Zmatek a děs ze života ustoupily do pozadí. Vzal do ruky nůž a řízl se do zápěstí. Nechal několik kapek spadnout do stříbrného poháru naplněného tou nejčistší vodou pocházející z Nerionského jezera. Pak si ránu dotykem zacelil. Pohár postavil doprostřed kruhu vyznačeném kameny v trávě. Šero nabývalo vlády nad světlem, slunce se chýlilo k západu. Odříkal slova síly a pohroužil se do zakázaného prostoru ve své mysli. Drogy přimíchané do poháru s vodou a krví začaly působit. Rytmickým bubnováním na buben potažený kůží z člověka zahynulého vlastní rukou se dostal do tranzu. Přivolal Pána osudu, některými lidmi nazývaným Bohem, on však znal pravdu. Věděl, že je to bytost z jiného času a prostoru, která svým chováním ovlivňuje náš svět. Stejně tak jako lidé ovlivňují svým chováním druhý rozměr, tato bytost, podle starých legend nazývaná Demiurg ovlivňuje třetí rozměr. Ke vědomému kontaktu s ní je třeba dlouholetého magického výcviku nebo jakékoli silnější drogy ve spojení s bláznovstvím duše. Leonas si zvolil druhou možnost. Rozplýval se ve svém nadvědomí. Přál si oživit svou mrtvou milenku, věděl, že je to možné. „Jsi mrtvý! Jsi mrtvý…“ našeptávaly mu hlasy, jedna z mnoha podob Jediného. „Ano jsem mrtvý, nežiju ve vaše světě,“ odpověděl Leonas podle Zákona. Celou svou myslí se soustředil na mrtvou Hartvenu, která nedávno zemřela na záškrt. Po hodině, kterou strávil ve dvou světech najednou věděl, že je dílo dokonáno. Odteď mu bude sloužit její tělo, kdykoli si bude přát. Její duši však vrátit nedokázal, dávno se rozplynula v zapomnění. Šel na hřbitov a vykopal její mrtvolu. Vytáhl ji z rakve a políbil. V temnotě okolo její oči zazářily nadpozemským jasem. Hartvena se protáhla a obejmula Leonase, přesně tak jak si to přál. Její mrtvolně bledá kůže se náramně hodila k jejím havraním vlasům. Leonas jí myšlenkou rozkázal ať vstane z rakve. Potom vrátil rakev do země a zasypal jámu. Udusal hlínu a vrátil kamenný kříž na své původní místo. Chytil Hartvenu za ruku a spolu opustili hřbitov a posléze i vesnici, ve které teď najednou všichni tvrdě spali. Došli na kopec, kde měl Leonas svůj kamenný kruh. Zde se s ještě nedávno čerstvou mrtvolou pomiloval. Sperma nabídl Pánovy osudu jako odměnu. Zmizelo mu z rukou. Rozkopal kameny a odešel se svou nemrtvou milenkou do svého hradu nedaleko vesnice. Slyšel přitom hudbu sfér, která ho volala zpátky do světa Pána osudu. Už ji nechtěl vnímat, chtěl si jen užít než zemře i on.
