Nevím jak bych měl v řádném příběhu začít.Každý začíná jinak.Snad tím,že se právě ocitáme ve velkém mramorovém městě uprostřed noci.Měsíční záře se jemně zračí v jasných hnědých očích,které sem tam pomrkávali a tu a tam je prožmoulaly čísi ruce.Ruce a oči o kerých zrovna hovořím,patří dalo by se říct dospívajicímu muži.Jmenuje se Ideler a zrovna trčí na jedné ze strážních věží,jako pomocná hlídka města Ton Alnar.Oči se mu klíží ačkoliv ví že nesmí usnout.V těchto dobách by to bylo zvláště nebezpečné.
Nikdy dříve se nestalo že by města či vesnice stavěli hlídky.V zemi kterou nazýváme Tamiriel,totiž po dlouhá desetiletí vládla hojnost,mír a pokoj.Jenomže od doby kdy zmizeli patroni tohoto světa,takzvaní Bílí bohové,vtrhla do země neznámá temnota.Nicota co vše pohltí,chaos kerý vše zničí.Tento chaos,který svými prazákladními silami,jež využíval,ničil vše živé.Přeživší zotročil a ti v naprosto hrozných podmínkách brzo umírali žízní a hladem.Chaos měl svého vůdce.Byl jím nenáviděný a všemi opovrhovaný Demonax,jeden z Temných bohů,Prokletý,kerého světlo světa nevidělo tisíce let.Pod jeho náhlým vlivem se začaly šířit nepokoje.Rozpoutávali se války i když jen třeba kvůli malichernostem,které dřív byly na denním pořádku.Povstali skalní obři,kteří byli skoro zapomenuti a přípomínáni jen v pohádkách.Na světlo světa kromě nich pronikly i odpudiví skřeti,kteří rozkrádali království.
Když nad tím Ideler v klidu uvažoval,zjistil že by to pro něj byla krutá rána,kdyby toto město smetl Demonax z povrchu zemského.Shlédl na něj a spatřil mléčně bílou záři měsíce,klouzajicí po bílích mramorových budovách a citadele města stojící uprostřed,pyšně se čnící nad všechno ostatní.
