|
Na sněhu stopy ptačích per,
z komína stoupá hustý dým.
Co podob znám, co povah, jmen…
Tebe nikdy nepochopím.
Zachází srpek, bílá noc
připlula s mraky z východu,
snad mi sem přišla na pomoc,
lucerna slavných národů.
Jsi Tatar, Kozák, Slovan, Rus?
Kéž mi tvé oči napoví.
Máš radši ženu, co má vkus,
nebo když myje nádobí?
Přemýšlím často, co bys chtěl,
oddanost, vlídnost, přísahy,
že s tebou půjdem do pekel,
nikdy neslyšet výhrady?
Já tě mám ráda víc než dost,
nechala bych tě u vesla,
mít lásku jako povinnost
bych ale dlouho nesnesla.
|
