|
|
Moře,ach moře tolik jsem o tě snil
a srdce své věčnou touhou elfa naplnil.
Pak na každé z mnoha cest
vlahý vánek dal mi zvěst,
že srdce mé se skrytě souží
a uviděti vlast elfů dávnou touží.
Vlast,jež skryta mému zraku zůstat má
tak dlouho,než přejde doba zlá,
než skončí moje zdejší poslání,
než má mysl dojde v dávné poznání.
Moře,ach moře tvé dálky širé zvou
poznat každou vlnu po vlně i pěnu bílou tvou.
Tvá barva jež je modře průzračná
i moc slov elfích,tak krásná a tak zázračná
se snoubí v mracích modravých
a z dáli ke mě už doléhá ten jemný elfí smích.
Smích jenž léčí srdce zlomená,
která byla mnohdy dávno ztracená.
Ta srdce rázem šťastně procitnou,
když za mořem se s elfy ocitnou.
Moře,ach moře teď už snad vím,
že elfí kouzlo stalo se i osudem mým.
Já však ten osud přijímám s radostí,
vždyť za mořem se zbavím všech dnešních starostí.
A až rozkvete každý krásný květ,
kterému budou vlídné elfí hlasy pět,
mé srdce opustí i poslední zbylá tíž
pak budu zářivým hvězdám blíž,
blíž ku Elbereth.
|
