jí vlastně ublížil ještě více. Chtěla si s mágem o tom vloupání do myšlenek promluvit už ráno, ale sešlo z toho. Doufala, že se k tomu ale jednou dostane.třebaže jej Mierhal omlouval, osobně mu chtěla dát najevo, že to už víckrát dělat nemá.
Ze zamyšlení ji vytrhl hlas nepsaného vůdce dobrodruhů.
"Jestli jsou všichni připraveni, tak se rozmístíme." Ukázal na jeden z keřů a pokračoval: "Až se první z žoldáků dostane na jeho úroveň, zaútočíme."
Temné elfce se ty rozkazy zdály dost příkré a celá akce nedoplánovaná vůči mnoha okolnostem, ale doufala, že jsou dobrodruzi tak sehraní, že zbytečná slova nejsou třeba.
Spolu s Hirnem se vydala k jejich původnímu úkrytu u kmenu mohutného stromu a jeho kořenů. Mierhal se Sirgisem zůstali na svém původním místě a Durgan své tělo vměstnal za trnitý keř. Zbylá pětice se schovala mimo Ash'raen'shinin dohled.
Hirn ztěžka dosedl na zem a nahnul se zpoza kmene směrem ke stezce. Tmavovlásce se zdálo, že se snaží najít nejlepší střeleckou pozici. Nakonec se opět schoval vložil šipku do nabité kuše. Ash'raen'shina nemohla neobdivovat jeho ledový klid. Jí samé se nervozita vracela se znovuobnovenou silou.
"Nejdřív vystřelím, a pak se na ně vrhnem, Ash'raen'shino," řekl válečník. "Počkej ale na mě, nikam se nevrhej sama. Víš, na čem jsme se domluvili."
"Vím, Hirne," odtušila tanečnice.
"A dávej si velký pozor. Nemáš na sobě žádnou zbroj, proto si nesmíš dovolit schytat jediný zásah. Měla bys nosit alespoň nějakou"
Tmavovláska pokrčila rameny: "I lehčí zbroj mě trošku omezuje, nejsem na ni zvyklá."
Dobrodruh se s ní dále nehádal, místo toho se temné elfce dlouze zahleděl do očí.
"Bude to těžký boj," prohlásil po chvíli. "Chtělo by to pojistit vítězství nějakým rituálem."
"Jakým rituálem?" zeptala se zmateně temná elfka.
Místo odpovědi jí Hirn vtiskl na ústa lehký polibek.
"Třeba takovým," odtušil s úsměvem.
Ash'raen'shině se vhrnula krev do tváří a ona otevřela ústa, aby něco řekla, ale Hirnova napřažená ruka ji zastavila.
"Teď pššššš, můžou každou chvíli přijít. Od teď ani slovíčko, nechceme se přeci prozradit, viď?"
Poslední větu pronesl zvláštním mírným a uspokojeným tónem. žena jenom přikývla a opřela se o strom. Co tě to najednou napadlo, Hirne?
Cítila se mužovým chováním značně zmatena, ale nakonec přesvědčila sama sebe, že pokud měl ten polibek jen dodat odvahu, tak byl pouze ku prospěchu.
Podívala se na svého společníka znovu, ale ten prodělal během okamžiku velkou proměnu. Z uvolněného muže se stal opravdový válečník. Jeho tvář byla klidná a lehce se z ní dalo vyčíst soustředění. Celé jeho tělo ustrnulo v připravené, přesto však uvolněné póze. Dýchal klidně a sotva slyšitelně. Působil dojmem živé sochy a jediný sval se mu neroztřásl, narozdíl od Ash'raen'shiny, která nebyla schopna dostat pod kontrolu své ruce. Proč se mi to děje? ptala se sama sebe. Vždycky jsem se bála, ale málokdy takhle...
Sama se sebou válčila až do chvíle, kdy se poprvé zaslechla jiný zvuk, než který vydával les nebo živočichové v něm. V té chvíli se přestala třást a strnula. Zaposlouchala se a náhle získala dojem, že i šumění listí Hirnův tichý dech ruší její uši - tak si přála zaslechnout ten zvuk znovu a zároveň doufala, že se jí to jen zdálo. Sama sebe pokárala za takové hloupé a nereálné přání, když se ten zvuk ozval znovu. Tentokrát dokázala i rozpoznat, oč se jedná. Byl to lesem a vzdáleností zkreslený hlas.
Srdce se ji rozbušilo prudčeji než doposud a tlouklo stále silněji se sílícími útržky hovoru neznámých mužů.
Náhle ji napadla hrozná myšlenka.
Natáhla se a stiskla Hirnovo rameno. Muž se polekaně otočil, a když uviděl Ash'raen'shinin naléhavý výraz, zamračil se.
Tmavovláska téměř přitiskla rty na jeho ucho a se zastřeným hlasem pošeptala: "Co když to nejsou ti lapkové a my se vrhneme na nějaké nevinné muže?"
Hirn o tom zjevně chvíli přemýšlel a poté potichu řekl: "Můžeš mi říct, co by dělali nevinná dvacítka plně ozbrojených mužů uprostřed lesa?"
Temná elfka pokrčila rameny, ale stále se té myšlenky bála. Co když budeme zabíjet ty nesprávné? Každá krev na rukou je špatná a zvláště ta, která nejde smýt...
"Hirne," zakňourala se směsicí prosebného a zoufalého tónu v hlase.
Dobrodruh stiskl tmavovlásce něžně ruku a řekl: "Neboj, já většinou poznám na první pohled, o jakou chásku se jedná. A teď už musíme být vážně tiše."
Ash'raen'shina přikývla, ale necítila se těmi slovy ani trošku uklidněna. Hlasy během chvíle zesílily tak, že byla schopna rozeznat některá ze slov a do uší se jí vkrádalo i nepříjemné chřestění zbroje.
Přivřela oči a do nosu nasála hlubokým nádechem vůni lesa, aby se uklidnila. Dlaněmi sevřela jílce svých dvou čepelí a s tichounkým zvukem tření kovu o kožené pochvy je povytáhla. S každým jejím dalším nadechnutím se vzdálenost mužů od ní a jejích přátel zmenšovala.
Rozmluvu již slyšela zřetelně, ale nevnímala téma hovoru. Myslela jen na to, co se za chvíli stane. Musím se soustředit, musím jen...zabít ty muže. Ach ne, proč si teď připadám jako prašivý vrah?! To přece nemůžu být! Co když…co když jsme vážně udělali chybu?
Mysl jí v tu nejnevhodnější chvíli ovládnul zmatek a před očima se jí zatmělo. Cítila napětí v nohách, jak se chtěly navzdory její vůli pohnout a dát její tělo do zběsilého úprku před zodpovědností a pocitem viny.
Na zem ji však postavila věta jednoho z mužů, kteří procházeli po stezce.
„Doufám, že se nám tentokrát zase podaří zabít pár těch vesnickejch otrapů jako minule, ne jen honit dobytek!“
Ta slova téměř hmatatelně vrazila silný políček její sílící panice a zahnala ji do pozadí.
„Jsou to oni,“ pošeptala tak tiše, že i pohyb trávy ve větru vydával hlasitější zvuk.
Úplně se však vzpamatovala ve chvíli, kdy téměř nadešel čas útoku. Pohnula hlavou doprava jen aby uzřela, jak se Hirn vyklání zpoza kmene a míří kuší na nějaký cíl v korytě. To samé o kus dál dělal i Durgan. Ani jsem si nevšimla žádného signálu, problesklo jí hlavou.
O úder srdce později zadrnčely tětivy samostřílů a poklidný hovor žoldáků se změnil ve vyděšený, bolestný křik a hrubé klení. Ash‘raen‘shina instinktivně vyskočila na nohy a tasila šavle. Hirn ve stejnou chvíli odhodil kuši a také se vyhoupl do stoje. Dovolil si jeden rychlý pohled temné elace a řekl: „Jdeme!“
Lesem se rozlehl mohutný válečný ryk, jak se dolů na lesní stezku vrhnul Durgan, následován zařváním dalších dobrodruhů. Ash‘raen‘shina opustila úkryt stromu a poprvé spatřila nepřítele – na první pohled zkušení válečníci s ošlehanými tvářemi, většinou opěšalí, vybaveni dobrými zbraněmi i zbrojemi. Ty však v tomto okamžiku vyjadřovaly spíš údiv a vztek. Mezi živými leželo na zemi také několik bezvládných těl a v tom zmatku nebyla schopna temná elfka určit počet nepřátel. Ale je jich víc než dost.
Po boku Hirna doslova slétla mezi žoldáky, aby podpořili Mierhala a Durgana. Tmavovláska přestala přemýšlet a soustředila se jen na to, aby zůstala poblíž válečníka v modré zbroji. Ten jedním mocným rozmachem svého dlouhého těžkého meče srazil z hlavy přilbu jednomu lapkovi, kterého zásah odhodil na dalšího spolubojovníka. Ihned se na něj vrhnul další bojovník a Hirn se rozmáchl ještě prudčeji. Čepel zasvištěla těsně nad Ash‘raen‘shininou hlavou a ona si uvědomila, že se nesmí zdržovat až příliš blízko válečníkovu tělu. V prvních chvílích získala dojem, že se bitvy účastní jako pozorovatel. V rukou třímala své dvě šavle a všímala si všech detailů. Brutálního boje Durgana proti přesile ozbrojenců, výměny úderů Mierhala s jezdcem i vzdálenějšího křiku z místa, kde zjevně řádila trojice Orgun, Gilivan a Jergunil. A také letícího Kirinelova šípu, který skončil v hrdle velkého muže. Žoldákům však trvalo už tak dlouho, než se vzpamatovali a to nemělo trvat ani o úder srdce déle. Ze zmateného a přeskupujícího stáda se začala stávat krvežínivá masa a v mužích se začali probouzet instinkty z válek.
Ash‘raen‘shina si uvědomila, že je stejná jako oni. Stejně pomalu jí začalo docházet, že se strhnul boj o holý život. Stále jen stála a sledovala tvář jednoho z mužů opodál, jak se pomalu mění v nenávistnou a všehoschopnou, která se zaměřila na ni. V té samé chvíli však dostala tvrdou ránu do tváře, která jí prudce otočila hlavou, a která byla následována rozhněvaným Hirnovým hlasem: „ Ksarkru bojuj, ženská!“
Zastyděla se sama nad sebou, ale tentokrát už neměla čas o tom přemýšlet, protože žoldák, kterého sledovala, se na ni s pokřikem rozběhl s mečem nad hlavou.
Ash‘raen‘shina v ústech ucítila pachuť krve z rozbitého rtu a v té chvíli v ní cosi vzkypělo. Bylo to stejné, jako když se v hostinci nedokázala ovládnout a v amoku napadla Gilivana. Temná elfka se v ní probudila v plné síle.
Meč započal svou cestu k její hlavě.Tmavovláska se bleskově ráně napůl vyhnula a napůl ji vykryla levou zbraní, přičemž kopírovala dráhu úderu, aby nepřítele co nejvíce převážila hybnost vlastní rány. Mrštně se zavlnila a z otočky jej pravou rukou sekla do nechráněné tváře a rozsekla mu obočí. Lapka zařval a máchnul po ní, ale krev z ránu mu zamlžila výhled, a proto nebylo pro tanečnici těžké se ráně vyhnout. Silným sekem zezadu přes kolena jej poslala k zemi a nechala svému osudu.
Všimla si, že Hirn má značné potíže a proto mu rychle přispěchala na pomoc. Podařilo se jí oběmi čepelemi vykrýt ránu mířící na jejího společníka, ale síla úderu ji vychýlila z rovnováhy. Kdyby měl muž dost času, mohl by ji lehce zabít. Než to však stihnul udělat, proklál jej dlouhý meč dobrodruha.
Hirn věnoval temné elfce krátký povzbudivý úsměv a znovu se vrhnul do boje. Tentokrát se rozhodla plnit Ash‘raen‘shina svou úlohu svědomitě. Kryla útočícího Hirna a mátla protivníky klamnými výpady, na které ti často zareagovali a pozdě si uvědomili, že pravá zkáza přichází z dlouhého meče válečníka v kroužkové zbroji. Brzy se Ash‘raen‘shina dokonale sehráli a oba se stali jedinou nebezpečnou zbraní. Tmavovláska se naučila dávat si pozor na mužovy rozmachy a neustále mu byla po boku. Věděla, že v boji na jednoho by ji většina žoldáků, pokud by se nenechali unáhlit jako ten první, snadno převálcovala, ale v této roli byla velmi nebezpečná. Pomalu jí začalo ubývat sil stejně jako nepřátel. V jedné chvíli se přímo na dvojici dobrodruhů rozehnal jezdec na válečném oři. Ash‘raen‘shina si jej nevšimla, ale Hirn ji tvrdě odhodil stranou. Spadla tváří do bláta a při pádu měla co dělat, aby se nenabodla na vlastní zbraně, proto je radši upustila. Rychle vyprskla hlínu a vyskočila na nohy. Hirna zahlédla o kus dál, ale sám čelil útoku jezdce. Proti bezbranné tmavovlásce stál vousáč se štítem a palcátem. S hrůzou si uvědomila, že nebude mít šanci své čepele zvednout ze země. Opět ji ovládl strach a ona instinktivně ucouvla. Źoldák se pousmál a udělal k ní delší krok. Palici připravil k úderu. Téměř v ten samý okamžik vytřeštil oči někam vedle temné elfky a pozvedl štít. Ash‘raen‘shina se rychle ohlédla, ale v okolí několika kroků se kromě mrtvých nic nenacházelo. Přesto na to „něco“ vousáč s výkřikem, který mu měl dodat odvahu, zaútočil. Tmavovláska neváhala a rychle ze země sebrala své zbraně. Když vstávala, všimla si mezi stromy stojícího Sirgise, který se soustředěným pohledem dívá na jejího protivníka a potí se. Proč ten muž bojuje s…ničím? V tom musí být nějaké kouzlo.
Déle Ash‘raen‘shina neváhala a zezadu se vrhla na muže. Oběma meči jej bodla do zad, ale žoldák sebou při boji s neviděným protivníkem cuknul a čepele se zarazily v jeho rameni. Ozval se výkřik a vousáč se dozadu ohnal instinktivně mečem. Nezasáhl sice tělo temné elfky, ale pohybem i úderem jí vytrhl zbraně, které v jeho rameni udělaly ještě větší rány. Žoldák řval šílenstvím a náhle se věnoval jen tmavovlásce. Než stačila zareagovat, vrazil do ní ramenem a povalil ji. Těžce jí dosedl obkročmo na břicho a tím jí donutil vypustit vzduch z plic. Když se chtěla nadechnout, dostala do čelisti úder ze strany. Vymrštila obě ruce ve snaze dosáhnout na jeho tvář, aby použila ryze ženský způsob boje. Žoldák na ní však seděl vzpřímeně a její ruce byly oproti němu příliš krátké. Snažila se kopat a házet sebou, ale bez výsledku. Silná ruka ji chytila hrdlo a stiskla. Ash‘raen‘shina okamžitě použila sílu obou svých paží, aby mužovu zdravou rukou dostala ze svého krku, ale ani sebevětší vynaložená síla nepovolila medvědí stisk.
„Tak co, ty zelená mrcho?“ ozval se bolestí a vypětím roztřesený hlas, „Teď zaplatíš!“
Vousatý obličej vyjadřoval směsici bolesti, nenávisti a uspokojení.
Ash‘raen‘shině vhrkly do očí slzy zoufalství. V plicích ji pálilo a ona cítila, že z těla velmi rychle vyprchávají síly. Vidět začala čím dál tím více rozmazaněji, přesto se snažila lapat po dechu. Nechci, teď ne…
Najedou mohla dýchat. Sípavě se nadechla a znovu vydechla. Tíhu válečníka na sobě však stále cítila. Zmateně pohlédla nad sebe a uviděla, že vousatý se zachmuřeně rozhlíží kolem sebe a už ji nedrží.
Ash‘raen‘shina viděla, že je po boji. Ti z žoldáků, kteří nebyli zabiti, se dávali na úprk, protože dobrodruhové zjevně získali značnou převahu. Temná elfka v té chvíli neviděla, kdo z jejích přátel přežil a kdo ne.
Znovu se zadívala na lapku a všimla si, že si ji prohlíží. Polkla a zmateně mu pohled opětovala.
„Vím, co se asi sama sebe ptáš, temná elfko,“ zachraptěl. „Proč jsem tě nechal naživu.“
Tmavovláska nic neřekla, ale stále se na něj dívala.
„Ani já nezabíjím, když už je to zbytečné,“ odtušil vousáč a sklouzl z jejího trupu na zem.
Ash‘raen‘shina se pokusila postavit, ale síly ji zradily. Místo toho se opět svezla do zablácené a zakrvácené lesní trávy. Něčí silné paže jí pomohly na nohy. Vzápětí se dívala do smutné, ale vlídné tváře Mierhala.
Jemně temnou elfku postrčil a předal do péče Hirnovi, který ji pevně objal kolem pasu.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se starostlivě. V jeho hlase byl lehce rozpoznatelný záchvěv strachu.
Ash‘raen‘shina pouze dvakrát pokývla hlavou a plnou vahou se do válečníka vyčerpaně zavěsila. Je konec, ani tomu nemohu uvěřit.
Konečně si dovolila rozhlédnout se po okolí a hned toho pohledu litovala. Zem byla poseta těly žoldáků a tmavá krev se do ní vpíjela jako rozlité víno. Gilivan stál opřený o meč unaven, ale nezraněn. Kirinel se Zistelou scházeli od svých úkrytů, ze kterých spolubojovníky podporovali střelecky. Durgan s pochroumanou rukou klečel u bledého Jergunila, který se držel za bok a zuby zatínal bolestí. Sirgis zcela vyčerpaně ležel na svahu na trávě a obrovitý Orgun stál s přihlouplým výrazem kousek od ní a rozhlížel se kolem. Z ohromné paže mu trčela šipka od kuše, ale on si toho zdálo se vůbec nevšímal. V té chvíli to Ash‘raen‘shinu ani nepřekvapilo.
Všimla si toho však Zistela, která hned zaječela: „Orgune! Ty hlavo oslí, máš v ruce šíp!“
Hromotluk se jen netečně podíval na zraněné místo, zahuhlal: „Ani se netrefili do hlavy,“ a začal se hýkavě smát.
Tak jednoduchý smysl pro humor s Orgunem nikdo nesdílel a zvlášť v té situaci, proto jeho smích působil téměř až rušivě.
„Mlč!“ houkl na něj popuzeně Hirn a vzápětí dodal: „Vytrhni si tu šipku.“
Obr pokrčil rameny a z masité paže vyndal střelu, která jej zranila jen povrchově.
Ash‘raen‘shina si všimla, že Mierhal se s tvrdými rysy ve tváři dívá do očí vousáče, který ji málem uškrtil. Nejdřív dobrodruhovu zlost přikládala tomu, že je na žoldáka rozzuřený za jeho činy, ale čím déle ty dva sledovala, tím v ní začal sílit pocit, že v tom bude něco víc.
„Hirne,“ šeptl zastřeně Mierhal. „Pojď prosím blíž.“
Válečník přistoupil ke svému spolubojovníkovi, stále podpíraje tmavovlásku.
„Co se děje, příteli?“ zeptal se.
„Podívej se na toho žoldáka.“
Dobrodruhova zvláštní broj se zaleskla, jak sebou pohnul. Chvíli si prohlížel ležícího muže, který málem uškrtil Ash‘raen‘shinu, ale nic víc, než odpor jeho oči nevyjadřovaly.
Temná elfka si však všimla, že jeho pozornost upoutala jeho zbroj a pak znovu obličej. V Hirnově tváři probleskla směsice údivu a nevíry. Zmateně se zadíval na Mierhala a ten přikývl.
Co se to zase děje? Jen ne další nepříjemné překvapení…
„U všech orckých klů,“ vydechl Hirn. „Já tě poznávám.“
„Já také,“ pronesl tiše Mierhal. „Tohle se nemělo stát.
Ash‘raen‘shinino hrdlo se stáhlo strachem a děsivou předtuchou.
Ne, to nemůže být…
Sebrala všechny své síly, vzpřímeně se postavila, a stiskla silně Hirnovi paži.
„My zaútočili jsme na ty nesprávné, že?“ zeptala se a plačtivě dodala: „Že ano?“
Hirn ji chlácholivě přitiskl k sobě, ale vysvětlení nechal na svém příteli. Mierhal se temné elfce podíval zpříma do očí, ale Ash‘raen‘shina v nich žádnou vinu nespatřila.
„Kdepak, Ašreno, tak to není, ale pro mě a pro Hirna je to stejně zlé.“
Tmavovláska zmateně zamrkala a pohlédla oběma mužům do očí.
Ale co pak…
Mierhal pokračoval: „Po boku tohoto muže a jeho jednotky naše družina bojovala ve válce proti orkům.“
O mnoho temněji pak dodal: „A tady vidíš, jak se z dobrýho chlapa může stát hnusná krysa.“
