Jak jde čas

Les za svítání je nejhezčí.
Zve tě dál, láká, jen blíž.
Pojď, dám ti vonící zelené přístřeší.
Co nesmíš jinde, tady smíš …

Mládí je krásný sen.
A nejhezčí je dívka mladá.
Beze slov říká – pojď a vem.
Měj mne rád a budu tě mít ráda.
A celé srdce klade na stůl před tebe.
A vysoko s ní půjdeš, výš jak do nebe …

Les v poledne je sytý od barev.
A procházíš se v něm rád.
A i když už máš těch pár let.
V zelené síni cítíš se zas mlád …

Za mládím už zatáhla se síť.
Však ona stále má svou horkou krev.
Za štěstím chce dálkou jít.
A pořád slyší lásky zpěv.
A na stůl touha velká byla položena.
Horkost stoupá výš – až po ramena …

Les z večera je smutně šedivý.
A každý z něho spěchá pryč.
Žádných barev tady nevidíš.
A v mechu najdeš starý dětský míč …

Práh stáří dávno překročila.
A myslí jenom léty zpět.
K životu teď nezbývá jí síla.
Kde jsou ty desítky let ?
A lidem dlouho nerozumí už.
Na stole leží chleba, sůl a nůž …