|
|
Nález
Na počátku věků, kdy vše vzniká,vznikla i legenda o Ochránkyních.Ty podle legendy mají chránit země před zlem které je ohrožuje a ohrožovat nepřestane.A tak vznikl i tento příběh.
Byla temná noc, na nebi svítil jen měsíc který byl z části zahalen mraky a až na mírný šum větru se všude rozléhalo ticho.Odněkud se, ale začalo ozývat šumění křídel.Na nebi se objevila temná tečka která byla čím dál větší až už šlo rozeznat některé tvary.Bylo to obrovské stvoření černé jako uhel s obřími křídli potažené blánou, drápy na nohou, dlouhým krkem, velkými zuby a očima které vidí vše.Dosedl s mírným zaduněním na zem a rozhlížel se po okolí.Později zalezl do pukliny ve skále, která se tyčila nad horizontem.
,,Dano, vstávej nebo zaspíš!“Budí ji její máma neustále tím že do ni strká nebo z ní strhává peřinu.
,,Ještě chvíli mami?“Škemrá a přitahuje si peřinu víc k sobě aby jí máma nesebrala.
,,Ne, už ať jsi tady!“Zvíší hlas s trhne peřinou tak že jí strhne na zem a pak míří rovnou do kuchyně kde si sedne ke stolu a čeká až se Dana objeví na prahu.
,,Dobře, už jdu,“ pomalu se zvedne a vypotácí z pokoje rovnou do kuchyně, sedne si naproti mámě.Ta po ní střelí pohledem a už s mírným úsměvem se zvedá od stolu.
,,Dáš si čaj nebo kakao?“Otevře skřínku a chytne za šálek, který pokládá na stůl a pod jednou rukou má nádobu s kakaem a pod druhou ovocný čaj.
,,Asi čaj,“ odpoví Dana.Máma na ni kývne a do šálku dá sáček s čajem a zalije horkou vodou.Dana si vezme lžičku a pomalu ho popíjí, občas k tomu přikusuje rohlík a máslem.
,,Tak ahoj už musím,“ podívá se na hodinky máma a jde do chodby kde si bere kabát, kabelku, pomalu si obouvá boty a chytá za kliku dveří,,Ahoj a žádné špatné známky, výš že to zjistím,“ vyhrožuje máma a mává na Danu výhružně prstem.Dana jen kývne,,Neboj, tak ahoj.“
,,Ahoj,“ loučí se a zabouchne za sebou dveře.Dana pomalu dosnídá a pokračuje s ranními přípravami do školy, málem si, ale zapomněla půlku sešitů když totiž stála u dveří tak si uvědomila že má nějak moc lehkou tašku, musela rychle všechno najít a pak rychle vyšla s domu.
Dana Šustrová je středně vysoká, bruneta s vlasy k ramenům, má hnědé oči, je střední postavy, je jí čtrnáct let a mezi její koníčky patří tanec a zpěv.
V sedm hodin vychází z domu a po cestě potkává svou kamarádku Ninu Mrázkovou.Nina Mrázková se středně vysoká, její vlasy jsou světle hnědé s blonďatými melíry a dlouhé na lopatky, má hnědozelené oči, je štíhlé postavy a je jí patnáct let.Mezi její koníčky patří tanec a jízda na koni.Obě se spolu pozdraví a jdou na autobus.Ve škole měli bohužel obě referáty.Když škola skončila šly zase na autobus a po chvíli přišla i Veronika Marková, ale všichni jí říkají Vera.
Vera je stejně vysoká jako Nina a Dana.Má blonďaté vlasy dlouhé kousek pod lopatky, hnědé oči, je jí čtrnáct let a je opravdu štíhlé postavy, její koníčky jsou počítač a tanec.Legrační je že všechny chodí spolu tančit a náramně se tím baví když jedna z nich udělá něco opravdu směšného.Vera má jednu špatnou vzpomínku na dětství, jako malá se málem utopila v bazénku když se praštila do hlavy o dětskou skluzavku a od té doby nemá moc ráda skluzavky ani bazény.
,,Ahoj holky,“ pozdraví je, sundá si tašku a položí ji na zem vedle Niny.
,,Ahoj,“ řekne Nina a rozhlédne se po obu společnicích, jedna se tváří jako by věděla něco co ony ne a druhá jako by se měla rozkřiknout na každého kdo na ní promluví.
,,Co je ti Dano?Proč se tváříš tak zachmuřele?“Ptá se jí Vera a zajímavě si jí prohlíží.
,,Nesnáším pondělky,“ ušklíbne se a založí ruce do kapes.
,,To nejsi sama,“ usmívá se na ni Nina, vyndá si z kapsy u kalhot peníze a začne je počítat.
,,Asi půjdu odpoledne ven,“ řekne Dana a zkoumavě se rozhlédne po ostatních.
,,Půjdu s tebou a vezmu sebou Besinu.“Besina je Niny pes, Pudl černý jako uhel.
,,A co budeš dělat ty?“Dana a podívá se na Veru.Ta skloní pohled,,Já se budu učit na zítřek,“ řekne a kopne do kamenu před ní až se odkutálí pěkný kus ob nich.
,,Učit?To si děláš legraci,“ Diví se Nina a v jejím obličeji se mísí údiv se zlobou.
Jen co dorazí Dana domu dělá si oběd a pod nohama jí leží jejich pes Elf, je to krátkosrstý Foxteriér.V tom někdo zaklepe na dveře, Dana se zvedne a otevře, na chodbě stojí Nina.
,,Tak jdeš?“Usmívá se a kontroluje svůj mobil jestli jí někdo nepsal.U Niny je totiž možné že jí napíšete a ona se ozve až příští den nebo i později.
,,Jo, hned přijdu,“ přivře dveře, vezme si pár věcí které nacpe do ledvinky a jde za ní.
,,Kam půjdeme?“Ptá se Dana a zapíná si ledvinku okolo pasu.
,,Můžeme se jen tak procházet,“ navrhne Nina a ukáže rukou směrem do vesnice.
,,Klidně.“Pomalu prošli vesnicí, dokonce šly i mezi poli až došli na kopec k posedu kde na zemi leželi prázdné flašky, stará lednička a okolo všude spousta papírů.Nina zkřiví obličej,,To je hnusný, jak to tu mohli takhle nechat válet?!“Diví se a nechutně mezi nimi prochází.
,,To je přece normální,“ vrtí hlavou Dana a pomalu jde za ní.Nina se zastaví,,Asi máš pravdu, jdeme radši pryč,“ řekne a přeskočí pár flašek a přijde na malou cestičku zpět.Takhle se toulali celý den až k večeru se vrátily každá domů.Jakmile Dana zavřela dveře už slyšela tátu, který byl pohodlně uvelebený ve svém křesle před tevizí,,Tak jak bylo?“Zajímá se a sleduje pořad o autech, motorkách a samozřejmě o jejich závodech.Danu tohle nebaví a tak se zastaví v kuchyni.
,,Dobrý, co mám k večeři?“Křikne na něj a čeká na odpověď která ji ani nepřekvapila,,Vezmi si tam co chceš,“ řekne nevzrušeně a dál sleduje televizi.
,,To je dobrý, dik,“ šklebí se Dana a vyndá si párky a kečupem a houskou.
V noci se jí zdál zvláštní sen o tom jak nějaký velký drak snesl tři vejce, hnědé, modré a červené.Pak se pomalu vznesl na oblohu a z ničeho nic se kolem něj objevil ohnivý kruh, ozval se hlasitý řev jako když chytají divoké zvíře a drak z ničeho nic zmizel.Ráno se probudí s pocitem bezmoci,,To byl zvláštní sen,“ ve škole na nic jiného nemyslela.Další noc se ten sen vrátil, ale najednou zmizelo hnědé vejce,,Co to mělo znamenat?!“Dana nad tím strávila další den přemýšlení.To místo kde se to odehrávalo jí připadalo povědomé.I další noc se to vrátilo a zase zmizelo to červené.Nesvěřila se kamarádkám i když to normálně dělává.
,,Proč se mi to pořád zdá!Co to má znamenat!“Rozčiluje se a nemůže přijít ani na jediný důvod.
Hned po škole se šla podívat na místo kde se to asi tak odehrálo.Vypadalo to jinak, ale hlavní rysy zůstali, otvor kudy tam vlezl se dost změnil, ale protáhla se dovnitř.Prostor který tam byl, byl obrovský a jediné světlo které tam bylo přicházelo z pukliny na vrcholku skály a osvětlovalo rozpadlé hnízdo ve kterém leželo modré vejce.Dana se k němu pomalu přibližovala, vzala do ruky klacík který ležel opodál a strčila do něj, pak pomalu přišla blíž a dotkla se ho.
,,Páni, je hladké jako samet,“ pousmála se a zvedla ho.Nato že má na výšku asi tak 50.cm a na šířku možná 30.cm bylo docela lehké.Vynesla ho ven a rozhlížela se jestli ji někdo neviděl.Odnesla si ho až domů a položila na stůl ve svém pokoji, rychle zavřela dveře a začala si ho důkladně prohlížet.
,,Dano,nemáš hlad?“Volá na ni máma z poza dveří.
Rozbušilo se jí srdce jako zvon,,Ne, nemá díky,“ řekla a bedlivě poslouchá jestli už odešla.
,,To bylo o fous,“ oddychne si, otočí se znovu k vejci a hladí jeho hlaďoučký povrch.Neprohlížela si ho moc dlouho, protože se blížila půl pátá a má každou chvíli přijít její táta z práce.
V zámku zachrastí klíče a Elf už skáče na dveře.,,Nazdar, tak co je k jídlu?“Dana jako šílená vyskočí a hned schová vejce pod deku a nato se otevřou dveře a v nich stojí její táta.
,,Proč si tu tak zavřená?“Rozhlíží se zkoumavě po jejím pokoji a nakonec se zadívá na ní.
,,No, učila jsem se a potřebuji na to svůj klid,“ zdůrazní mu Dana a nenápadně se uvelebí na posteli vedle boule kterou se snažila zakrýt, vypadalo to že to boule od pyžama.
,,Aha,“ řekne a jde do kuchyně, Dana za ním hned zavře dveře a uvolněně si oddychne.
,,Kolik vůbec je?“Podivá se na hodinky,,Půl pátý, měla bych opravdu něco sníst,“ vejde do kuchyně a začne štrachat v lednici, nic moc tam toho nenašla, její táta to všechno snědl.
,,A, kdopak to tu zase jí?“Usmívá se táta a vykoukne z obývacího pokoje.
,,Já dnes ještě nic nejedla!“Namítne a nakonec si vyndá chleba s máslem a se šunkou.
,,Já taky ne,“ odpoví jí a znovu se dá do jídla.Dana na něj křikne,,Tak co se divíš?!“Celý večer si to vejce prohlížela až u něj usnula.Ráno se chystala do školy a třetí přestávku ji a Veru našla Nina začala mluvit,,Co kdybychom na víkend jeli pod stan, jen mi tři?“Nabýdne a rozhlédne se po nich.
,,Já nevím,“ pochybuje Vera a ukousne kousek ze své svačiny.
,,To by mohlo být skvělé,“ usměje se zeširoka Dana a celá natěšená čeká na další plány.
,,Tak se pojede?“Usmívá se Nina a zvědavě si je prohlíží a trpělivě čeká na odpovědi.
,,Já jo!“Zdůrazní Dana a ohlédne se po Veře která si tím nejspíš není jistá.
,,Já nevím,“ zamračí se a kousne si zase do svačiny a ještě to zapije limonádou.
,,Pojedˇ, nebo jsi strašpytel,“ šklebí se na ni Nina a založí se ruce na prsou.
,,Nejsem, abych vám to dokázala tak pojedu!“Zdůrazní Vera a pořádně se zakousne do svačiny.
,,Skvěle a kdy?“Ohlíží se po nich Dana a čeká co navrhnou.Nina začala,,Vyrazíme ve tři, půjdeme na autobus, ale pojedeme jen kousek nebojte.Vezměte si malí stan, vodu, trochu jídla, spacák a samozřejmě věci na sebe,“ usměje se a rozhlédne po chodbě jestli nejde učitel protože zvinilo.
,,Bezva, sejdeme se ve třičtvrtě na zastávce?“Navrhne Dana a začne si připravovat učení.
,,Ano,“ souhlasí Nina s Verou současně a každá si jde udělat své věci a najednou zvoní.
Škola skončila brzy protože je pátek a jen co Dana přišla domu začala si připravovat věci, ale nevěděla kam schová vejce.Nakonec ho zamkla do skříně a klíček dala do jedné plyšové postavičky kterou měla vystavenou na poličce nad postelí.
,,Kam se chystáš?“Ptá se máma a sleduje jak si dává do batohu nějaké věci.
,,Jedu s Ninou a Verou pod stan, jen na víkend v neděli přijedu,“ odpoví jí a nacpe do batohu pár triček, ponožek, mikinu a trochu jídla.Máma vypadá že o tom pochybuje,,No já nevím měla si nám to říct dřív,“ řekne a dívá se na její napůl zabalený batoh.Dana jí klidně odpoví,,Nás to napadlo až dneska,“ podívá se na ní smutnýma očima.
,,A nechcete jet jindy?“Rozmlouvá jí to máma a sedne si k ní na postel hned vedle batohu.
,,Jen jí nech….,“ křičí táta který už je doma a samozřejmě sedí v křesle,,…adˇ taky něco zažije.“
,,Já nevím,“ Odpoví mu, zvedá se z postele a jde za ním do obývacího pokoje.
,,Mami, prosím.“Zvíší hlas Dana a jde za ní, zastaví se v chodbě a čeká co řekne.
,,Dobře, ale kdyby něco tak nám zavolej,“ upozorňuje ji.Dana se usměje,,Neboj se,“ uklidňuje ji, zapne batoh a za pět třičtvrtě na dvě vyšla z domu.Holky už na ni čekali na rohu ulice a poté spolu odjeli autobusem.Vybrali si místo u lesíka, sundali batohy a zkoušeli postavit stany, asi třikrát to na ně spadlo a dvakrát rozpadlo něž to daly dohromady i s ohništěm.Nina mrkne po holkách,,Nemáme dříví,“ rozhlédne se zkoumavě Nina.Dana se ochotně přihlásí,,Dojdu pro nějaké,“ řekne a vchází do lesa.Procházela se lesem a sbírala větvičky, ale vedle ve křoví se něco pohnulo, nevšímala si toho, ale když šla dál ozvalo se to znovu a jen se tam otočila uteklo to.Hned se nervózně vrátila k ohništi,,Tady je to dřevo,“ hodila ho na zem vedle ohniště a sedla si na špalek.Vera si jí zvědavě prohlíží,,Co je ti Dano?“Ptá se a čeká co jim řekne.
,,Nic proč?“Odpoví jí a upřeně se zadívá do plápolajícího ohně který se přiživuje na klackách.
,,Tváříš se zaraženě,“ přidá se Nina a hodí do ohně ještě pár klacků které Dana přinesla.
,,Jen jsem se lekla,“ pohodí hlavou a pomalu se na ně podívá.
,,Čeho?“Diví se Vera a rozhlédne se kolem jestli něco neuvidí.
,,Ale to nic,byl to asi jen zajíc,“ vrtí hlavou Nina. Chvíli zavládlo ticho.Až se ozvala Vera.
,,Znáte nějaký vtip?“Zvědavě se rozhlíží po holkách.Dana se pousměje,,Já ano, víš jak naučíš psa během deseti minut pískat?“Ptá se a čeká co asi řeknou.Nina jen vrtí hlavou,,Ne,“ řekne a bedlivě poslouchá co asi řekne.Dana se usměje,,Dáš ho do papinˇaku,“ řekne a potichu se uchechtla.
,,Já znám podobný,“ přizná se Nina,,Víš jak naučíš kočku štěkat?“Usmívá se.
,,Ne,“ tentokrát vrtí hlavou Vera.Nina se předem usmívá,,Poliješ jí benzínem a ono to udělá BAF!“Křikne až se holky leknou a mírně nadskočí,,Ha, ha,“ smějou se všechny společně a nevšímají si okolí.Dana se ujme najednou slova,,Mám pro vás hádanku,“ řekne a prohlíží si holky,,má to čtyři nohy, ocas a jednu ruku, co je to?“Předem se už usměje a čeká na jejich odpovědi.Nina jen vrtí hlavou,,Nemám tušení,“ řekne a otočí se na Veru, která pokrčí rameny a podívá se na Danu,,Dobrman, který proběhl dětským hřištěm,“ usměje se a sleduje jejích výrazy, které naznačovali že to až teď pochopily.Podobně si povídali celou dobu než se ozvala Vera.
,,Mám už dřevěné nohy, co se takhle projít?“Navrhne a pomalu se zvedne
,,To je dobrý nápad.“Kývne Nina, zvedli se a pomalu šly k lesu, bylo hezké počasí a hlavně teplo.Ale když byli u lesa tak se z pravé strany začínalo ozývat vrčení.
,,Pojďte pryč, honem,“ řekla Dana a začala couvat.Ale z lesa vyskočili tři velká černá zvířata a každá se postavila z jedné strany a přibližovali se k nim.
,,Našli jsme Vás, ochránkyně.“Promluvil jeden.Na Daně bylo vidět že je jí z toho špatně.Přišel až na dosah ruky k Veře, cenil velké tesáky a nechutně vrčel.Holky stály zády k sobě a klepali se strachy.Jeden se odrazil a skočil proti Veře, ale odněkud se zase ozvalo vytí a něco tu zrůdu před ní srazilo k zemi.Ostatní dva se k němu otočili, ale nakonec se rozhodli skočit po holkách.A v tom z lesa bleskově vyskočili další dva a odrazili je těsně před nimi.
Začali se prát, všude létali chlupy a bylo slyšet jak na sebe vrčí a vyjí, až konečně zahnali ty černé potvory.Jsou úplně stejní, jen mají jinou barvu nejsou černí ale béžoví a mají bílé špičky ocasů, ponožky a srst na krku.Jsou jako vlk s liškou dohromady.
Otočili se k nim a ten před Verou taky promluvil, tetˇ už to byl menší šok.
,,Ochránkyně, je čas odejít,“ sklonil hlavu o něco níže a čekal.
,,Jistě,“ kývne Vera, sklonil se a ona si na něj sedla, Nina na druhého, ale Dana jen kulila oči.
,,Nasedni, nic ti neudělá,“ pousměje se Nina a ten co byl před Danou se sklonil k zemi, aby si na něj mohla sednout.Vyděšeně se k ní otočí,,To si děláš srandu,“ řekne a nevěřícně vrtí hlavou.
,,No tak dělej!“Zvíší hlas, Dana tedy k němu pomalu přišla a nedůvěřivě si nasedla.Rozešel se a pak rozeběhl, rychle se ho chytla za srst na krku.Zastavil se kousek od domu kde Dana bydlí.
,,Vezmi vejce a vratˇ se sem,“ řekl a sklonil se k zemi.Dana z něj tedy pomalu slezla.
,,D-dobře, ale kdo jsi?“Ptá se a prohlíží si ho víc důkladněji.
,,Já jsem Salvador a jmenuji se Nerisa,“ odpoví jí a skloní hlavu.
Dana se nenápadně vplíží do domu a vezme ze skříně vejce, potichu ho dá do koženého batohu a zase nenápadně vyjde ven a nasedne na ni.
Rozeběhla se a po chvíli zastavila na úplně neznámém místě, kousek od ní byla chata a u ní seděli na lavičce holky, nejspíš už na ni chvíli čekaly.Rychle sesedla a šla k nim,,Vy jste o nich věděli?“Ptá se nahlas a roztřesenou rukou ukáže na Nerisu a ostatní, kteří stojí za ní.
,,Ano, tohle je Frost,“ řekne Vera a pohladí Salvadora po bílém chundelatém krku.
,,Tohle je Dita,“ otočí se Nina,,tak se pochlub,“ usmívá se na ni a sledu je ji.Dana si jí nechápavě prohlíží,,A čím,“ zamračí se a čeká co ji nato odpoví.Vera se usměje,,Přece tvým vejcem?“Otočí se a najednou má v rukou hnědé vejce.Dana vydechne,,Aha,“ sundá si batoh a vyndá z něj bledě modré vejce.Nina ho přinesla taky ukázat a má červené, jako oheň.
,,Tak ty máš to modré,“ usmívá se Vera.Své vejce položí na zem a vezme si to Dany do ruky.
,,Ano.“přikývne a sebere ze země to hnědé a začne si ho také prohlížet.
,,Každá z Vás musí své vejce odnést na jednu ze světových stran,“ promluvil za nimi Frost.
,,Ale světové strany jsou čtyři a mi jen tři?“Diví se Nina a pomalu se k němu otočí.
,,Jeden drak žije na severu, ale sám to nezvládá naší zemi pohlcuje zlo.Nino musíš na jih, Veroniko ty zase na západ a ty Dano musíš na východ,“poučil je,,teďˇ si odpočiňte.“
,,Ale kam ho mám doručit?“Ptá se Dana a vykročí k němu, ale brzy se zastaví.
,,Na hrad Septorex,“ promluví za ní Nerisa.Dana se k ní okamžitě otočí a sledu je ji.
,,Je už pozdě jděte spát zítra budete potřebovat sílu.“Nakázal jim Frost a otočil se k odchodu.Dana naznačila že chce něco říct, ale když se na ni podíval rychle si to rozmyslela.
,,Dano tak jdeš?“Volají na ni holky na prahu chaty.Otočila se a šla za nimi.
,,Já teda nevím,“ řekne Nina a vrtí hlavou.Vera se k ní zvědavě otočí,,Co nevíš?“
,,Tohle,“ ukáže na stůl který je plný věcí.Vera s Ninou si k němu stoupli a začali dávat věci do brašen, které byli hned vedle.Ale Dana vyšla ven a otočila se k Nerise.
,,Co mám vzít sebou?“Ptá se jí a zvědavě si jí prohlíží, přišla o krok blíž, ale víc se neodvážila.
,,Vezmi jídlo, pití, nádoby na jídlo a vodu, přikrývky a lano může se hodit.“
,,Dobře,“ řekla rychle vešla do chaty, popadla brašnu a všechno co řekla do ní dala.
Ráno vstala první a vyšla ven.Frost už tam čekal.Zrovna vyšly ven i Nina s Verou.
,,Pojďte,“ pohodil hlavou a odvádí je dál od chaty na malé udupané cvičiště.
,,Tady se naučíte rychlosti,“ řekl a stoupl si na kraj cvičiště a ohlédl po holkách, které šly za ním.
,,A jak?“Diví se Dana a rozhlédne, ale nic moc tam toho nebylo, až na pár klád to bylo pusté.
,,Takhle,“ řekl a odrazil se, skočil na ní ale nedokázala se mu vyhnout a spadla na zem a hlavu měla mezi jeho předními tlapami,,Spatně, musíš být rychlejší a pevně se postavit!“Radí jí a ustoupí aby mohla vstát a on se připravuje k dalšímu skoku.Dana nasadí vyčítavý tón,,Jak to mám asi udělat?!“Frost na ni skočil,,Jak chceš!“Stále se to opakovalo.Nina a Verou cvičily kus od ní a sejně.Ke konci na ní už bylo vidět že je unavená, ale i naštvaná.Frost se chystal k dalšímu skoku, Dana jen podivuhodně čekala.Skočil, ale ona se mu vyhnula a celkem pevně se postavila.
,,To už bylo lepší, ale ne dost!“Pokračuje s tím a na Daně je vidět že už nemůže udělat ani krok.
,,Pro dnešek jsme skončili,“ řekl a holky se vrátily do chaty.Dana spadla na postel jako zabitá, i Nina se tak tvářila a Vera ta ani nedala najevo že tam je.Ráno vstala Dana jako poslední a vyšla z chaty.Frost je odvedl rovnou ke cvičišti,,Tedˇ se naučíte lézt po stromech a větvích,“ podívá se na jeden rozvětvený strom vedle sebe.Nina se otočí k Veře,,To si dělá srandu?!“
Celý den trénovaly lezení po větvích, to nebylo těžké ale mnohem horší když na ně měli vylézt.Verě to šlo dobře, ale všechny byly stejně utahané a sedřené.Dana si unaveně sedla na zem.
,,Vstávej, musíš cvičit!“Přišel k ní Frost a prohlížel si jí, ale ona se nehnula z místa.
,,Rychle, vstaň!“Dana pomalu zvedla hlavu a v očích měla takoví chlad jaký nikdy jindy, když ji Frost uviděl lekl se a uskočil od ní stranou.Nervózně řekl,,Dnes jsme skončili,“ když okolo něj Dana pomalu procházela ustoupil od ní dál.Ráno je probudily divné zvuky, ale byl to jen Frost a Dita.Holky pomalu vyšly před chatu.Frost jak si jich všiml začal mluvit,,Je čas odjet, vezměte si své brašny a pojďte,“ řekne a čeká na ně.Hned vběhly do chaty a popadli brašny, Dana ještě dala vejce do koženého batohu a vyšla za nimi.Šly za jejich chatu , ale po chvíli se zastavily.
,,Tady se rozejdeme,“ řekl a postavil se před Veru.,,Nikdy nezapomeňte kdo jste.Pamatujte že ve vás je naděje a síla dobra,“ s tím skončil a sklonil hlavu k zemi.Všechny si nasedly a Salvadoři se rozeběhli každý na jinou stranu, po chvíli si všichni zmizeli z dohledu a ujížděli dál.
Nerisa běžela dlouho, ale nakonec se pomalu zastavila a Dana z ní slezla.
,,Kdy budeme ve vaší zemi?“Ptá se jí Dana a cítí jak jí bolí zadek protože nejezdí na koni jako Nina, tak se začala trochu procházet.
,,Už tu jsme,“ odpoví jí a rozhlédne se po okolí které se opravdu změnilo k nepoznání.
,,Cože a kdy jsme se sem dostali?“Začne se také překvapeně rozhlížet.
,,Vběhli jsme sem, jsme totiž v jiné dimenzi,“odpoví jí s úsměvem Nerisa.
,,Páni a jak se tenhle svět jmenuje?“Ptá se Dana a mne si bolaví zadek.
,,Naše zem se jmenuje Algonie,“ Odpoví jí Nerisa a zatřese hlavou.Dana se pousměje,,Zajímavé,“ řekne a kochá se pohledem po okolí, které vypadalo nezničeně a čistě.
,,Radši pojedeme je to dlouhá cesta,“ skloní se Nerisa a znovu se rozeběhla a zastavila až večer.Dana udělala malé ohniště, ale nepodařilo se jí ho zapálit ať se snažila jak chtěla.
,,Dej tam trochu suchého listí,“ po několika nezdařilých pokusech se jí to podařilo, vyndala přikrývky a pohodlně se na ně usadila a opřela o kořen blízkého stromu.
,,Jestli pak mají holky taky takové problémy?“Přemýšlí a zadívá se do plápolajícího ohně.
,,Nina určitě ne,“ šeptne Nerisa a zadívá se na Danu, která se po ní ohlédla.
,,Jak to myslíš?“Diví se a napjatě čeká co ji odpoví.Nerisa se nadechla,,No, Nina má moc ovládat oheň,“ mrkne a zároveň zastříhá svýma špičatýma ušima.Dana otevře ústa,,Co?“Diví se a nevěří svým uším.Začne vrtět hlavou a otočí se jinam.Nerisa znovu začala,,Ano a Veronika ovládá zemi a ty….,“ pokračuje a skloní pohled k zemi.Dana se k ní otočí,,Co, já?!“Zvíší hlas a mírně se na ni mračí.Nerisa se chvíli odmlčela a pak tiše odpověděla,,…vodu.“
,,Vodu?“Kulí oči, pomalu si obejme rukama kolena a přemýšlí nad tím co od ní slyšela.
,,Ano,“ kývne Nerisa a zajímavě ji sleduje.Chvíli mezi nimi bylo ticho až se Dana ozvala.
,,Holky se mají líp,“ šeptne a silněji si obejme kolena.Nerisa si jí nechápavě prohlíží,,Jak to myslíš?“Diví se a nervózně mrská svými dvěma ocasy.Dana jí tiše odpoví,,Věděli o vás, co ovládají a jaký máme úkol.Proč já o tom nevěděla?!“Diví se a vyndá z brašny chleba, trochu si ukousne a zadívá na Nerisu.Ta vypadá jako když na její otázku ví odpověď.
,,Dáš si?“Nabídne jí a natáhne k ni ruku ve které drží kus chleba.
,,Nemám právo jíst dokud se ochránkyně nenasytí,“ kývne hlavou Nerisa k zemi.
,,Nech toho a pojď sem, nechci jíst sama,“ zdůrazní Dana a čeká co udělá.Nerisa se zatváří nejistě ,,Já…,“ řekne a nervózně se ohlíží po okolí jako by se něčeho obávala.
,,Ty půjdeš sem a sníš co budeš chtít,“ pobízí jí Dana a ukáže na místo vedle sebe.
,,Jak poroučíš,“ zvedne se Nerisa a hbitě přiskočila k Daně, usadí se vedle ní a čeká.
,,Já prosím,“ zdůrazní Dana a pomalu se k ní otočí.Nerisa jí tiše odpoví,,Ale ty nemáš prosit.“
,,Proč ne?“Ptá se Dana a přihodí do ohně pár polínek které začali hned hořet s ostatními.
,,Jsi ochránkyně,“ zdůrazní jí Nerisa a začne se rychle drbat na krku od kterého jí odletělo pár chlupů, které přistáli na Danině dece.
,,A ty nejsi věc abych ti poroučela, jsi živý tvor!“Křikne na ni Dana a Nerisa se po ní překvapeně ohlédne jako by se divila co řekla,,To si myslíš?“Zajímá se a znovu zastříhá ušima.
,,Samozřejmě.Tak dáš si se mnou?“Znovu zvedne ruku s chlebem.
,,Ráda,“ pousměje se.V noci svítily hvězdy a vše pod sebou ozařovaly lehkým stříbrným světlem.
Ráno když Dana vstala Nerisa se už protahovala, pak uklidila přikrývky a uhasila zbytek ohně.
,,Ahoj Neriso,“ pozdraví ji a pozvolna se protáhne.
,,Dobré ráno,“ odpoví ji a skloní se aby jí Dana mohla přehodit přes záda brašnu.Po chvíli se zase vydali na cestu.Projížděli lesem, ale i po cestě, jenže když někoho zahlédli schovali se protože Dana nemá oblečení vhodné do tohohle světa.Večer se zase utábořili a udělali malý ohníček.
Ale jen co šla Nerisa spát Dana si sedla a vyndala z brašny misku a nalila do ní trochu vody.
,,Když jí ovládám neměla bych s ni něco umět?“Šeptá a položí do ní prst a pomalu krouží.Nerisa zabručela, Dana se jí lekla a tak vytrhla prst z misky a lekavě se na ní otočila.
,,Uf, spí,“ šeptá, otočila se zpět a strnula.Nad miskou poletovala v kapkách voda.Znovu položila prst do misky a pomalu ho vyndala, táhl se za ním proužek vody který se v měsíčním světle třpytil.
,,Páni to není možné?“Diví se, ale Nerisa znovu zabručela a kapky spadli na zem.Dana si hned lehla do přikrývek a po chvíli usnula.Ráno ji budí Nerisa,,Vstávej,“ strká do ní čumákem.
,,Už jdu,“ pomalu se zvedne, uloží přikrývky do brašen a zkontroluje vejce.
,,Je hezky modré že?“Nakloní se k ní Nerisa a sleduje její reakci.Dana se pousměje,,Ano, jako nebe nebo….,“ ale najednou se zasekla a rychle ho uložila do batohu.Nerisa se také pousmála,,Já vím co myslíš,“ zvedne hlavu o něco výš.Dana se na ní zadívá,,Jak to víš?“Diví se a čeká co jí odpoví.Ale Nerisa se od ní otočila,,Tajemství,“ usměje se a skloní se aby na ní mohla Dana vylézt.
,,Nebolí tě z toho záda?“Zajímá se Dana a stoupne si k ní blíž.Nerisa se po ní ohlédne,,Trochu,“ šeptne a zatřese hlavou.Dana zvedne obočí a přemýšlí,,Jak to vyřešíme?“
,,Umíš skákat?“Ptá se Nerisa a mírně se na ní pousměje.Dana kývne a odpoví,,Jistě?!“
,,Tak na mě skus vyskočit?“Oznamí jí Nerisa a Dana překvapeně mrkne,,Vyskočit?“
,,Ano,“ kývne a poodstoupí od ní dál, aby se mohla rozeběhnout,,Ale já určitě spadnu,“ pochybuje.
,,Nespadneš,“ chlácholí jí Nerisa a čeká až se rozeběhne.
,,Tak dobře,“ popošla ještě kousek dál a rozeběhla se, pak se pevně chytla srsti na jejím krku a vyhoupla se na ni.,,Tak vidíš,“ chválí jí Nerisa a rozešla se.
,,Já to zvládla?“Usmívá se Dana a Nerisa se rozeběhla.Cely den šly po cestě, ale nikde nikdo.Večer se utábořily u lesa a Dana se už celkem i naučila zapálit oheň a přemýšlela u něj nahlas,,Kolik času asi uběhlo u nás?“Zajímá se Dana a zachumlá do přikrývek.
,,Asi čtyřicet minut,“ odpoví jí pohotově Nerisa a lehne si vedle ohně o který si ohřívala kožich.
,,Cože?Takže den tady je……, doset minut u nás?“Dopočítala se zajímavého výsledku Dana.
,,Tak nějak,“ kývne Nerisa, Dana si lehne a zadívá se na nebe nad sebou,,Co teďˇ asi dělají holky?“Přemýšlí a hledá na nebi zajímavá souhvězdí o kterých věděla kde jsou.
,,To samé co mi,“ odpoví jí Nerisa a přitáhne si k sobě své ocasy.Dana se rozhlédne,,Jdu se projít.“Řekne Dana a nenápadně vezme vodu s miskou.Kousek v lese si sedla ke kořenům stromu a znovu se ji učila ovládat.Nejdříve si to jen představovala a pak to zkusila.Donutila ji plout jak ona chtěla.Vrátila se k Nerise a ta z ní nespouštěla oči.
,,Co je?“Diví se když si sedá na přikrývky, ještě se do nich zabalila a čekala že jí bude zpovídat.
,,Neměla bych něco vědět?“Zajímá se a zvedne hlavu a něco výš.Dana si jí prohlíží,,A co třeba?“
,,Proč jsi si sebou brala tu vodu?“Kývne hlavou směrem k torně která teď ležela vedle Dany.
,,Kdybych měla žízeň,“ odpoví jí a znovu si lehne a sleduje nebe.
,,Ale, já vím co si dělala,“ pousměje se Nerisa a klidně si položí hlavu na packy.
,,Jak to víš?“Ptá se jí zvědavě Dana a prohlíží si jí.Nerisa se pousměje,,To je to mé malé tajemství,“ mrkne na ní a otočí se že jde spát.Dana si vzdychne,,Tak když to víš nemá cenu zapírat,“ řekne a rozhlédne se.Nerisa sklopí uši jako když poslouchá,,To nemá,“ řekne.
,,Jsem unavená asi půjdu spááát,“ zívne Dana a zachumlá se pořádně po přikrývek.
,,Dobrou.“Otočí se Nerisa a také usíná. |
