"Každé dítě si přeje být něčím vyjímečným. Já si přála být andělem. Jen málokdy se sny vyplní, někdy se vyplní jinak a někdy vůbec. Věřila jsem, že to dokáži a že jednou andělem budu, nic jsem si nepřála víc než tohle. Po nocích jsem se snažila nějakého anděla najít, nikdy se mi to nepovedlo. Ne přímo. Zjistila jsem, že mám anděla v sobě, a tak jsem s ním začala komunikovat. Sen se rozplynul v okamžiku, když jsme se odstěhovali. Duši jsem nechala doma, a nic jsem nechtěla. Nejedla jsem, nepila a za několik měsíců už jsem byl doslova průhledná. Najednou jsem věděla co mám dělat a co chci. Znovu jsem se vrátila k mému snu být andělem a odhodlání dokázat to bylo obrovské...začala jsem opět jíst a čekala jsem. Hodně dlouho.
Teprve po deseti letech, přesně na mé dvacáté narozeniny, se zde objevil on. V černém dlouhém kabátě ke mně přistoupil a představil se jako Angel. Srdce mi poskočilo a začalo bušit o sto šest. Pozorně jsem si ho prohlídla. Měl nádherné modré oči, svůdný úsměv a skvělé tělo. Ted už nejen jeho jméno vypovídalo o tom, že je to opravdu anděl. Dali jsem s spolu do řeči, až se téma stočilo k dětským snům. Podíval se na mne pohledem, který jasně říkal to, že ví, jaký je můj sen. Když jsem ho řekla, jen se usmál a zeptal se mne, jestli je to můj sen stále...
Asi deset minut bylo ticho, pak jsem odpověděla že ano. Ostatně čekala jsem na to deset let. Beze slov se zvedl a chystal se k odchodu, ovšem když si všiml mého nechápavého a bezmocného pohledu, řekl: "Neboj, tvůj sen už dlouho nebude jen snem, stane se skutečností."
Dlouhoo dobu jsem tam jen tak seděla a přemýšlela, co to mělo znamenat. Dávno jsem věděla, že můj sen je nereálný, takže jak to je? Opravdu andělé existují? Zvedla jsem se a (bez konečného výsledku) šla směrem domů. Nevnímala jsem vůbec okolí a tak jsem si, když jsem přecházela silnici, nevšimla přijíždějícího auta. To zatroubilo, já jen stačila otočit hlavu a pak už si nic nepamatuji. Co bylo potom, jako by bylo na míle daleko od mé mysli. Byla jsem někde úplně jinde, ikdyž jsem si jistá, že mé tělo stále leželo znetvořené v kaluži krve tam, kde jsem ještě před chvilkou stála. Necítila jsem bolest, vlastně vůbec nic. Najednou se přede mnou objevil Angel. "Ted jsi jednou z nás. Otevři své oči a vstup do říše andělů. Nyní máš nové jméno. Jmenuješ se Akka." ukázal rukou k bráně a já do ní vešla. Můj sen se splnil. Stal se ze mě anděl." Akka dokončí své vyprávění a usměje se na děvče sedící před ní.
"A jak jsi se jmenovala? a Kde máš křídla?" děvče nevěří vlastním očím.
"Křídla nemám, a už si své jméno nepamatuji..." odpoví Akka sklesle a postaví se. "Nyní je čas rozloučit se má milá. Tvůj čas příjde až za dlouho. Do té doby doufám, že nepřestaneš doufat a věřit." Po těch slovech zmizí a zanechá po sobě jen pírko s přivázaným štítkem a na něm nápis: "Nezapoměn".
