R.A Godriksson Dvojí tvář
„200zlatých. Ani o měďák míň. Netáhl jsem se takovou dálku pro pár drobných“uhodil pěstí do stolu Largoth.Inkvizitor řádu Mar-Ankhar. Oblečen v černé zbroji a s obouruční sekerou na zádech. Jen pohled na jeho propadlou tvář s hluboce posazenýma očima, připomínajícími dva černé uhly, vzbuzoval úctu. Potřásl svými černými vlasy a řekl:
„Tak co, stojí ti drak, který už dlouho sužuje lid tohoto města a stáda pastýřů, za 200 zlatých.“
Starosta byl v nezávidění hodné situaci. Drak často napadal stáda pastýřů, ale na druhou stranu 200zlatých je spousta peněz. Starosta nakonec souhlasil: „No tak dobrá. Padesát teď a zbytek, až bude jeho hlava ležet na mém stole.“
„Platí.“
Largoth opustil starostův dům a vydal se do krčmy s zakrvácenou prasečí hlavou na vývěsním štítu.
Inkvizitor se posadil ke stolu v rohu místnosti. Za chvíli se k němu přihnal hospodský a Largoth si objednal korbel piva. Sotva si stihl odložit plášť, muž o dva stoly dál se zvedl a zamířil k němu. Měl na sobě otrhaný kožený oděv, a u pasu se mu houpal tesák.
„Mohu si přisednout?“ zeptal se neznámý.
Largoth chvíli váhal, ale nakonec svolil.
Možná by se od něho mohl dozvědět něco o drakovi, napadlo Larghota.
„Co vás přivádí do těchto nehostinných krajů.“ zeptal se neznámý.
„Drak. Hodlám zbavit tento kraj toho draka.“ odpověděl inkvizitor a dále se věnoval pivu, které mu přinesl hospodský.
„Omlouvám se. Zapomněl jsem se představit. Jmenuji se Duluth. Duluth Orks.“ představil se neznámý a napil se ze své čutory.
Larghotovi bylo to jméno povědomé. Jako by ho už během jeho dlouhých studií na inkvizitora už někde slyšel.
„Pokud byste měl zájem, mohl bych vás tam odvést. Už jsem tam jednou byl.“ nabídl se Duluth.
Largothovi se myšlenka na to, že by měl věřit tomu otrhanci příliš nezamlouvala, ale kdyby měl tu dračí sluj hledat sám, trvalo by mu to mnohem déle.
„Dobře. Zítra za úsvitu tady na tebe budu čekat“ přijmu nabídku Largoth a odešel do svého pokoje.
Za úsvitu opustili inkvizitor Largoth a Duluth Orks město a zamířili směrem na východ po štěrkovité cestě, jejíž monotónní šedivou barvu jen občas narušoval zelený pruh sešlapané trávy táhnoucí se středem cesty. Po hodině cesty ho Duluth ubezpečil, že už to není dále než deset mil. Krajina se postupně měnila z pestrobarevné přírody v šedivou pustinu. Po pár mílích začal Duluth vyprávět příběhy z války mezi Iliandorem a Mohanským císařstvím.
Largotha udivovalo, jak toho může tolik vědět o válkách, které se udály tak dávno.
Zrovna když vyprávěl o tom, jak jeho pluk porazil císařské vojáky u Bal-Aran, uslyšel inkvizitor zlověstné cvaknutí. Cvaknutí natahované kuše. Largoth se nacvičeným pohybem vrhl na Dulutha a strhl ho k zemi. Šipka proletěla těsně nad jeho hlavou a zasekla se do stromu. Inkvizitor sňal z ramene sekeru a rozeběhl se za ním. Poznal v útočníkovi, který utíkal směrem k městu, jednoho chlapa za hospody. Útočník měl však velký náskok a ten už se jen tak nevrátí, pomyslel si Largoth.
Pomohl Duluthovi na nohy a vydali se zpět na cestu. Duluth se tvářil, jako by se nic nestalo, ale Largoth byl mnohem opatrnější, příště by už nemusel mít tolik štěstí. Zanedlouho se ocitli na velké louce, na jejímž konci byla jeskyně.
„Půjdeš se mnou?“ zeptal se inkvizitor Dulutha.
„Ne, počkám tady a budu ti krýt záda.“ vymlouval se zjevně vyděšený Duluth.
Largoth ho nechal na pokoji a vydal se k sluji. Sotva se k ní přiblížil, udeřil ho do nosu strašlivý puch, který mohl patřit jedině drakovi. Již z dálky viděl, že je jeskyně opuštěná, ale stejně si jí chtěl prohlédnout na vlastní oči. Když v tom se ozval strašlivý řev. Inkvizitor se otočil, ale nemohl uvěřit svým očím. Tam kde před chvílí byl Duluth Orks teď stál obrovský černý drak. Z nozder se mu valil dým a z očí mu sršel hněv.
„Dostal jsi se daleko člověče. Přežil jsi i útok mého sluhy, ale nakonec stejně zemřeš, a to rukou posledního černého draka Dulutha Orkse.Hahahahaha.“ řekl drak a švihl ocasem těsně před jeho obličejem.
„Zemřeš stejně jako stovky jiných draků rukou inkvizice. Jestli ne mou, tak rukou jinného inkvizitora.“ s těmito slovy se rozeběhl se vstříc mnohokrát většímu drakovi.
„KHAZ AREN SAR THARAN.“ zařval Largoth z plných plic, uhnul švihu drakova ocasu a vší silou ťal po jeho přední tlapě. Z rány vytryskla černá krev a drak mocně zařval. Sklonil hlavu a rozehnal se po inkvizitorovi rohy. Largoth uskočil, přestože ho jeden z nich škrábl na rameni, a vyhoupl se na drakovu skloněnou hlavu. Drak se ho snažil se třást, ale inkvizitor se rozkročil a vší silou zaťal drakovi sekyru do lebky. Drak se ještě párkrát zazmítal a padl mrtvý k zemi.
Largoth se vrátil do města s dračí hlavou, vyzvedl zbytek peněz a vydal se vstříc novému dobrodružství.
Další příběhy inkvizitora Largotha budou vycházet každý měsíc.
