Také jste si někdy všimli výstředních, ponejvíce nepořádných a flegmatických lidí. Nechovají se nijak vulgárně a většinou nikomu neubližují a nenadávají, jak je dnes trendem. Nic si nedělají z úskalí, které přináší sám život a jejich dobrá nálada není ovlivněna problémy v práci či ve škole. Vše co je potká, není z jejich pohledu zas tak špatné, jak se může zdát realistovi, poněvadž za vším vidí světlo. Světlo optimismu a víry v lepší zítřky, které ale opět přinesou nějaký nežit do života, ale oni neztrácejí naději. Je jim krásně a o všem by skládali básně; o šumu stromů, o kráse opačného pohlaví, o rozlehlých loukách, zkrátka o krásách světa. Většinou mají vysoké cíle, jež se na první pohled zdají nedosažitelné. Jsou to tajnůstkáři, kteří otevírají srdce svá jen těm které milují a myslí si o nich, že je to vzájemné. A láska je pro ně velkou inspirací a ještě větším poučením. Mnohokrát se spálí, ale flintu do žita pro to nehodí.
Okolní svět se jim zdá zkažený, a proto se ubírají do svých smyšlenek a světů, které si sami vysnili. Jaká hříčka Nejvyššího, ale jak je užitečná. Svět by byl bez nich šedý. Na světě jich tolik není, a přece je barvitý jako sama příroda. Zdá se mi, že to jsou rozvinuté osobnosti, filozofové bez titulu, jak rád říkávám, kteří debatují o světě a koukají na něj přes růžový tenký hedvábný kapesník, utkaný samou královnou optimismu. Mají fantazie na rozdávání a dobré nálady jakbysmet. Nejsou strůjci hádek, naopak, spíše uvolňují negativní a ponurou energii a vysílají svým chování, či jen přítomností, pozitivní. Létají v oblacích a málo kdo nebo málo co je dostane zpět na zem. Snílek je snílkem do té doby, než to hraničí s bláznovstím. Snaží se jít v kolejích, které si v dětství a ranné pubertě, vysnili. Když vykolejí pousmějí se a řeknou:
„ Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř.“ A jede se dál. Nezdá se vám, že mají krásný život? Když jejich vyrovnanost by se dala vyvažovat olovem?
Povšiml jsem si, že tito lidé jsou většinou z řad mužů. A jsou nazýváni snílky.
Pohleďme na realistu, nemůžu říct že je opak snílka, stejně jako nemůžu říct, že opak psa je kočka. Na světě je ještě mnoho jiných charakterů, ale snílek a realista, jsou nejvíce protichůdné. Nuže posuďte sami:
Jsem jedniný v rodině považovaný za nenapravitelného snílka, i když můj bratr jeví také mírné známky snílkovství, když to tak mám říct.
Realisté stojí pevnýma nohama na zemi, ale je vidět, že snášejí problémy hůř a jednají velice zbrkle a většinou toho pak litují. Nejsou tolik vyrovnaní a rození optimisté také ne. Mají cíle, ale jejich laťka není tak vysoko. Jen tam kam si myslí, že jsou schopni dosáhnout. Vědí, kde jsou jejich meze a jaké mají možnosti. Snaží se být úspěšní a nejsou tolik přemýšliví, jako snílci. Nezamýšlejí se nad principem života a samotné existence. Nejsou skromní, alespoň ne ve srovnání se snílkem, a to jim přináší více problémů, než by se mohlo zdát. Co ještě napsat, když jím nejsem?
Já jsem jeden z mála snílků, přemýšlivý a nenapravitelný. Do posledního coulu snílek, ale nic nesmí zajít daleko a na to stále pamatuji. Pousmívám se nad světem a říkám si: Kolika cestami to lidstvo ještě půjde, než najde tu pravou.
A tak stojím na rozkolu smyšleného světa a světa reálného a znovu v dáli budoucnosti slyším jediná slova: Nikdy není tak špatně, aby…
