Fred vypálil z bezpečnostní místnosti. Muhmad ho následoval v těsném závěsu. I když byl trénovaný, svému kamarádovi prostě nestačil. Měli jen pár minut na to aby dorazili ke Kathyině cele, než ji odvedou do rakety, která letěla bůhví kam.
Všichni jejich vojáci už byli uvnitř. Hned jakmile výtah dosedl na podlahu montážní haly a přivezl tak posledních šedesát mužů, zkontrolovali své spící zajatce a rozběhli se zachránit Fredovu lásku.
Utíkali chodbami a Fred se snažil marně rozpomenout na plánek ve středisku ukazující cestu k její cele. Minuty neúprosně ubíhaly a cítil jak mu buší srdce. Ostře zahýbal chodbami až konečně stanul před požadovanými dveřmi sto třináct. Okamžitě vzal za kliku. Byly zamčené. Zabouchal a zahulákal na ni. Nikdo se neozýval.
„Už tam není! Kruci,“ zařval a rozběhl se novým směrem. Zmatený Muhmad, který naprosto nestačil sledovat situaci jen zakroutil hlavou a rozběhl se za ním.
Znovu chvátali chodbami a snažili se dohonit strážné, kteří ji vedli k raketě. Někoho zahlédl v chodbě před nimi. Zrychlil a snažil se je co nejdřív dohonit. Chodba se stáčela a ztratil je tak z dohledu dřív, než je mohl rozeznat.
Konečně je dohnal jen na pár metrů. Na nic nečekal a hlasitě na ni zařval. Obrátila se, viděla Fredovu pozdviženou zbraň a okamžitě se vrhla k zemi. Dvě sekundy potom už vedle ní ležely dvě mrtvoly.
„Ještě štěstí, že se nikdo nedívá,“ zašklebil se oddychující Muhmad a ukázal na kameru nad nimi.
Fred popoběhl ke Kathy.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se.
Brečela. Slzy se jí nahrnuly do očí a nechtěly odejít.
„Myslela jsem, že tě už nikdy neuvidím,“ pípla a objala ho. Políbili se.
„Hele, nerad přerušuji vaše veledůležité „Povídání“, ale nemáme zrovna moc času!“
„Jsou tu všichni?“ zeptala se.
„Jo, už jo,“ přitakal Muhmad. „Ale jak jsem říkal, nemáme moc….“
„Slyšeli jsme! Musíme najít ostatní!“ přerušil ho Fred.
Kathy se odtáhla, upravila a zakroutila hlavou.
„Ne, nejdřív musíme přerušit start té rakety! Právě v téhle chvíli už na mě čekají a brzo pošlou někoho dalšího a objeví je!“ ukázala na mrtvoly. „Musíme do řídícího střediska a přerušit starty!“
„Sami tři?“ hýkl Fred.
Kathy pokrčila rameny.
„Máte vysílačky?“
Muhmad zavrtěl hlavou.
„Tak v tom případě sami tři! Nemůžeme se zdržovat, nebo místo ní pošlou další a my už nesmíme nechat uletět ani jedinou!“
„Že já ji zachraňoval,“ zašklebil se Fred a rozběhl se chodbou dál.
Dorazili do hlavní jeskyně kosmodromu. Zlověstně se nad nimi tyčila jedenáctka obřích bílých raket, nahoře okřídlených.
„Jsou to prý jen trojmístné stroje a končí tam nahoře pod těmi křídly! Tohle celé velké je jen obří nákladový a palivový prostor, který se dá kdykoliv odstranit!“
„A co krucinál potřebuje tak obřího vyslat A-ALA do kosmu?“ nechápal Fred.
„Nevím, ale brzy to zjistíme!“ pokrčil rameny Muhmad.
Rychle přeběhli jeskyni a na druhé straně vystoupali ke dveřím do řídícího střediska. Vtrhli dovnitř.
„Co to má sakra znamenat? Ta ženská patří do tohohle transportu! Už na ni čekáme deset minut!“ rozčiloval se vedoucí letu.
„Teď se to tady mění!“ zařval Fred a vytáhl samopal.
Čtyři vojáci u dveří na druhé straně místnosti se pokusili o rozpoutání malé přestřelky, ale během jedné sekundy byli dva z nich na zemi. Zbylá dvojice začala střílet. Fred a Muhmad se odkulili každý na jednu stranu a kryli se za pulty, zatímco Kathy uskočila dozadu otevřenými dveřmi a našla úkryt za zdí.
Kulky neúčinně bičovaly do betonu, když se Fred vztyčil a jednoho z vojáků složil k zemi jedinou ranou.
„Od posledně ses zlepšil!“ snažil se Muhmad překřičet řvoucí nepřátelský samopal.
„Dík, ale teď se sem pochvaly nehodí,“ zakřenil se Fred a ještě víc se přikrčil za pultem, neboť mu začaly střely pleskat o zeď těsně za zády.
„Teď je asi řada na mě,“ uchechtl se Muhmad a vytáhl granát. Fred na něj překvapeně vykulil oči. Nechápal jak se mu ho podařilo tím vším pronést aniž by to Fred viděl. Ještě větší šok však měl z toho, že ho hodlal použít v místnosti plné tak zatraceně drahé a užitečné elektroniky.
Záhy se však vše vysvětlilo. Muhmad ho neodjištěný mrskl před sebe. O sekundu později se vztyčil a naprosto zbytečně prchajícího vojáka zastřelil.
„Taky dobrý trik, ne?“ ušklíbl se. „Ještě pořád se máš co učit!“
Fred přikývl a vztyčil se.
„Nerada ruším, ale vypadá to, že střelba vyrušila pár vojáků tam venku,“ upozornila je a ukázala na šest vojáků, kteří k nim mířili. V dáli byla vidět další osmice, která už zřejmě taky došlo, co se děje.
„Hm, dvanáct proti třem a to jeden musí střežit ty druhé dveře a ostatní lidi! Nepříjemné,“ zakroutil hlavou Fred a vzal si od nejbližší mrtvoly vojáka výzbroj. „Ale sakra by se nám tady hodil Dick,“ zakroutil hlavou znovu!
Muhmad si pohrdavě odfrkl a sebral ze země svůj granát. Tentokrát provedl přesně to, co se s takovou zbraní má dělat. Granát proletěl dveřmi a složil tři nejbližší vojáky.
„Tři proti devíti,“ opravil Freda a zaklekl se samopalem za nejbližší pult. „Hlídej ostatní Vrahoune!“ houkl na Kathy.
Poslušně přikývla a zaujala pozici na opačné straně místnosti.
Muhmad spustil palbu a dával si při tom sakra pozor aby nezasáhl nic jiného než vojáky. Z tunelů ze všech stran hlavní jeskyně vybíhali další vojáci.
„Třicet proti třem,“ konstatoval.
„Co to má znamenat? Update? To si strč někam!“ zařval na něj Fred a skolil krátkou dávkou dalšího vojáka.
„Moc dlouho se tady neudržíme! Vlastně tak minutu, nebo dvě!“ uculil se Muhmad. „Takže promiň, ale teď si budu říkat co chci, dokud k tomu mám ještě možnost.“
Dveře se s neobyčejnou prudkostí rozletěly a dovnitř vletěl uřícený voják.
„Útočí na nás! Teď! Tady!“
„Co tím myslíš?“ vyjekl Tseng.
„Asi Amíci! Nějak se dostali dovnitř!“
Tseng vyvalil oči. No to snad ne. Teď přece ne. Tohle nemohla být pravda. Zatočila se mu hlava. Jestli mu vše zmaří, je konec z celým jeho životem. Ne, musí se za každou cenu dostat nahoru!
„Loď! Okamžitě ať je pro mě připravená dýka a seru na to co s ní má letět! Podrobnosti o útoku až cestou,“ nařídil a rozběhl se z místnosti.
Proč se to musí stát zrovna jemu? Stačilo aby počkali pouhých pár hodin a vše by bylo v pořádku. Museli je zastavit za každou cenu a on musel okamžitě do vesmíru. Utíkal po chodbě a z dálky k němu už doléhala střelba.
Doběhl k bezpečnostnímu centru. Vtrhl dovnitř. Všude byli roztroušené ohořelé obrazovky a ze stěn se doutnalo. V rohu se kupila hromada svázaných mrtvol.
Jeho plány se hroutily jako domeček z karet. Musel se dostat k interkomu! Jestli se jim podařilo zničit bezpečnostní centrum, už určitě útočí i na řídící středisko.
Utíkal po chodbě a všechny, které potkal bral sebou. Museli udržet středisko v jejich rukou popřípadě ho dobýt zpět. Střelba byla čím dál tím hlasitější. Veliký zástup za ním byl zjevně vyděšený a jen polovina z nich měla u sebe zbraň.
Rozkázal jim, aby se pádili ozbrojit do nejbližšího skladu a dohnali je.
Konečně byli u jednoho z tunelů k centrální startovací hale. Řídící středisko bylo na opačné straně. Venku se válelo několik mrtvol. Kolem se pak krylo asi dvacet, nebo třicet vojáků, které zasypávala palba.
„Rychle než jim přijdou posily!“ zavelel.
V tom se ze střediska začali hrnout nepřátelští vojáci. Zaujímali pozice a tlačily před sebou malou skupinku jeho jednotek.
„Kde jsou krucinál všichni?“ zařval Tseng.
„Interkom nefunguje! Obsadili všechny hlavní body. Většina základny ještě ani nemusí vědět, že jsme pod útokem! Přes tu tvrdou skálu ten hluk nepronikne a podle některých zavřeli a zablokovali několik pater těmi těžkými vzduchotěsnými dveřmi v mezipatrech. Půl posádky je v pasti, další o tom neví a zbytek je roztroušený, ale nebojte! Máme šílenou početní převahu. Nakonec je přemůžeme!“ utěšoval ho jeden z důstojníků.
„Vy kreténe! O to tady přece nejde! Už obsadili sedm pater a to ty nejhlavnější odkud se připravují starty! Právě nám překazili všechny plány! Já věděl, že přednostně jsem měl nahoru poslat svoje lidi a ne ty zajatkyně!“
„Všechny neodletěly! Útok začal těsně před startem jedenácté a dvanácté dýky! Jsou ještě v pohotovosti!“
Tseng se usmál. Stačilo, aby se k nim dostal. Let mohl řídit přímo zevnitř i bez střediska.
„Fajn! Musíme se dostat k jedné z nich!“ rozkázal a vyrazil do útoku.
„Už jsme mysleli, že jste na nás zapomněli!“ přivítal Briana Fred. „Kde je Dick?“
„Zabezpečuje zbytek základny, nebo vlastně spíš tyhle patra. Je to moc veliké! Opevníme se pouze na těchto patrech a zbytek od nás odřízneme výbušninami, dokud nevymyslíme co dál.“
Fred přikývl.
Brian se rozhlédl po místnosti.
„Pěkně jste to tady zřídili!“ Upřel pohled na Kathy. „Ještě že jsi zpátky! Úplně bez tebe bláznil!“ hodil okem po Fredovi.
„Jo, to se mu nedivím! Taky bych asi bláznila,“ přiznala.
„Kurva vy jste nepoučitelní! Vzpamatujte se! Vždyť na nás útočí a vy se vykecáváte!“ okřikl je Muhmad.
„Neměj péči! Ti turisti jsou neskuteční! Jakmile nám Halasová přinesla tu zprávu, že jste to našli, všichni byli za deset vteřin ozbrojení v autech a sotva jsme se dostali dovnitř, začali se šířit jako morová rána! Nevěřil bys jak jsou krvelační a odhodlaní pomstít se!“
Venku neustále duněla střelba a pár kulek zvonilo i o rám dveří do místnosti.
„Jaké jsou ztráty?“ vyptával se Fred.
„Zatím velice minimální! V mé skupině myslím čtyři! Zastihli jsme je nepřipravené, ale teď začnou zuřivě kopat!“
„Tak to bychom je měli co nejdříve zlikvidovat,“ usmál se Fred a pozvedl zbraň.
Vyrazili ze dveří zrovna ve chvíli, kdy se na druhé straně vynořila asi stovka nepřátel. Začala zuřivá přestřelka, která skončila až když se z další chodby vynořil Dickův oddíl nesoucí těžké zbraně. Vojáci zaklekli a během pěti sekund byli připraveny čtyři těžké kulomety.
A-ALA začala okamžitě ustupovat, když těžké zbraně spustili a rozsévaly na jejich straně smrt. Vyhráli klíčovou bitvu, ale teď ještě zbývalo najít to, pro co sem přišli.
„Šest lidí jako zdravotní tým! Ošetřete zraněné a někde je ukliďte,“ rozkázal Dick. „Ostatní za námi! Budeme ty smrady pronásledovat, dokud nezbude ani jeden!“
