Nabírám sílu, pomalu se zvedám na nohy, do rukou chytám křišťál a jsem jako v bavlnce. Je mi příjemně, vidím jen světlo a zeleno v Nekonečnu. Podívám se n azděšenou Volhanu a vedle ní stojící Amandu. Obě se diví jak mi to mohlo tak rychle zabrat. Colly ví, že by nemělo cenu jim to vysvětlovat a tak nás jako nový kolektiv tiše pozoruje. Usměju se na obě holky a vidím jak Volhaniny oči můj úsměv naplňuje radostí, že se jí podařilo někoho zachránit. Amandiné oči chtějí zase něco prozradit, ale já to nemůžu přečíst, ale už by mi to mělo jít, protože mám u sebe křišťál. Okolo mě se začínají schromažďovat lidé v bílých oděvech. V bílých proto, že Nekonečno má nejoblíbenější barvu bílou, vysvětlila mi pak Xara. V Xařiných očích bylo nespoutano mnoho pocitů, ale jestli je prožívala najednou, musela být opravdu zajímavá dívka. Těšila jsem se až jí poznám do hloubky, až s ní budu proti někomu bojovat. Věděla jsem, že náš úkol, přivést potomka od Johnyho se strašně blíží, jenže nechci Amandě ubížit. Až se dozví kdo je potomek od Johnyho, asi jí to zdrtí. Budu jí muset jen litovat. V Collyiných očích jsem viděla naléhavost na tom, ať se to Mandy co nejrychlejí doví, jenže já ji to nemůžu říct. Brala by to ode mě jako zradu! Dívám se upřeně do Collyiných očích a myslím jen na to aby to řekla ona. vídím, že Colly chápe co po ní chci. Začíná otevírat pusu, ale já začínám mít strach. Nemůžu poslouchat, jak Amanda trpí. slyším slova co vycházejí z Collyiných úst, chýtám křišťál a jemně poslouchám: "Amando, teď Vám řeknu kdo je potomek od Johnyho, ale ty musíš být silná, protože to pro tebe bude bolestivé." Amanda se dívala Colly do očí a měla strach. "Potomkem od Johnyho je Robert. Amando, musíš to vzít sportovně. On ví, že je jeho potomek a dokonce Tebe jenom využívá!" Amandu ranila tyto slova a rozbrečela se. Colly pomalu odstupovala až za ní zbyl jenom stín. Vycítala jsem, že budu muset Amandě říct něco povzbuzujícího, ale taky vymyslet na Roberta strategii.
