Večer pro smrt stvořený

Po starostech
zda dospělosti někdy dosáhnu
se dětství nevzdaluje
můj rozum mě zaživa
po částech upaluje
jak mrtvou milenku
schovanou v náruči
milence s dýkou
a potocích krve
ze zápěstí šlehajících
mužovo náručí
objímá mrtvou ženu
dívku v srdci jeho
je schovaná
v očistci mé duše.

Hranice bez dýmu
z cigaret mě bolí hlava
souvislosti bez rýmu
Ó hosana na výsostech
mě ke hříchu svádí
který útroby mé sžírá
umírám ve stesku
z nesplněné lásky
Ó Přírodo, tvé stromy
mi už nečechrají vlásky
můj rozum mě zaživa /po částech/
upaluje ve své vlastní šťávě
bez víry v beznaděj
se můj svět obrátí
v očistci mé duše.