6. 1. 2008 – 11:37 Greenwichského času
Stavební stanice – nízká oběžná dráha – Země
Těžké vzduchotěsné dveře se otevřely a na základně se objevila první z nově příchozích postav. Vkročila do chodby a oprášila si uniformu A-ALA.
Muž, který měl za úkol je rozdělit podle seznamu do lodí si odkašlal.
„Přiletěl s vámi už Tseng?“
Vysoká svalnatá postava zakroutila hlavou.
„Ne, Tseng je mrtvý!“
Během chvíle se ze dveří vyhrnulo dalších třiadvacet lidí. O chvíli později další dva piloti.
„Co tím myslíte?“ nechápal muž.
„To je přece jasné, ne? Vaše plány končí! Teď je to jinak! Zbytek posádek doplňujeme my!“ hádala se s ním postava.
Druhý muž ho jemně odstrčil stranou a spustil anglicky.
„Zkusíme to znovu! Teď zajdeme za velitelem projektu tady nahoře a řekneme mu, že velení přebíráme my! Obsadili jsme kasmodrom, zabili Tsenga a převzali jeho projekt, jasné? Prostě všechno pokračuje dál, akorát se vám změnilo vedení!“ poškrábal se za uchem a pak si poodhrnul vrchní část kombinézy, aby odhalil pažbu samopalu. „A jestli nám to nedovolíte, musíme vám v projektu zabránit!“
Muž pokýval hlavou a ustrašeně hleděl na nové nadřízené.
„Kolik vás je?“ špitl.
„Dvě stě třicet, mám pocit. Přilétáme ve všech dýkách!“
„To bude stačit. Je to sice o dvacet méně, než mělo být, ale doplníme to přímo odsud ze stanice, pojďte za mnou!“ zavelel odevzdaně a vydal se na cestu.
Trvalo čtvrt hodiny než se propletli k řídícímu středisku. Mezitím na stanici přistálo všech deset kosmoplánů. Konečně se objevili přede dveřmi, na kterých se leskla cedule ŘÍDÍCÍ STŘEDISKO. Muž zaklepal a vstoupil dovnitř.
„Pane, tohle jsou Američani. Obsadili kosmodrom a nahradili původní posádku!“
„Cože?“ ušklíbl se velitel, ale když uviděl ve dveřích spoustu cizích tváří, zarazil se. Odkašlal si a obrátil se na Freda. „Kdo jste?“
„Jsem jejich velitel. Všichni bychom žili normální život nebýt Tsenga a tohoto podělaného plánu. Uvázli jsme v Japonsku převážně jako turisti. Sem jsme se probojovali, když nás zachránilo americké námořnictvo. Měli jsme za úkol způsobit co největší škody v týlu nepřítele, ale když jsme zjistili co se děje, rozhodli jsme se letět s vámi!“
Velitel pokyvoval hlavou. Vypadalo to, že neměl ani náhodou touhu je napadnout. Spíš se toužil s touhle skupinou nějak domluvit.
„Nejste vycvičení! Nemůžu vás vzít s sebou a navíc by nám hrubě neseděly počty!“
„Kolik nás má být,“ zeptal se Fred.
Velitel chvíli seděl a pak neochotně otevřel zavírací schránku a vytáhl seznam.
„Sto padesát amerických a evropských žen, jako zajatci než doletíme na Mars, dvě stě dvacet pět japonských, čínských, arabských a jiných žen států A-ALY. Dále pak třicet osm přeběhnuvších Američanů a jedenáct Evropanů. Zbytek pak měli doplnit nejlepší technici a vědci A-ALA.“
„A kdo chybí?“
„Žen je tu dohromady tři sta čtyřicet tři. Přesunuli jsme je už ráno, ale z řad mužů chybí více než dvě stovky!“
„Tak to nebude problém. Pár mužů budete muset doplnit, ale jinak tu mezeru zaplníme skoro přesně!“ usmál se Fred.
„Jak tak vidím, asi budete na svých požadavcích trvat, co?“ vzdychl velitel základny. „Nuže dobrá. Teď už nemá cenu něco vymýšlet. Pokud neodletíme do dvaceti čtyř hodin, můžeme tu už rovnou zůstat!“ nakrátko se zamyslel. „Možná že udělám chybu když s sebou vezmu partu nevycvičených amerikánů, kteří budou jen ujídat zásoby, ale máte šanci mě za těch více jak sto dní letu přesvědčit o opaku! Každopádně do hodiny potřebuji mít v ruce aktualizovaný seznam lidí, takže se dejte do toho!“ odmlčel se, jakoby hledal sílu k další poznámce. „Jak to bude s velením?“
Fred pokrčil rameny.
„Velet vás nemůžu nechat! Nevím co máte za lubem. Třeba nám zdrhnete a my budeme bez vás nahraní, takže asi jediná možnost bude, když necháme pouze pár lidí nutných pro obsluhu lodí na svobodě a zbytek propustíme až podle toho, jestli s jim bude dát věřit. Velení přebírám já, ale i když musím se přiznat že nerad, potřebuji vás jako poradce. Velení vlastní lodi vám taky nemůžu svěřit. Budete tam kde já! To dořešíme až za tu hodinu!“
„Nikdy nenechám své lidi spoutat a zavřít!“ zavrtěl hlavou.
Fred se škodolibě usmál.
„Právě v této chvíli nemáte jinou možnost. Lehko byste nám mohli udělat totéž. Je vás víc a není naprosto žádný problém nás úplně jednoduše ve spánku pozavírat! Vy si můžete být jistí, že vás nezbytně potřebujeme, ale nás byste mohli obětovat a jediné co by utrpělo je váš časový plán, kvůli nedostatku lidí!“
„To je pravda,“ přitakal velitel. „Myslím, že nakonec si budeme rozumět. Musíte pochopit, že A-ALA není banda teroristů, ale lidé, kteří si váží osobní cti a odhodlání! My umíme odpouštět a za poslední roky se toho dost změnilo!“
Do místnosti se vecpal Dick, stojící za Fredem.
„Jo, a co mi řeknete na útok na Evropu? Zabili jste tolik nevinných civilistů a terorizovali celý kontinent! Víte, že ta vaše akce postihla deset milionů lidí? Ať už byli zranění, odříznutí, nebo jste jim zabili ty nebližší? Tomu se říká čest, napadnout takovým způsobem mírumilovný stát?“
Velitel zakroutil hlavou. Sáhl do další schránky a vytáhl po Tsengově vzoru whisky. Cucl si z lahve a zase ji schoval.
„Vy nic nechápete! To jsme nebyli my!“
„A kdo tedy?“ přidal se Fred.
„Dagger! Spáchali to přímo Američani!“
„Ale jděte do hajzlu s takovými řečmi! Znám Daggera nejmíň deset let a nikdy by nic takového neudělal,“ vysmál se té myšlence Dick.
„Právě proto byste měl začít trochu myslet! A-ALA není tak hloupá aby zbytečně vyhrocovala konflikt mezi tolika velmocemi najednou! Naše rozvědka nedávno zjistila, že poté co Dagger přebral vládu nad USA, zjistil pravou podstatu věci. Nikdo mu nechtěl pomoci v obraně. Zinscenoval proto útok, aby se k němu Evropa, Rusko a ostatní přidaly. Je pravdou, že bychom stejně zabrali celou Asii ale úplně jiným způsobem, který by měl za následek o devadesát procent menší ztráty. Takhle to nebyl bleskový útok, ale krvavá válka.“
„To není možné,“ zakroutil hlavou Dick. „Dagger by nebyl taková svině!“
„Byl chytrý!“ řekl velitel. „Na jeho místě bych udělal totéž. Jiná možnost nebyla. Ameriku bychom srovnali se zemí v každém případě. Její správní a politická struktura je tak prohnilá, že není možné nechat ji být bez povšimnutí. Všechno bychom zničili už dávno, nebýt Aliance. Jenom smůla že do toho zatáhl i Evropu u které nám šlo pouze o její kosmodromy. Takhle jsme ji museli předhodit Číňanům.“
„Dobrá, tohle uzavřeme! Na tohle bude spoustu času.“ Fred se otočil k Dickovi. „Běžte udělat ten podrobný seznam!“
Dick zmizel. Podíval se zpět na velitele.
„Jak se jmenujete?“
„Andrej Kowalski!“ prohlásil hrdě.
„Přeběhlík?“
Přikývl.
„A-ALA mi nabídla daleko více, než by kdy mohla má vlast! Mám možnost dostat se na Mars a založit nový svět! Za to bych vyměnil vše!“
„A to jste se klidně díval, jak vaši zemi devastují?“
Pokřivil se mu obličej.
„Bylo to drsné, to přiznávám, ale myslím, že to stálo za to!“ znovu si lokl z flašky wishky. „Myslím že tady zůstanete a proberete se mnou plány, že? Máme koneckonců hodinu čas.“ Velitel mu podával láhev.
Fred přikývl a napil se.
„Nikdy bych neuvěřil, že se nakonec přidám k A-ALE a stanu se vůdcem jejich nejtajnějšího projektu!“
