|
Můj princi z pohádek bez příběhu,
ze země ledové beze sněhu,
modrého moře bez kapky vody,
života bez citu pro náhody...
...usni již,
dobře víš,
že když spíš,
najdeš skrýš...
... ve světě snů a tajných přání,
kde už ti nikdo nezabrání
malovat obraz s vůní duhy,
do vlasů větru zaplést stuhy,
do očí stromům větve sčesat,
na nebi sledovat odlesk lesa,
se sluncem smát se na mělčině,
s oblázky cítit, jak potok plyne,
zpívat o barvě vzduchu zjara,
přesvědčit svět, že čas je čára,
do ruky chytit světlo hvězd,
motýlí písní dát se vést,
na dosah potkat duši mlhy,
na konci cesty najít bohy.
Můj Malý princi z veliké dálky,
jednou jen nabízím: vstup do mé bárky,
stavěné z dechu a myšlenek snílků,
daruj mi okamžik, nechci než chvilku...
A pak...
...usni již,
dobře víš,
že když spíš,
najdeš skrýš...
... v mém světě snů a hlavolamů,
kde pryč od všeho zlého,
nerozeznáš pravd a klamů.
Můj princi chycený v pavučině,
mně jsi dal sebe – žádné jiné.
Cítíš, jak zem se s tebou točí?
Podej mi ruku... a zavři oči.
A pak...
...usni již,
i když víš,
že tu skrýš
nespatříš...
***
Nepřinutím tě zapomenout.
Ty sám nebudeš chtít vzpomínat.
|