„Nesmrtelnost! Vemte si ji. Je Vaše!“
Měl pevný, řezavý hlas. Nedalo se s ním diskutovat. Přesvědčil, aniž se o to snažil. Nekompromisnost se chvěla v prostoru a vibrovala v každé molekule vzduchu. Stál tam a nedovedl odporovat.
A tak tu myšlenku přijal za svou.
Pršelo. Kapky dopadaly na jeho kůži a rozstřikovaly se v malé gejzíry špíny. Vlasy, splihlé a zoufale bez života, se mu lepily na obličej. Byla zima. Vzhledem k tomu, že bylo poledne, až nepřirozená.
Nepřál si odejít. Nedokázal myslet. Jeho tělo se pohybovalo zcela bez zájmu, spolu se stovkami ostatních, stejně prázdných, stejně odosobněných. Stáli tam proti sobě, v polovině dne, který nikdy neměl být dokončen. Uprostřed bubliny vakua.
Nedoufal. Už ne.
Na zemi, všude kolem něj, se vytvářely louže plné bahna. Svět se mu ztrácel před očima, nezbývalo z něj už téměř nic. Jen bahnitá zem a těžké nebe nad ní.
Pak se obě lidské masy daly do pohybu. Nebylo to tak, jak se o tom psalo v zaprášených kronikách. Necítil emoce. Jako by přestaly existovat. Desítky lidí chtěli zabít jeden druhého, aniž věděli proč. Nenávist i přátelství se válely v kalných loužích.
Ošoupaný jílec meče se mu potil v dlani. Neskutečně ostře viděl tváře mužů, kteří stáli proti němu. Jejich oči byly rozšířené, kapky deště jim stékaly po tvářích. Stejně jako jemu. Tak pracně nacvičované pohyby byly náhle k ničemu. Neviděl, neslyšel, necítil. Byl jako stroj. Údery jeho ostří rozsévaly smrt... Nebojoval proto, aby zabil, ale proto, aby přežil.
Zorničky v obličeji před ním se prudce zúžily a o setinu vteřiny později se stejně rychle rozšířily. Skácel se do karmínového světa u svých nohou. Překvapeně se zadíval na rychle tmavnoucí skvrnu na své hrudi. Nebolelo to. Jen paralyzovalo. Úplně. Nikdy jim to neříkali. Protože to sami nevěděli...
Nebylo na tom nic slavného, hrdinského ani monumentálního. Nesmrtelnosti se to nepodobalo ani vzdáleně. Byla to jen prázdnota, prázdnota bez hranic.
Jeho tělo zůstalo ležet na zdupané trávě. Podobalo se navždy opuštěné loutce, která ztratila svého vodiče.
V očích měl překvapený výraz člověka, který si ani nestačil uvědomit svou vlastní smrt...
