|
|
Proč chci jít napříč cestou,
kde jiní rovně jdou,
a víc než čím jiným
musím žít…
… sebou a vlastním světem,
srdcem i duší v něm.
Nebe nepatří jen dětem –
– tak nenuťte mi zem…
… svobodou?
***
Až budu muset kleknout
v uličce kostela,
a až se někdo zeptá:
„Slyšíš zpěv…
… toho, kdo prý sám kdysi
pro hloupost křídla dal,
za plané sliby čísi
vyměnil božský dar…
… Anděla?“
A až potom zvednou
zástěnu závoje,
až pohledy se střetnou,
mé srdce…
… bude si tiše lkát,
koupat se v slzách s duší,
však nahlas se bude smát –
– vždyť to se přeci sluší…
… roztaje.
Pak na ruku dostanu
zlatý kroužek z řetízku,
abych jistě věděla,
že…
… jak bylo dosud
nyní už nebude,
a řeknu bez patosu:
„Sbohem, můj osude…“
… jsou vždy nablízku.
A pak se má krev smísí
s popelem na cestě,
až sejmou věnec z kvítí
smířené…
… mně v bílých šatech s vlečkou,
pompou a nádherou,
skončí to černou TEČKOU,
mile se zasmějou…
… nevěstě.
|
