Oba svitky uložil na původní místo. Tvářil se, jako kdyby zapomněl ještě na nějaký ten zákon nebo radu a snažil se rozpomenout. Sámon se přistihl, že již touží po praktickém boji, obzvláště když si připomenul včerejší noc. Teorie a zákony mu budou k ničemu, jestliže nebude mít nějakou zbraň a nebude ji moci alespoň minimálně využít proti případnému nepříteli....třeba proti Ďábelskému kelníkovi. I sám Ardolus v rozhovoru s Balinem připustil možnost třetí nevítané návštěvy, kterou by už Sámon nemusel přežít. Nicméně věděl, že právě Základních sedmero zákonů, Trojice pomocných rad a další zákony jej naučí pochopit boj ještě lépe.
Ať to bylo cokoliv, co chtěl Ardolus Sámonovi sdělit, vypařilo se mu to z hlavy jako pára nad hrncem. Však on si zase jednou vzpomene....
"Nu, myslím, že tu základní teoretickou část máme za sebou. Jdeme si zatrénovat do bojové arény!"
Sámon si oddychl. Konečně!!! Přece jen ho ale něco začalo čím dál více znepokojovat. Na vše, na co myslel, na co se sám sebe v duchu ptal, mu Ardolus okamžitě odpověděl a plnil každé jeho tajné přání. V tom šedovlasém válečníkovi bude něco víc. Má snad dar čtení myšlenek? Stálo by za to na nic nemyslet a udržovat si svoji mysl prázdnou. Jednu otázku si však nemohl odpustit:
"Ardole, myslíš...že ti poslové z Pekla přijdou...znovu? Potřetí?" zeptal se nevinně.
Bylo vidět, že to Ardolem pohlo, nechtěl však nic na sobě znát.
"Můžou...i nemusí. Jejich záměry mi nejsou jasné..." zachvěl se"...ale pokud přijdou...už se těm pekelníkům budeš moci postavit. Nicméně záleží na tom, KDO přijde a zachovat se dle prvního zákona ze Základního sedmera..."
"1. Před bojem se s nepřítelem poměř" problesklo Sámonovi hlavou. Paměť mu prozatím vyníkajícně sloužila.
Kdo jiný nežli Turgan by mohl přijít? Tomu po dnešku bude moci vzdorovat bez větších problémů. Snad...
"...A proto pochopitelně začneme s bojem o něco dříve, ale pěkně od začátku. Nejdřív tě musím naučit bojovat s těmi nejjednodušími zbraněmi jako obyčejná hůl, lehká dýka, malý kyj a tak podobně. Zkušený válečník dokáže proměnit i z té nejnevinnější věci smrtonstnou zbraň. Později tě naučím bojovat s meči, se šavlemi a kopími, avšak ještě předtím tě naučím nejjednodušší kouzla. A poté...budeš schopen složit závěrečné zkouškym aby ses stal právoplatným altazarem. Ovšem tady tvá cesta altazara nekončí, tam bude teprve začínat!"
Delším odmlčením Ardolus naznačil, že jeho proslov právě skončil. Mrknul na Sámona, aby jej následoval. Ten beze slov poslechl.
Došli až do velkolepé bojové arény, obehnané vcelku zachovalými a vysokými zdmi, jenž ještě umocňovaly monumentálnost této stavby. Strop byl pokryt širokými, dřevěnými prkny, nedotčenými hnilobou ani žádnou známkou ztrouchnivělosti. Ne zdech kolem dokola byly připevněny pochodně, které osvětlovaly celou místnost a nad nimi visely zbraně a štíty různých tvarů a velikostí. Dřevění panáci pro trénink zaujímali stejné pozice, jako při první návštěvě.
Ardolus svíral v pravé ruce dlouhou, opracovanou tyč.
"Ukážu ti, jak se z tohoto relativně jednoduchého nástroje může stát elegantní a nebezpečná zbraň. Poodstup" pokynul mu Ardolus.
Nejdříve začal v ruce zbraní pomalu točit. Točení nabíralo rychlosti. Ve chvíli, kdy byla z tyče vidět jenom pouhá šmouha, provedl několik až neuvěřitelně rychlých a obratných pohybů - rána dozadu, dopředu, pomyslné vykrytí zbraně, útok obloukem, otočka, v otočce rána spodní části tyče dozadu, následně rána obloukem vrchní části směřovaná na hlavu...
Pak Sámon ani nestačil jednotlivé pohyby sledovat. Sestavy všelijakých útoků, krytí a protiútoků vypadaly dokonale. Tyč, která ve vzduchu hrozivě svištěla, dál a dál zasahovala imaginárního nepřítele. Znovu otočka, rána obloukem, výskok před případným podmetením a krátký, rychlý zásah do hlavy.
Sámon jej skutečně obdivoval, s jakou lehkostí a elegancí se Ardolus pohybuje. Aby ne, zažil tolik bitev. Boje a zkušenosti jej naučily bojovat. Byl velmi zvědav, jestli se také naučí takhle zacházet s tyčí a bojovat...třeba s Ďábelským kelníkem.
Jak si Sámon vzpomněl na nepřítele, napadlo ho, proč mává Ardolus s holí jen tak do vzduchu, když mu jsou dřevění panáci k dispozici? Koutkem oka zavadil o nehnutě stojícího panáka po své pravici, zatímco Ardolus pokračoval ve svých sestavách.
Ztuhl hrůzou. Děs mu rozpumpoval srdce, které bilo jako zběsilé. Několikrát mrknul a zatřepal hlavou. To, co viděl, zmizelo. Přísahal by, že právě před okamžikem spatřil červeně žhnoucí oči, které už tolikrát viděl a které mohly patřit jenom Ďábelskému kelníkovi. Ale že by si ta bestie troufla dojít až sem? Znovu zaostřil do zastíněného rohu, hned za panákem. Po Turganovi nebyly ani stopy. Možná halucinace, to by jej ani moc nepřekvapilo, v poslední době byl totiž v takovém stresu, že mu až přišlo divné, že to na něj nijak nedoléhá.
Vystrašený se obrátil na Ardola. Ten si zřejmě ani nevšiml Sámonovy chvilkové nepozornosti a s holí se oháněl dál.
Možná nemá někdo rád tak dlouhé rozepisování o tréninku (jako nějaká gymnastická příručka...:D), ale radím jediné: přežijte to...děj se co nevidět začne znovu rozuzlovat...
