Přestaň si hrát na něco, co nejsi.
Patříš smutečnímu průvodu svého pohřbu.
Ukazuji ti správnou cestu,
která se klene houštím zničených pocitů.
Neopustím tvou neřest v zapomnění, jako bůh.
Jsem víc, než ten pocit, co tě láskou oslazuje.
Jen tě to ubíjí.
Stačí zvednout hlavu a podívat se mi do očí.
Nepocítíš už příkoří.
A až poslední tóny tvé pohřební písně dozní,
tak budeš zase o něco silnější.
Tvé obavy z toho, co vlastně děláš nebudou pro tebe.
Víra ti ukáže kdo jsi.
Víra v tebe samého.
Svoboda, duch, přesvědčení to jsi ty.
Padlé tělo probuzeno ze staletého spánku v hlíně s červy. Chytnu tě za ruku, když tě ostatní vyloučí.
Vezmu tě tam, kam oni nemohou.
Tak mi věř a buď víc, než na co sis doposud hrál.
A až tě znovu zaženou do kouta,
tak se zvedni a jdi pryč.
Nejsi míň než oni!
Jsi kousek světla ve tmě reality.
Proto mě měj vždy v hlavě.
