Tak po delší pauze tu máme další kapitolu...
Tolo poznal Elfku v trochu jiném světle než o které mu zdálo a nevěděl co bylo lepší jestli její krása nebo její zručnost. S mečem dělala věci, které si zasloužili potlesk a při magii byl Tolo doslova okouzlen.
A tak plynul den za dnem, měsíc za měsícem a Tolovi připadalo, že lepe šermovat už nelze. Ale jako už tolikrát ho další dny vyvedly z omylu. Trávil také dlouhé hodiny ve staré věži na pahorku. Trávil tam dny i noci čtením starých zaprášených svitku a s každým takto stráveným dnem jeho umění prudce rostlo.
"CARNITY!!!" v lese se objevil rudý záblesk a obrovský vlk padl k zemi.
"Výborně Tolo," řekla elfka. "Toto bylo tvé nejmocnější kouzlo, ale nejen bojem živ je hobit, abys věděl, největší síla je v duši a tu sílu nejlépe uvolníš vnitřní meditací a zpěvem."
Jednou k večeru se Tolo vracel z těžkého tréninku magie a spadnul na postel jako kámen a opět ten divný sen: Stál na mostě, který se tyčil nad velikou propastí v nějakém velikém sále. Proti němu stála postava v kožené zbroji a se zahalenou tváří, která byla jen o něco větší než on. Dostával strach a postava rostla, kožená zbroj se začala měnit v mocné černé brnění a za chvíli tam stál obrovský bojovník v mohutném brnění a helmou měl zakrytou tvář a ani se nehnul. Najednou mu červeně zasvítily oči a zakřičel mocným hlasem: "SAURON ŽIJE A POMSTÍ SE NA TOBĚ!!!"
"Ne, on dávno zemřel jeho duch ulétl," zašeptal Tolo plný strachu. Postava se najednou rychle změnila v nějakého muže, Tolo ho nikdy neviděl, ale přesto věděl kdo to je: Lothar. Vztyčil se nad Tolem a zařval: "TY TO NEDOKÁŽEŠ!!!!"
S tím se Tolo probudil celý zadýchaný na své posteli, celé obydlí spalo, a tak se zase uložil zase k spánku. Nemohl však po tomto zážitku usnout a tak se rozhodl jít se projít. Když se vracel, už z dálky slyšel podivnou hádku a tak přidal do kroku. Když dorazil skoro ke věži, kde našel dočasné útočiště překvapeně se zastavil. Jeho ochránkyně a učitelka se před věží dohadovala s drakem.
"On se draků bojí!"
"To je mi jedno! Musí jít se mnou!"
"Jak se o něm dozvěděl?"
"Nevím! Jednoduše musí jít na turnaj!"
Začalo pršet - kapka za kapkou padala a smáčela Tolovi šaty. Když už si myslel, že nemůže být víc promočený déšť ho rychle přesvědčil o opaku a ještě přidal. A tak celý promáčený až na jeho holou kůži zalezl zpátky do svého příbytku aby se usušil. Jednoho dne odešli do pusté noci. Tolo nevěděl přesně kam míří a nedovedl se orientovat, ale přesto mu duše a sny něco napovídaly.
Šli už dobrou hodinu. Když tu se najednou ozval v křoví podezřelý šramot. "Ustup Tolo!" přikázala mu elfka a tasila meč. Z křoví se vyhrnul oplzlý skřet a za ním další a další, obklíčili je a mířili na ně luky. Zablesklo se a v kruhu se objevil nějaký muž.
"To je on!" vykřikl Tolo, viděl jsem ho ve snu.
"Vítám tě synu," řekl. "Turnaj začne za dva dny, do té doby si odpočineš v mé věži. Ty ten turnaj vyhraješ a staneš se králem, můj synu."
Tolo byl okouzlen jeho slovy a pomalu se k němu přibližoval, když v tom ho chytila nějaká ruka a přitáhla ho zpátky.
"Nevěř mu!!!" vykřikla elfka. "Lothar je zlý a zkažený a modlí se k Sauronovi! Chce abys vyhrál turnaj a potom tě sám zabije ve smrtelném střetu, kde nebudeš mít šanci a on se stane králem Avensie!"
"Ach milá Ornwen - dívka stromů, jsem rád, že tě poznávám!" zasmál se Lothar.
"Škoda, že to samé nemohu říct já!" vykřikla v odpověď s napřaženou rukou připravenou vrhnout nějaký ten čadík.
"Ale, ale copak sem ti kdy udělal?" opáčil Lothar.
"Neptej se co jsi mě udělal, ale zeptej se co ti udělám já!" vykřikla Ornwen a tasila meč. "Ale no tak vždyť sama víš, že to nemá cenu, že mě nemůžeš sama přemoci," zasmál se Lothar.
"Ale se mnou může!" ozvalo se z nebe a kolem se mihlo dračí tělo.
Sartan přistála na zemi přímo mezi Tolem a Lotharem.
"Vítej i ty milá Sartan už tu mám několik dalších hostů," řekl Lothar. "Ustupte!!" vykřikl na skřety, kteří na to ustoupili dál do hvozdu. Sartan ustoupila a řekla: "Věděla jsem, že to tomu půlčíkovi uděláš Lothare!"
"Já a copak?" odpověděl.
"To bys měl vědět sám," pronesla hrdě dračice.
"Dobrá tedy, ukážu ti to." vykřikl Lothar a zvedl ruku. "Morg šarg Sauron azak!" pronesl a z ruky mu vylétla trnová koule a trefila Ornwen do hrudi. Svalila se k zemi. Lothar se ďábelsky usmál, když viděl Tolův zděšený pohled na bezvládné tělo.
"Utíkej!" vykřikla najednou Sartan. Tolo poslechl a uháněl do lesů.
"Chytit a přivést!" přikázal Lothar skřetům.
