Čest a hrdinství Gardalonu: povídka - Proč? II. Ka
Hospoda U Drápu byla Scarova oblíbená, často tu seděl u stolu v rohu prvního patra, aby měl dobrý přehled o každém, kdo vchází či odchází. Hospoda byla přímo u likeranských kasáren v pevnosti Scaron. Pevnost byla postavena nejdřív jako město, ale když se začala Mrtvá země rozšiřovat, až dosáhla ke Scaronským branám, muselo se poklidné hraniční město změnit na pevnost, bránící vstoupení nemrtvých armád do Likeronského království. Scar byl mohutný likeran a na jeho pravé tváři se táhla velká jizva přes oko. Bylo mu něco přes dvěsstěpadesát let a velitele vojsk dělal už dobrých stopadesát let, ale dosud mu ta práce nezevšedněla. Byl v ní nejlepší a každý to věděl. Měl na sobě černé kalhoty a silné boty s kovovou podrážkou stejné barvy. Přes vypracovanou hruď měl pás na svůj dvouruční meč, který se mu pohupoval na zádech při každém jeho sebemenším pohybu. Na pravém rameni měl chránič se silnými ostrými zuby. Svým zdravým okem se rozhlížel po hospodě a hledal známé tváře. Viděl tu ve většině vojáky a také pár prodavačů Širaku, což byla droga k zlepšení fyzické kondice, háček byl však v tom, že na ní uživatel začal být závislý a pak se z něj stala troska bez špetky svalu. Proto také byla v Likeronu zakázána a každý kdo jí prodával byl odsouzen na pěkných pár let vězení. Scar dával přednost trestu smrti, protože nesnášel drogy od doby, kdy jeho přítel začal být na této droze závislý, a tak zabíjel prodavače vždy, když s nimi zůstal o samotě, pokud pro něj však nebyli jinak užiteční. K jeho stolu přišla mladá likeranka; nejdřív si jí nevšiml, ale pak se na ní zadíval svým jedním okem a pokynul jí, aby mu přinesla další džbán piva. Likeranka mu vzala jeho prázdný a rychle pospíchala splnit svůj úkol. Scar se znovu začal věnovat svému zkoumání návštěvníků hospody. Přitom však nechtěně kopnul do svého trhače Diega. Ten slabě zavrčel a pak se opět vrátil ke svému spánku pod stolem, jeho rudé oči se přitom zablýskly ve světle svíček, které byly všude po hospodě rozmístěny. Scar se na něj zamyšleně zadíval a přitom se mu objevily nešťastné vzpomínky. Diego byl trhač jako každý jiný, dalo by se říci, že se jeden od druhého nedají vůbec rozlišit; černá šupinatá kůže, dlouhý ocas, vypracované zadní nohy a na všech čtyřech nohách tři silné drápy. Diego byl však vyjímečný; jeho výrazným znakem byla řada kovových zubů navíc, budící stejně hrůzostrašný dojem, jako jeho povaha; pouze v přítomnosti svého pána se choval jako mazlivé kotě v dračí podobě. Scar pomalu vzpomínal na dobu, kdy se jednou v zimě Diego zatoulal až k hranicím Temného království, tam se nechal chytit do pasti, Makrosovy mutátoři si ho pak odnesli do svých laboratoří a snažili se z něj udělat jednoho z těch svých odporných mutantů. Naštěstí na to Scar včas přišel a vydal se po stopě mutátorů až do Hor temna a svého mazlíčka osvobodil. Když si vzpomněl, jak tam jeho trhač ležel na stole a nad ním se nakláněli zmutovaní šílenci posedlí temnotou, mírně sebou škubl. Zapudil tyto vzpomínky a vrátil se znovu ke svému pozorování návštěvníků. Když před něj mladá servírka postavila pivo, pomalu pro něj natáhl ruku a dlouze se ze džbánu napil. Položil svůj džbán zpátky na stůl a náhle ho vyrušil zvuk páru, který směřoval do jednoho z hostinských pokojů. Nic nového, pomyslel si Scar, hostinský Gurath stále vede prostituci ve své krčmě, alespoň, že je posílá k felčarovy, jak jsem mu přikázal a každý den chci vidět potvrzení, že tam jeho prostitutky chodí. Vzpomněl si na to, jak ho přinutil, aby s těmi kontrolami začal. Nad tou vzpomínkou se musel slabě usmát. Dodnes nezapomněl na jeho výraz ve tváři, když ho držel nad klecí plnou neochočených trhačů. V tu chvíli souhlasil se vším. Znovu k němu přicupitala ta samá mladá servírka, až teprve teď si jí pořádně prohlédl a zjistil, že je docela pohledná. Je jí tu škoda. pomyslel si Scar a podal jí prázdný džbán a objednal si další. Likeranka se na něj mile usmála a ukázala mu své zářivé a ostré zuby. A ještě ke všemu nová, pomyslel si, jinak by věděla, že to se mnou má marné. Doufám jen, že ji Gurath má jen jako obsluhu a nepoužívá ji jako šlapku. Stačí už jen to, že tu servíruje. Nejdřív ho napadlo, že by si o ní měl s Gurathem promluvit, ala pak to zavrhl. Přispělo by to jen k tomu, že by ji v nejbližší době zabili za to, že by si někdo myslel, že je to má informátorka, když se o ni starám. Rozhlédl se znovu po hospodě a zahlédl likerana oděného do rudého pláště s chrániči ramen. Rudé pláště a chrániče obou ramen nosí jen příslušníci dvoru, pomyslel si. Ale co by dělala osoba od dvoru v tak pochybné krčmě jako byla tato? přemýšlel dál a sledoval neznámého návštěvníka jak míří ke Gurathovi. Na něco se hostinského vyptával, ale Scar nemohl přes neuvěřitelný hluk zaslechnout na co. Snažil se chovat nenápadně a číst ze rtů, i když sám moc dobře věděl, že to neumí. V tom se za ním ozval hlasitý rachot, který vycházel ze dveří za ním. Ze dveří se vyřítila polonahá prostitutka a za ní likeran. Voják nebo žoldák, pomyslel si Scar, když viděl jeho svalnatou postavu. Byl jen v kalhotech a šel rázným krokem přímo k prostitutce. Scar nejdříve jen přihlížel, stejně jako ostatní návštěvníci, co se bude dít. Likeran přišel k ní a silně ji uhodil do tváře. Scar na něj klidným hlasem zavolal, přitom však stále seděl pohodlně na židli.
„Nech ji.“, likeran se po Scarově hlase otočil a vydal se pomalým krokem k jeho stolu.
„A proč? Je to jen děvka.“, jak to dořekl, stál likeran před Scarovým stolem a výhružně se na něj díval, přitom se snažil co nejvíc napnout své svaly po celém těle. Scar se jen neznatelně usmál, znal tyhle typy. Neustále trénují a přitom nikdy nezažili bitvu a dělají, že jich zažili stovky.
„To, že to je jen děvka ještě neznamená, že jí můžeš mlátit.“, odpověděl mu klidným hlasem Scar. Likeran se opřel o jeho stůl a přiblížil se ke Scarovu obličeji co nejblíž.
„Pokud ti to tolik vadí, mohl bys taky jednu dostat.“, řekl Scarovi tichým, ale přesto důrazným hlasem. Scar si ho konečně prohlédl, pořádně zblízka, všiml si tetování na jeho pravém zápěstí, to označovalo do jakého vojska patří, jeho tetování označovalo vojsko Thaku což bylo město až na druhé straně království. Tak proto, pomyslel si Scar, on mě nezná. Tak přece jenom dneska ten den nebude zas tak nudný, jak jsem čekal. Scar se nad jeho poznámkou jen slabě usmál a poklepal na stůl. Chvilku na to projela likeranským vojákem nesnesitelná bolest v rozkroku, podíval se tam a zjistil, že se mu tam zakousl Scarův mazlíček. Likeran zasténal nahlas bolestí a chvíli na to vytáhl Scar svoji dýku ukrytou v botě a zarazil jí do stolu skrz likeranovu pravou ruku. Likeran zakřičel ještě hlasitěji a kleknul si na kolena. Scar se tlamou přiblížil k jeho uchu a začal mu potichu šeptat.
„Ještě jednou tě tu uvidím a věř mi, že to příště neodnese jenom ruka. Je ti to jasné Thakane?“, Scar slyšel, že něco šeptá, ale nerozuměl mu.
„Neslyším tě. Mám snad ještě přitlačit?“
„Ano, rozuměl jsem.“, zasyčel likeran a Scar vytáhl svoji dýku z likeranovy ruky. Diego ho též pustil a lehl si znovu pod stůl. Přitom svýma rudýma očima sledoval odcházejícího likerana, jak si drží ruku a hází kolem sebe nenávistné pohledy. Scar tušil, že se s ním ještě někdy setká, ale teď se tím nechtěl zabývat. Vstal a šel za prostitutkou, pomohl jí vstát ze země a jedna z čísnic mu přinesla teplou deku. Dal jí kolem ramen zmlácené likeranky a poslal jí spolu s čísnicí do jejího pokoje. Scar se znovu vrátil na své místo u stolu a očistil si likeranovu krev z dýky o kalhoty. V tom k jeho stolu přišel likeran v rudém plášti, kterého sledoval před incidentem.
„Skvělá práce, veliteli Scare z rodu Horrethů.“, přivítal ho láskyplným hlasem. Politik, pomyslel si Scar, jak slyšel ten jeho hlas a viděl jeho vystupování, a hned na to se mu zkazila nálada. Nenáším politiky.
„Také Vás zdravím, ale neznám Vaše jméno.“, pozdravil ho Scar a snažil se nedávat najevo svůj odpor vůči němu.
„Jsem Ferrhart z rodu Galliů, jsem králův protektor. Měl bych pro Vás Scare jistou nabídku od samotného krále.“, Tys neviděl boj hodně dlouho, pomyslel si Scar, ale stále se snažil tvářit neutrálně.
„Mám možnost odmítnout?“, zeptal se ho náhle Scar, čekal, že ho trochu překvapí, ale nestalo se. To ho trochu zklamalo. Odpověděl mu naprosto jasně.
„Ne.“
„Co je to tedy za úkol?“, zeptal se ho Scar a přemýšlel o tom zda by neměl poškádlit Diega, aby se na jeho nezvaného hosta vrhnul.
„V nejbližší době by měl přijet do Roonu se svojí družinou samotný císař Folgotu. Má spolu s naším králem uzavřít mír mezi našemi zeměmi.“
„Dobře, ale jakou v tom hraju roli já? Mám jim vybrat ubytování?“, odpověděl mu Scar a nijak neskrýval své rozčílení. Neměl rád lidi, podle něj to byly jen chodící zrádci a podvodníci. Potkal už hodně lidí a každý z nich skrýval svou minulost a podváděl, jak mohl. A teď s nimi máme uzavřít mír, pomyslel si, to snad nemyslí vážně. Dneska se snad všichni zbláznili.
„To samozřejmně ne, ale jak je známo, tak moc likeranů nesouhlasí s tím, že bychom měli mezi našemi zeměmi uzavřít mír. Někteří jsou hlavně velice vlivní a ti by mohli využít toho, že je císař zde a…
„…zabít ho.“, doplnil Scar.
„Přesně tak.“
„A já mám zjistit, kdo by to měl být a přinejlepším bych ho měl chytit ještě dřív, než sem císař dorazí?“, pokračoval Scar.
„Ne tak docela, se zrádcem tohoto typu nebude žádný soud. Až zjistíte, kdo to je, popravíte ho. Stanete se soudcem a katem dohromady. Jak je o Vás známo, zabíjení Vám nedělá problémy.“, a likeran naproti němu se začal slabě usmívat.
„Tak to opravdu ne“, odpověděl mu Scar a pomalu se začínal mračit; protektor nejspíš vycítil, že už s ním Scar nemá chuť dále mluvit a tak se rychle rozloučil a zmizel. Do Jerreka, tohle bude zatracená fuška. Na tuhle práci budu potřebovat někoho, na koho se mohu spolehnout, ale koho. Potřebuju někoho, kdo mi bude krýt záda a můžu mu věřit. Jakal? Ale ano, proč ne? Stejně si pořád stěžuje, že se tady nic neděje. No tak si uděláme oba výlet do Roonu. Na to uslyšel slabé zavrčení a podíval se pod stůl.
„Promiň Diego, tak ve třech.“, Zvláštní, pomyslel si Scar, Ani bych neřekl, že jsem přemýšlel nahlas. Vstal od stolu, sešel pomalu po schodech dolů a vydal se k výčepu. Přišla k němu servírka, která ho výrazným úsměvem pozdravila a celý den obsluhovala. Scar se snažil také usmát, ale nikdy mu to nešlo a ani teď se mu to nepodařilo. Oznámil jí, že bude platit a ze svého opasku si odvázal sáček s tyraky. Zaplatil a vydal se k východu, u dveří ho zastavil Gurath.
„Děkuji mockrát za to, co jste udělal veliteli Scare, přísahám Vám, že už se to nikdy nestane.“, řekl mu a na tváři se mu objevil omluvný výraz. Scar jen pokýval hlavou a odešel. Do očí ho udeřilo zářivé slunce a chvíli mu trvalo, než si přivykl po pobytu v tmavé krčmě na sluneční paprsky. Podíval se na svého trhače, který stál před ním a čekal na povel svého pána. Scar se rozhlédl po ulici a uviděl zde samé obchodníky, kupující a vojáky z nejbližších kasáren. Pak se s trhačem po svém boku vydal směrem k tržišti, kde bydlel jeho bratr Jakal.
