|
|
II. Druhý přítel
Bronek se zhluboka nadechl chladného vzduchu a obrátil se k hostinci U nedolité sklenice. V několika oknech se stále svítilo, ale Bronek se nebál, že by ho mohl hostinský spatřit, protože oblečený do tmavé košile s volně přehrnutými rukávy, kožené vesty se silným lemováním, černých kalhot se širokým opaskem a vysokých bot z tmavé kůže byl téměř tak neviditelný jako Vlk, který se ztrácel ve stínech noci. Bronek se znovu zhluboka nadechl a zavolal: ,,Vlku..." ,,Musíš být tiše, jestli chceš, aby o tvém odchodu z vesnice skutečně nikdo nevěděl," řekl Vlk důrazně. ,,Vůbec jsem vás neviděl..." odpověděl Bronek a hlas se mu zachvěl, ,,Neslyšel jsem vaše kroky..." ,,Chodím totiž tiše..." řekl Vlk s úsměvem a lehce se dotknul Bronkova ramene, ,,Teď musíme projít přes náměstí, ale myslím, že nás nikdo neuvidí..." ,,Myslím, že nikdo neuvidí vás," řekl Bronek pevně a zamračil se, ,,Jste jako tma..." ,,A ty jsi hlasitý..." odpověděl Vlk a konečně vyšel ze stínu mezi stromy, ,,A také příliš neopatrný..." I když Bronek přešel k hostinci první, Vlkovy kroky byly velmi tiché a pohyby lehké, ale pomalé jako přesné skoky zvířete, které se skrývá před bystrýma očima lovce. Náhle se ve stínu před hostincem objevil mladý muž, přešel nečekaně vedle Vlka, jemně strčil do jeho boku přes vestu a pokusil se zmizet mezi stromy. Muž byl jistě velmi rychlý, ale Vlk se prudce otočil a pevně a nemilosrdně ho sevřel za límec koženého kabátku. ,,Vlku..." vykřikl Bronek s neklidem, když spatřil neobvykle bílou košili se stříbrným vyšíváním na kraji, ,,To je přece Colin..." Vlk odkryl své ostré zuby a tiše a dlouze zavrčel. Bronek se při temném zvuku toho cizího hlasu znovu zachvěl. ,,Pusťte mě..." vykřikl Colin a pokusil se vyprostit z Vlkova sevření. Vlk natáhl paži a prudce zvedl Colina ze země. ,,Bronku..." zašeptal Colin ztěžka, ,,Pomoz mi... To je..." ,,Vlku..." opakoval Bronek znepokojeně a položil ruku lehce na Vlkovu napnutou paži, ,,Položte ho... Prosím..." ,,Pokusil se mě okrást," odpověděl Vlk zlostně a temně. ,,Je to jen malý zloděj," pokračoval Bronek a nuceně se usmál, ,,Přichází do hostince z města... Neublížil by vám..." ,,On brzy ublíží mně, jestli hned nezavoláš..." začal Colin z posledních sil s nepředtíranou hrůzou. Vlk znovu tiše zavrčel. ,,Vzal mi ale měšec s penězi..." ,,Vezměte si své peníze zpátky, ale pusťte Colina..." řekl Bronek naléhavě a cítil, že se má náhle slabé ruce. ,,Skutečně jsem vám nic nevzal..." začal znovu Colin a hlas se mu zachvěl strachem. Vlk lehce povolil sevření, ale Bronek stále viděl jeho ostré zuby. ,,Bronku..." dovolával se Colin pomoci s neskrývaným zoufalstvím, ,,Vysvětli svému příteli, kdo jsem..." ,,Všichni dobře víme, kdo jsi," odpověděl Bronek s váhavým úsměvem, ,,Tak co jsi ještě za večer ukradl?" Vlk sáhl Colinovi levou rukou zvolna do kapsy kabátu a řekl velmi tiše: ,,Za můj měšec zaplatíš..." Náhle hostinský U nedolité sklenice v místnosti přistoupil k oknu a lehce odsunul okenici na stranu. Na náměstí dopadl chladný paprsek světla a na krátký okamžik se zaleskl mezi stíny na Colinově košili se stříbrným krajem, ale u prvního sromu u cesty se lesk ztratil v noci. Hostinský se zaváháním okenici upevnil, prudce se nadechl chladného podzimu, ale noc byla stále stejně tichá a krásná. ,,Takže nikdo další nepřijde... Poslední host odešel a ty se jdi taky prospat..." řekl si pro sebe po chvilce hostinský a konečně okno pevně zavřel. Colin se ještě pokusil vykřiknout, ale Bronek si varovně přiložil prst na ústa. ,,Nekřič... Můj přítel ti neublíží..." Vlk náhle zneklidněl a pustil Colina na zem. Bronek se přestal usmívat, když spatřil temné stíny, které se stáhly Vlkovi ve světlých očích. ,,Nic jsem nevzal..." opakoval Colin a byl tak vyděšený, že se nepokusil o útěk. ,,Co jste našel?" zeptal se Bronek Vlka s neklidem. Vlk dlouze pohlédl na Colina a odhalil světlé dásně i bílé zuby. ,,Kde jsi vzal ten kámen?" ,,Já jsem nic nevzal..." odpověděl Colin a shrnul si z bledého čela světle hnědé vlasy slepené potem, ,,Věřte mi..." ,,Co je to?" zeptal se Bronek a hlas měl tichý a vážný. Vlk zvedl ruku. Na dlani mu ležel krásný kámen s hladkými stěnami a oblými konci, který se i ve stínu zlatě leskl a zářil jasnou rudou barvou. ,,Plamen..." Bronek odtáhl Vlka a uchopil Colina za ruku. ,,Tak kde jsi vzal ten kámen?" ,,Našel jsem ho..." odpověděl Colin a hlas měl slabý a nejistý. ,,Ty jsi zabil mého otce!" vykřikl Bronek náhle a strhl Colina prudce na zem. Colin vykřikl a nepokusil se bránit, když se proti němu Bronek bez rozmyslu rozehnal. ,,Ne..." řekl Vlk důrazně a pevně chytil Bronka za ramena, ,,Ne..." ,,Ale má u sebe otcův kámen," zašeptal Bronek a divoce oddechoval, ,,A vy jste mi říkal..." ,,Já vím, ale..." Vlk uchopil Colina za tmavý plášť a pomohl mu postavit se, ,,Vidím, že je jen... obyčejný zloděj..." ,,Nikoho jsem nezabil..." řekl Colin slabě a pozoroval Bronka se strachem, ,,Bronku... Kdo je to vůbec s tebou?" Bronek se prudce nadechl. ,,Ne..." opakoval Vlk tiše a důrazně a pohlédl na Colina svýma temně světlýma očima, ,,Ne.." ,,Coline..." promluvil Bronek těžce a přiložil si dlaně k chladnému čelu, ,,Nevím, co mě napadlo..." ,,Bronku," pokusil se znovu vyprostit Colin, ,,Vůbec vám nerozumím..." ,,Komu jsi ten kámen ukradl?" zeptal se Vlk vážně. ,,Nikoho jsem nezabil," řekl Colin a na krátký okamžik zaváhal, ,,Já... Před třemi dny přišel do hostince muž v hnědém plášti... Sedl jsem si k němu a... Měl v kapse jen ten kámen a já jsem právě potřeboval..." ,,Jak ten muž vypadal?" přerušil Colina Bronek prudce. ,,Já... nevím," odpověděl Colin s výraznou nejistotou a stále se díval na Vlkovy silné ruce s drápy, které se objevily přes kožené rukavice na konci každého prstu., ,,Nevzpomínám si..." ,,Potřebuji vědět, jak ten muž vypadal," opakoval Bronek naléhavě. ,,Kdybych ho viděl... Kdybych ho viděl, určitě bych ho poznal..." odpověděl Colin a hlas se mu chvěl, ,,Ale teď si nevzpomínám..." Vlk znovu povolil sevření a oči se mu světle zaleskly. ,,Myslím, že bys měl jít s námi..." ,,Ale..." Colin pohlédl zoufale na Bronka, ,,Já jsem... Nechci jít s vámi... Mohu přestat a... Ale nechci jít s vámi..." ,,Coline," promluvil Bronek zvolna a tichým hlasem, ,,Ten muž se jmenuje Vlk..." ,,Vlk... To je přesné..." řekl Colin křivě a se skutečně neskrývanou hrůzou. Vlk znovu krátce zavrčel. ,,Ten muž se jmenuje Vlk," opakoval Bronek trpělivě, ,,Byl přítel mého otce a já... Já musím dokončit..." ,,Ale já jsem sirotek od narození," vykřikl Colin, ,,Nemám otce, který má takové přátele..." ,,Prostě půjdeš s námi..." přerušil Colina Vlk vážně, ,,Nikdo ti neublíží... Potřebujeme vědět, jak vypadal muž, kterému jsi ukradl ten kámen..." ,,Mohli bychom ten kámen prodat..." odpověděl Colin beze smyslu a světle hnědé oči se mu zaleskly, ,,Stačila by mi polovina... Znám ve městě moc dobrého klenotníka..." Bronek se zhluboka nadechl a rozhlédl se po náměstí. ,,To není správné místo, na kterém bychom si mohli v klidu promluvit... Nejlepší bude, když půjdeš s námi... Až konečně vyjdeme z vesnice, Vlk ti vysvětlí, proč je pro tebe lepší, když nebudeš křičet..." Colin pohlédl na Vlkovy světlé oči s temným a zvířecím leskem a těžce polknul. ,,Snad... Snad bych s vámi mohl... jít, ale jen... Když se rozdělíme o peníze, které nám dá klenotník v Meziříčí..." Vlk přešel náměstí a mezi stromy se ohlédl po Colinovi. ,,Pokusím... Pokusím se s vámi udržet krok, pane... Vlku..." řekl Colin a velmi nuceně se pousmál. ,,Nemusíš se bát, Coline..." řekl Bronek tiše a následoval Vlka do stínu. Po několika krátkých krocích viděl Bronek jen Vlkovy světlé oči bez zorniček. Za hostincem U nedolité sklenice pokračovala hlavní cesta z kraje, která vedla do města Meziříčí společně s malou řekou Mirabelkou. Po stranách cesty na konci vesnice za posledním domem starosty se začaly objevovat první stromy Podzimního lesu, ve kterém Bronek Vlka poprvé docela ztratil z dohledu. Tma se teď Podzimním lesem nekonečně rozlévala, i když podle Bronka noc dávno postoupila. ,,Tvůj přítel... je moc rychlý..." promluvil konečně Colin, když se Bronek ztěžka zastavil na cestě mezi stromy, ,,Museli jsme přímo... uběhnout snad... deset mil..." ,,Deset mil jsme rozhodně neuběhli, ale ty jsi... moc pomalý..." odpověděl Bronek a několikrát se prudce nadechnul. ,,Nejsem pomalý..." řekl Colin a stáhnul si z košile pevné vázání, ,,Mám pocit, že jsem docela... přestal dýchat..." ,,Naopak... Tak jsem nikdy plíce necítil..." pokračoval Bronek a pevně se držel za vlhké a horké čelo. Colin se náhle napřímil a pohlédl na Bronka se slabým úsměvem. ,,Nejsem tak rychlý, ale... tvůj přítel přece není jen..." ,,Můj přítel je... Vlk," odpověděl Bronek krátce a přiložil si levou ruku ke krku, ,,A myslím, že je to... právě tak... správné." ,,Doufám, že nemáš... mnoho přátel mezi vlky..." řekl Colin a rozepnul si bílou košili, ,,A také doufám, že nám na cestě do Meziříčí... nebudou dělat průvodce..." ,,Vlk tě brzy... naučí běhat..." Bronek si přes svůj divoký dech Colina letmo prohlédl. ,,A při svém... zaměstnání bys měl především dobře běhat..." Colin na okamžik zaváhal, ale potom se jen lehce usmál. Bronek se pokusil prohlédnout mezi stromy, ale v lese byla stále těžká a neprostupná tma. ,,Ale teď bychom měli jít dál..." ,,Za chvíli bude svítat, i když tady snad... nikdy světlo není," promluvil Colin rozmrzele a znovu si nasadil kožený kabátec, ,,Vážně si nemůžeme... na chvíli odpočinout?" Náhle se z kraje ozvalo velmi temné a naléhavé zavrčení a mezi stromy u cesty se na krátký okamžik zaleskly světlé oči v prudkém běhu. ,,Tvůj nesporně milý přítel se pro nás vrátil," pokračoval Colin zlostně a dlouze se zadíval do tmy, ,,Nikdy bych tady nebyl, kdyby..." ,,Coline..." řekl Bronek a lehce sklonil hlavu na stranu, ,,Potřebuji tě, ale nechci přinutit..." ,,Ale Vlkovi je docela jedno, jak mě přinutí, abych pokračoval s vámi," odpověděl Colin pevně a lehce se usmál, ,,Naprosto ti rozumím... Ale nechci nechat Vlkovi ten krásný kámen..." Bronek se na krátkou chvíli zadíval na Colina s neskrývaným neklidem, ale potom se prudce nadechl jemného podzimního vzduchu a konečně znovu vykročil na nekonečnou cestu před sebou. Colin ještě naposledy prohlédl mezi vysokými a temnými stromy na straně a náhle se jen pro sebe chladně pousmál. ,,A než přijdeme do Meziříčí, budu mít Plamen u sebe... Uvidíš..." |
