|
ZNOVU JSI VÍTR…
Znovu si vítr se sněhem pohrává
do vlasů nám ho snáší,
slunce svůj zápas prohrává,
večer příchod hlásí.
Světla tisíců lamp se rozsvítí kolem cest,
svou zář všem rozdají,
nebude už vidět světla hvězd,
v neónech se schovají.
Vše se znovu opakuje,
zvoní všechny chrámy,
tvé srdce mne už nemiluje,
proč není lásky mezi námi.
Tak jako tenkrát, před rokem,
chodívali jsme spolu jako dvě rovnoběžky dál a dál,
ty protínají se někde za nekonečnem,
snad jen krásný sen se mi zdál.
Možná někde za obzorem,
až tam kam nesahá zář známých galaxií,
tam na mě čekáš
a já nevím, jak se tam dostanu…
|
