|
Svítá …
Kytice paprsků vykvetla při zemi.
Vychází slunce a za ruku ho drží nový den.
Posté se dívám na zázrak a opět smát chce se mi.
Ať nikdo nediví se tomu.
Totiž to vím jen já a možná ještě větve stromů.
Že zase přijdeš, pak zítra a potom vždycky znovu.
Svítá …
Kytice paprsků pomalu uvadá.
Dny letí kolem jako tažní ptáci.
A stejně rychle ztrácejí se v mracích.
Dny plují jako rybky bílé.
Tak brzy jsou pryč krásné chvíle.
Dny cválají jak koně závodní.
Víš to už, že zbývá nám tak málo dní.
Svítá …
Kytice paprsků už zvolna ztrácí květy.
A já tuším - ty mi brzy odejdeš.
Teď připadá mi, že známe se víc jak věků věky.
Že víš co já chci a já zas co ty chceš.
Tak proč má teď přijít to co nechcem oba.
Loučení a smutná uplakaná slova.
Svítá …
Kytice paprsků uvadla smutkem, solí pláče.
Odešel jsi, já vím, vím to, že se zas vrátíš.
Ale teď jsem jak z hnízda vypadnuté ptáče.
Co čeká na tichý šum křídel.
Toužím po tobě, kéž bys mne aspoň ve snu viděl.
Má lásko, touho jediná veliká.
Trápím se, čekám, chci, prosím - vrať se mi.
Svítá …
|
