3. 12. 2007 – 19:45 Íránského času
Utajená vojenská věznice – Írán
Po několika dnech viděla konečně zase světlo. Vyvlekli ji ven a nacpali do náklaďáku. Zase tma. Začínaly jí povolovat nervy. Cítila, že jestli rychle nedojde k nějaké změně, nevydrží to.
Seděla v náklaďáku a vzpomínala na živo, který už byl nenávratně ten tam. Cesta byla velice hrbolatá. Vlastně to ani nemusela být cesta. Nevěděla kudy jedou. Nic ve tmě neviděla. Tichounce plakala a litovala, jak to nakonec všechno dopadlo. Když už se zdálo, že bude všechno v pořádku, stane se jí tohle.
Auto zastavilo. Neměla vůbec ponětí, jak dlouho jeli, ale když vystupovali, slunce se sklánělo k zemi. Rozhlédla se okolo. Nikde nic, akorát na rovné pláni přímo před nimi malá základnička. Pár stanů, nějaká ta dřevěná bouda a desítky vojáků.
„Jdeme,“ pobídl ji jeden ze strážců. Dostrkali ji o několik set metrů blíž. Byla tam veliká jáma.
„Dovnitř!“ rozkázali jí.
Poslechla. Udivila se, když zjistila, že stojí na kovu. Nechápavě se rozhlížela kolem, ale vysvětlení přišlo samo, když se výtah rozjel. Sestoupila níž, po boku strážce, a konsternovaně pozorovala místo, kam se dostala. Stejně jako Fred i ona tohle místo poznala. Byla na místě! Právě splnila první část jejich mise, i když nedoufala, že by dostala šanci splnit i tu druhou.
Stála tam nahá a pozorovala dění kolem sebe. K plošině výtahu přišli další muži. Něco arabsky zadrmolili a přebrali si Kathy. Výtah se s hučením dal do pohybu a za chvíli zmizel ve stropě.
Vojáci ji dovedli nejprve do sprchy. Pak jí přinesli čisté oblečení. Venku se ozval hlas z amplionů. Vojáci napnutě poslouchali a pokyvovali hlavami. Něco si navzájem řekli a pak popadli Kathy.
„Všichni vězni zařazení do programu se mají hlásit v brífingové místnosti, takže jdeme!“ oznámili jí.
Vystoupili o dvě patra výš a po nějaké chvilce se ocitli ve velikém sále. Bylo tam tak sto padesát žen. Na první pohled jí bylo jasné, že ani jedna z nich nepochází ze země A-ALA.
¨Násilím ji posadili na židli a připoutali. Do místnosti věšel muž a postavil se tak, aby na něj všichni dobře viděli. Chvíli čekal a pak spustil.
„Všechny jste byly vybrány do projektu TŘI A. Proto jste tady!“ otcovsky se usmál. „I nadále budete vězni, ale rozhodně si polepšíte. Budete mít dva úkoly! Teoreticky a tam kde to půjde i prakticky provozovat vaše řemesla a rozmnožit naši populaci, až se program naplno rozjede. Teď ještě proděláte poslední zdravotní kontrolu a pak budete zavřeny do sterilních cel, abychom vás uchránili před jakoukoliv nákazou až do doby zahájení programu!“ muž kývl na strážce a odešel.
Hvězdy svítili na bezmraké obloze. Do ticha svištěl pouze vítr, pohrávající si s pískem a prachem. Všude oči narazili na neproniknutelnou tmu. Jen na jediném místě bylo živo.Fred se otočil zpátky k táboru. Slabá světla a vzdálený chichot byla jediná věc, která se dala spatřit.
Otočil svůj zrak zpět k hvězdné obloze. Pozoroval ji. Už odmalička ho přitahovala zvláštní tajemnou silou. Každý den sedával venku a napjatě čekal, jestli budou nebo nebudou vidět ty malé jiskřivé diamanty na nebi. Vzdychl. Tenkrát byl sám stejně jako nyní.
Nakonec zjistili, že jako takové veliká kolona přitahuje po zmizení jistého zásobovacího konvoje až moc veliký rozruch. Kolektivně se rozhodlo, že nejlepší věc bude postavit nový tábor někde hluboko v poušti u Birdžandu, kde je nikdo neuvidí a chvíli počkat, než se situace uklidní. Mezitím jejich oddíly pročesávaly tisíce kilometrů čtverečních písku, aby našli tu proklatou tajnou základnu. Fred měl jistotu, že ani tady ta základna není. Okolní hory mu nic neříkali. Začínal propadat do beznaděje. Tahle mise se mu zdála ta největší hloupost, jaké se kdy zúčastnil. Chtěl se sice pomstít, ale teď to vypadalo, že tu šanci po které toužil nikdy nedostane. Kosmodrom nenajdou a Kathy kvůli tomu už s největší pravděpodobností zabili.
Seděl v písku a hleděl na hvězdy. Toužil, aby mu opravdu prozradili jeho osud. Mlčely a svítili mu do tváře.
5. 12. 2007 – 8:45 Středoevropského času
Ostrava – Česká Republika
Nad městem zahřměla další letka stíhaček přidávající se do boje. Vzdálený rachot bitvy tu působil pouze jako neodbytná kulisa. Většina obyvatel už město evakuovala. Poté, co se Alianci podařilo nepřítele stočit od střední Evropy na sever, byly přípravy v plném proudu. U Ostravy se jim měla Aliance postavit znovu a vzít je do kleští.
Už se bojovalo na třech frontách. Severní, centrální a jižní, to byly ty hlavní úseky bojů. Největší centrální armáda A-ALA teď naštěstí zastavila svůj postup. Chtěli se spojit ze severní armádou a tomu měli právě zabránit armády, které je přepadly u Ostravy. Postupně z nepřítele okusovaly všechny výhody. Nejhorší na tom všem bylo vědomí, že ať udělají cokoliv, válka je prohraná. Pokud se jim podaří invazi zastavit, A-ALA zaútočí družicí.
Právě se odehrávaly tisíce životních příběhů a osudových činů. Tady se ukáže kdo má jakou odhodlanost udělat alespoň něco pro už předem ztracený svět.
V nekonečném tichu vesmíru se odehrávala další významná událost. Byl to zoufalý pokus odvrátit záhubu, kterou na ně seslali nepřátelé.
Z povrchu planety vystřelilo světlo a opřelo se veliký zrcadlový balón. Jen pár lidí ale vědělo, že na jeho povrchu se něco změnilo. Přibyl tam zvláštní balíček. Výbušnina, které měla poslat i tento plán do kytek a zároveň zamaskovat únik informací.
ECHO vybuchlo a už potřetí tak vzalo Alianci naděli na vítězství.
