|
|
Nečekaný přítel
Asi po půl hodině začalo Danu probouzet praskání větví,myslela že to byl jen vítr,ale žádný nefoukal.Podívala se na batoh ve kterém má být vejce, ale je prázdný!Někdo se mihl mezi stromy.
,,Někdo tu je.“Otáčela hlavou Nerisa, ale stále ležela a byla připravená na vše.
,,Ukradl vejce!“Křikne Dana a vbíhá za ním do lesa,,Stůj!Vrat to a hned!“Křičí za ním, ale nic.Vyšplhá na strom, po chvíli se zastavil a rozhlížel, Dana byla přímo nad ním na větvi.Čekala až přijde blíž.Skočila na něj a vejce mu vzala a začala prchat.Hned se za ní vydal a když se otočila bylo na něm vidět že má na hlavě kápy.Stále se přibližoval, otočila se a kvůli tomu zakopla a skácela se na zem.Přišel k ní a u boku mu vysel z části zakrytý meč,,Dej mi ho, “ řekl přišel blíž a natáhl k ní ruku, aby mu ho podala.Dana vrtí hlavou,,Nikdy!“Křikne a chytne vejce pevněji.Cizinec se nadechl,,Dobře, vezmu si ho sám!“Vytasil meč a přišel ještě blíž, ale za Danou se ozvalo krátké a mírné vrčení.Za stromem byla schovaná Nerisa připravená po něm skočit.Dana si dodala jistoty,,Nikdy nebude Vaše!“Mračí se na něj a pozadu se plazí kousek od něj.Cizinec pootočí hlavou,,Ale bude!“Napřáhl se mečem a v tom vyskočila Nerisa a srazila ho na zem, podržela na něm pracku a odhalila velké zuby.
,,Tak Vy jste chtěl ukrást tohle!Proč?!“Mračí se a vytrhne mu meč z ruky.
,,Do toho Vám nic není!“Vzpírá se, ale Nerisa k němu sklonila hlavu a vrčí na něj.
,,Vážně?“Dana dělá překvapenou, pohrává si s jeho mečem a Nerisa zatlačila na jeho hrudník.
,,Jestli jste si nevšiml tak ho mám já a nikdo ani Vy mi ho nevezmete!“Ukáže na něj špičkou meče.
,,Možná, ale já ho mám přinést,“ otočil od ní hlavu a zadíval se na Nerisi zuby u jeho obličeje.
,,A komu?“Ptá se Dana, ale on jen mlčel.Dana se podívala na Nerisu a ona zas na ní,,Mám ho zabít najednou nebo po kouskách?“Zavrčí a zase se otočí k cizinci na zemi.
,,Zkus to po kouskách, ale ještě ne, až budu pryč.“Mezi tím co se zloděj díval na Nerisu tak se bleskově otočil na Danu.Ta k němu přišla, svázala mu ruce páskem a zvedla ho.
,,Tak koho to tu asi máme,“ řekla.Stáhla mu kápy a před ní najednou stojí hezký tak patnáctiletý kluk s hnědými vlasy i očima a divokým pohledem.Dana se ho zvědavě ptá,,Kdo si?!“
,,A kdo si ty?“Odsekl a poprvé se jí podíval do očí.Ten tón ji urazil,,Do toho ti nic není cizáku!“A přiložila mu meč ke krku jako to udělal předtím on jí.Cizinec se snažil vyprostit z pod Nerusi tlapy ale marně a nakonec odsekl,,Ani Vám ne!“Mračí se na ní.
,,To se pleteš!Mam právo vědět kdo je zloděj mích věcí!“Nerisa ostře zavrčela.Podíval se na ní.
,,To vejce neseš Krakosovi a nebo příteli Markusovi?!“Křikl na Danu a zamračil se na ní.
,,Kdo jsou?“Otočí se na Nerisu zvědavě Dana.
,,Pak ti to vysvětlím, jdeme.“Odešli k ohni a tam se cizinec zastavil a díval se dlouho na Danu až teď si všiml v čem je oblečená.Nerisa do něj strčila a tak přešel o kus dál.
,,Přivaž ho!“Dana tedy vzala lano a přivázala ho ke kořenu vyčnívajícímu ze země a pak se posadila na přikrývky s jeho mečem po boku.Nerisa si lehla vedle ní a začala,,Krakos je rádce krále Leopolda 3, král je ale starý a tak se Krakosovi podařilo obelhat jeho mysl a teď vládne království místo něj, někam i ukryl prince Davida a princeznu Kateřinu aby mu nepřekáželi v jeho plánech dokonale ovládnout tento svět.Markus je jeho posluhovač a má pod rukama všechna vojska Algonie, která ho kdykoli poslechnou na jediné slovo!“
,,To je odporné!“Z křiví obličej Dana jako když snědla plátek citronu.
,,To tedy je a není to zdaleka konec.Říká se že Krakos vládne kouzlům a pomocí nich odstranil tři draky a chystá se na toho posledního, aby dokončil své dílo,“ skončila Nerisa.
,,Chce se my z něj zvracet a kdybych mohla nakopala bych ho do….,“ zbytek věty spolkla.
,,To ti věřím, mnoho lidí by to udělalo také,“ kývne Nerisa a mrkne na se na zloděje.
,,Jak se jmenovali ti draci?“Zajímá se Dana a pozorně jí poslouchá.
,,Země byl Toark, oheň Hesland,voda Pelagus a vzduch je Sagar.“
,,Zajímavé, takže Sagar ještě žije?“
,,Ano, ale nikdo neví jak dlouho,“ odpoví smutně Nerisa a rozhlédne se po okolí.
,,A co jeho ochránkyně, proč mu nepomůže?“Diví se Dana a přemýšlí proč asi.
,,Už nějakou dobu není už mezi námi,“ skloní hlavu a tváří se smutně.
,,Ach, to jsem nechtěla,“ omlouvá se Dana a kousne se do rtu.
,,Není to tvá chyba, nevěděla si o tom,“ chlácholí jí Nerisa a mrská ocasy.
Cizinec se, se zájmem otočil na Danu,,Kdo vlastně jste?“
,,A kdo si ty?!“Ujala se slova Nerisa a střelila po něm nevěřícím pohledem.
,,Já, já jsem Richard,“ odpoví jí a trochu se zavrtěl.
,,Konečně se něco dozvídáme,“ otočí se k němu s mírným úsměvem Dana.
,,A kdo jste Vy?“Ptá se a Dana se otočí na Nerisu, ta na ni kývne.
,,Já jsem Dana a ona se jmenuje Nerisa,“ odpoví mu a prohlíží si ho víc pečlivěji.
,,Takže Vy ho nenesete Krakosovi?“Diví se a víc se napřímí, aby na obě lépe viděl.
,,Ne a co vy?“Ozve se znovu Nerisa a také si ho zvědavě prohlíží.
,,Já ho měl odnést na bezpečné místo,“ odpoví jim.A snaží se lépe usadit aby ho lano tolik nedřelo.
,,To já taky,“ Kývne a cizinec se otočil a zadíval do lesa.
,,A jak jste se dozvěděl že ho mám já?“Vyptává se zvědavě Dana.
,,Poslední dobou tu kolují zvěsti že Krakos ty vejce hledá, nikdo však neví proč.“Odpoví jí.
,,Dano on mi někoho připomíná,“ řekne Nerisa a začne si ho prohlížet.
,,A koho?“Zajímá se Dana a otočí se k ní.Nerisa zavrtí hlavou,,Ještě nevím, snad si do zítra vzpomenu,“ řekne a lehne si vedle.Dana udělá to samé, ale nějak nemůže usnout.Přelétne pohledem po táboře a zastaví se u zajatce.Nakonec se, ale začne cvičit v ovládání vody.Už jí to jde docela dobře.Ale znovu skončí pohledem u cizince, který se opírá zady o vyčnívající kořen.Vezme jednu přikrývku, vstane, a přijde k němu a přikryje ho, pak se vrátí na své místo a konečně usíná.
Ráno ji budí Nerisa tím že do ní strká čumákem,,Dano, vstávej,“ strčí do ní až se odkutálí.
,,No jo,“ odsekne Dana, posadila se a snažila vymotat z přikrývek.Nerisa ji upozorní,,Už jsem si vzpomněla,“ řekne a poskakuje kolem ní.Dana se k ní otočí čelem,,Ano, povídej.“
,,Richard je nejspíš syn Gregora Lesního, ten žije se svými druhy na nějakém místě v lese, kteří nám pomáhají bojovat proti Krakosovi a jeho stoupencům,“ podívá se na něj.
,,To je dobré ne?“Zvedne se a začne dávat přikrývky do brašny a pomalu se začne protahovat.
,,Ano a rozvaž ho prosím,“ otočí se zase k Daně.Přešla k němu a začala mu rozvazovat lano.
,,Díky,“ usměje se a mne si silně otlačená zápěstí oběma rukama.
,,Prosím.“Opoví mu a on si ji znovu začal prohlížet, ale pak se zadíval na Nerisu.
,,Co to máš na sobě?“Diví se a jeho pohled zůstal na jejích pěkně modrých džínách.
,,No to je ten problém,“ řekne a přijde k Nerise a přehodí jí přes záda brašnu.
,,To tedy ano,“ kývne a mne si rukou bradu jako když nad něčím přemýšlí.
,,Musím si nějaké oblečení sehnat,“ pousměje se a sáhne do batohu jestli je vejce v pořádku.
,,O něčem bych věděl,“ Dana si oblékne batoh na záda a zadívá se na něj,,Opravdu?“
,,Ano asi půl dne cesty je odsud vesnice Marna, žije tam má babička ta určitě něco najde.“
,,To je báječné, ale půl dne?Nedá se to zkrátit?“Řekne a rozhlédne se.
,,Už teď půjdeme tou nejkratší cestou,“ řekne a upevní si meč u pasu.Dana se šibalsky pousměje a zadívá se na Nerisu,,O něčem bych věděla.“
,,Neriso unesla by si nás oba?“Zajímá se a přijde k ní o krok blíž.Nerisa zvedne hlavu,,Jistě.“
,,Bezva,“ usměje se Dana,,pojedeš první já nevím kde to je.“Richard tedy nasedl první a za něj si hned vyskočila Dana a Nerisa se okamžitě rozeběhla.Ale zastavila se když byla vesnice na dohled.
,,Dál jděte samy počkám tady,“ řekla.A tak šli tedy dál, ale Richard se zastavil.
,,Na vem si můj plášť, byla by si strašně nápadná,“ upozornil ji a přehodil jí přes záda jeho hnědý plášť´, na patnáct let má pěkné svaly.
,,Ten strážný mě zná, musíš hrát mojí dívku,“ oznámil ji a klidně vykročil k vesnici.
,,Proč zrovna to?“Zkřiví obličej Dana.Richard sklonil hlavu níž,,Mou sestru zná,“ řekne a zrychlí až Dana musela popoběhnout, aby ho dohnala.
,,Tak to bude sranda!“Zdůrazní a když se blížili k vesnici Dana si všimla že je nějaká potlučená.
,,Čau Richarde dlouho si tu nebyl?“Křikne strážný a chytne pevněji svůj meč.
,,To víš každý nemá pořát čas,“ odpoví mu a rozhlédl se po potlučené vesnici.
,,Hmm,“ kývá strážný a až teď si všiml Dany která stála za Richardem.
,,A kdo je tohle?“Diví se, založí si ruce na prsou a podezíravě si jí prohlíží.
,,To je moje dívka,“ oznámil mu Richard a pokynul Daně aby přišla blíž k nim.
,,Tak dívka?Jdeš jí ukázat?A jak se vůbec jmenuje?“Zajímá se strážný a podíval se na Richarda.
,,Jmenuje se Dagmar.“Opoví mu stroze Richard a založí si ruce na prsou.Strážní po Daně střelil pohledem,,Tak Dagmar?“Zdůrazní a sjel jí pohledem od zhora až dolů.Richard se pomalu rozhlédne,,Co se tu stalo?“Ukáže na poničené opevnění kolem celé vesnice.
,,Nedávno na nás zaútočili Markusivi vojáci,“ zkřivil obličej při pohledu na poničené opevnění.
,,Radši půjdeme,“ nahodil Richard a rychle kolem něj prošli do vesnice.Po chvíli došli ke staré chatě a pomalu vešli.U stolu tam seděla stařenka a něco popíjela.Richard se usmál když jí uviděl.
,,Babi to sem já Richard,“ usmívá se a jde k ní, stařenka se zvedne a obejme ho.
,,Vítám tě chlapče a koho si to přivedl?“Podívá se na Danu když Richard ustoupil a pokynul jí aby přišla,,To je Dana, chce nám pomoct proti Krakosovi,“ odpověděl babičce a sleduje jí.
,,Pojď sem děvče neboj,“ usměje se a natáhne k Daně ruku.
,,Co potřebujete?“Ptá se a pečlivě si prohlíží Danu, která je zaskočená jejím rychlím myšlením.
,,Nějaké věci, takhle tu chodit nemůže, “ Dana si sundala plášť a odhalila pro ně podivné oblečení.
,,To tedy ne,“ kývne rázně babička a přešla ke skříni ze které vyndala nějaké věci.
,,Vyzkoušej si je vedle,“ pobízí jí a Dana si je od ní vezme.Pár věcí jí padlo, tmavé kalhoty, bílá košile, hnědá vesta, boty si bude muset sehnat.Vyšla ven a Richard se divil,,Padnou ti jako ulité.“
,,Díky, ale boty ne,“ ukáže na ně a vrací je babičce.Richard se usměje,,Nějaké seženeme,“ znovu si ji vesele prohlížel.Babička si odkašlala,,Richarde, něco tu pro tebe mám,“ řekla a vyndala něco dlouhého a štíhlého ze skříně a opatrně to položila na stůl.Richard k ní zvědavě přistoupil,,Co je to?“Diví se a začal to rozbalovat.A najednou před ním ležel dlouhý a štíhlí meč.
,,To je…?“Ohlédl se po babičce a tvářil se nevěřícně.Babička se usmála,,Ano, je to on,“ řekne a pak ještě vyndala druhý balíček.Richard ho také otevřel a v něm byl dlouhý hnědý plášť s kápy.
,,Děkuji ti babi.Ale radši už půjdeme než sem někdo přijde,“ řekne a s úsměvem jí obejmul.
,,Jděte,“ mávla na ně rukou, aby si pospíšili.
,,Děkuji vám, “ usměje se Dana.Richard si rychle oblékl svůj nový plášť a vykročili a odchodu.
,,Tak sbohem babi,“ loučí se a odchází.U brány stále stál ten tlustý strážný a když kolem něj procházeli stále si prohlížel Danu a najednou křikl,,Richarde, nepůjčil by si mi jí.“
Dana to nevydržela, otočila se rázně k němu vykročila, ale Richard ji hned zastavil.
,,Pust mě!“Zvíší na něj hlas a snaží se vyprostit když jí chytil za ruku, aby nemohla jít dál.
,,Nech ho být,“ řekl Richard a chytil jí i druhou ruku.Dana se na něj zlostně zadívá.
,,Hohoho, taková křehotinka,“ usmál se strážný a založil si ruce v bok.Dana na něj křikla,,Však já se vrátím a pak vám ukážu, budete litovat!“Vyhrožuje mu, ale Richard ji chytí ještě pevněji.
,,Tak sem pojď!“Křikne strážný a Dana se znovu snaží vyprostit z Richardova sevření.
,,Nestojí za to!“Zvíší hlas Richard a drží ji pevně, aby mu neutekla a něco neudělala.
,,Říkám, pust mě!“Křikne snaží se vyprostit z jeho nemilosrdného sevření.
,,Ne!“Najednou se k ní naklonil, chytil za ruku.,,Co to…?“Sleduje ho a diví se co dělá, on si jí jednoduše přehodil přes rameno, otočí se a šel dál od vesnice.
,,Pust mě,“ bouchne ho do zad, ale nic se neděje.Dana se naštvaně zadívá na strážného, najednou jako když ji něco napadne, strážný má přes rameno tornu s vodou, Dana se šibalsky usměje a zařídí aby mu vytekla přímo do rozkroku.
,,Jste nějaký mokrý?“Křikne na něj.Strážný se začal prohlížet a zjistil že je skutečně mokrý, v tom zrudl jako rajče.Dana se neudrží a začne nahlas smát a nemůže se zastavit,,Hahaha.“
,,Co se děje?“Diví se Richard a čeká co mu řekne.Dana se nadechne,,Tak se podívej,“ usmívá se Dana, on se otočil a okamžitě se také hlasitě rozesmál.Po nějaké době co šel se Dana ozvala,,Nechtěl by si mě pustit na zem?“Ptá se a čeká co udělá.Richard se sehnul k zemi aby jí na ní postavil,,Promiň zapomněl jsem že tě nesu.“
,,To jsem tak malá?“Diví se když ji postaví na zem a trochu se upraví.Richard jen poznamená,,Ne, spíš lehká,“ hlesne a oba pokračují v cestě k Nerise.Dana se začne trochu červenat,,Díky,“ usměje se na něj, Nerisu našli na tom samém místě kde ji předtím opustili.,,Tak co?“Ptá se zvědavě a prohlíží si je.Dana jí klidně odpoví,,Mám konečně oblečení,“ usměje se a sundá si plášť, aby ji lépe viděla.Nerisa kývne,,Vypadáš jako by si sem patřila,“ poznamená a pečlivě si ji prohlíží.
,,Díky,“ usměje se na ní Dana a jde k ní.Putovali dál celé tři dny až večer narazili na řeku.Šli podle ní a Dana každou chvíli mohla cvičit s vodou takže se to rychle učila.
,,Co to děláš?“Ptá se Dana a sleduje Richarda jak z větve vyřezává středně dlouhý klacek.
,,Luk, na obranu a lov zvěře.“Řekne a vedle něj na zemi leží několik šípů.
,,Umíš z něj i střílet?“Podotkne nenápadně Dana a sleduje ho.Richard se po ní pomalu ohlédl tušíc na co se nejspíš zeptá ,,Jistě že ano,“ odpoví jí klidně a prohlíží si jí.Dana se ho znovu zeptá,,Je to těžké?“Zajímá se a pečlivě si prohlíží jeho práci.Richard začal vrtět hlavou,,Ne, pojď, naučím tě to,“ řekne a zvedá se, vzal do ruky luk a přešel k ní.Dana zapochybuje,,Já nevím?“
,,Toho strážného si se nebála a teď ano?“Šibalsky se usmál a Dana k němu pomalu přišla.
,,Chytíš ho takhle a napneš tětivu,“ vysvětluje a dá jí do ruky luk, chytí ho a pomalu napíná tětivu.
,,Ne, takhle ho drž,“ obejme ji a srovnává jí prsty na luku a držení loktů.Měl pěkně pevné paže.
,,Dobře a šíp tam dej takhle,“ klidně jí ho podal a trochu srovnal.
,,Tak a teď vystřel,“ řekne a kousek od ní ustoupil.Napnula tětivu a pokusila se vystřelit.
,,Ááách,“ vyskočí hbitě Nerisa, Dana jí skoro trefila do boku.
Dana zatla zuby,,Promiň, já nechtěla,“ omlouvá se jí a skloní luk k zemi.
,,Raději si najdi jiný terč,“ radí jí Nerisa a pomalu si zase lehá na své původní místo.
,,Neboj,“ uklidňuje ji a během tří dnů se to slušně naučila, Richard ji také učil zacházet s mečem, to už bylo složitější.Večer šla Dana k řece a znovu se cvičila, už jí to šlo perfektně, stačila pomyslet nebo lehce mávnout rukou.Zkoušela i vytvořit zvířátko, to nešlo, ale obrazce jako třeba kruh, hvězda to ano.
Ráno se znovu vydali na cestu, vše bylo skvělé, nikde nikdo, ale když se blížili k pramenu ozvalo se okolo nich známé vrčení, které nesnáší.Dana se zachvěla,,Honem pryč,“ šeptá protože to vrčení zná a má s ním špatnou zkušenost.Všichni se dají hned do běhu.Neběželi daleko, protože jim cestu odřízli černí Salvadoři, bylo jich alespoň pět.Jeden přišel blíž,,Máme vás, teď zemřete!“Vrhli se na ně.Nerisa je statečně bránila, Richard se oháněl novým mečem a vzbuzoval v nich mírné obavy.
,,Schovej ho nesmí ho dostat!“křikl.Dana se rozeběhla s batohem pryč, za zády slyšela nechutné vrčení a dupot tlap.Doběhla k řece a vešla do ní, rychle vyndala vejce.
,,Vodo, prosím tě ukryj tohle vejce ať ho nedostanou,“ pustila ho a ono pomalu odplouvalo.Na břehu se zastavili teď jen tři Salvadoři, chystali se vrhnout na Danu, ale silná vlna vody je srazila od ní.Jenže se na ní nějak dostali a ona ztratila vědomí.Probudila se až v žaláři a ještě k tomu svázaná.Bylo na ní vidět že je unavená, ale najednou k Daně někdo přišel a začal se jí ptát.
,,Tak jak se ti tu líbí?“Zvedla hlavu a před ní stál muž v rudé robě a nechutně se na ní zubil.
,,Kde to jsem?“Ptá se ho Dana a pomalu se rozhlédne po své cele.
,,Na místě kde by nikdo asi nechtěl být...,“ s úsměvem se rozhlédl,,..dostaneš napít když mi dáš co chci,“ otočil se k ní a sledoval.
Dana ne nadechne,,A co chceš?!“Ptá se ho a sleduje jeho výraz.Zvednul o něco víš hlavu.
,,To vejce přece!“Křikne a přistoupí k ní blíž čekajíc co mu řekne.
,,Nevím kde je,“ odsekne Dana a tvrdohlavě se zadívá do země.
,,Lžeš!“Trvá na svém muž, chytí jí za bradu a zvedne hlavu, aby jí viděl do očí.
,,Tak si ho najdi sám!“Vytrhl hlavu z jeho sevření.To nevydržel a přiložil jí ke krku dýku.
,,Nezahrávej si, ušetřím tě když mi ho dáš.Klidně se k nám budeš moct pak přidat a můj pán ti dá takovou moc kterou svět neviděl,“ z jeho hlasu je slyšet dychtivost.Ale Dana stále mlčela.
,,Tak si tu bud, stejně mi to jednou řekneš!“Zdůraznil a rázně zabouchl dveře cely.
,,Kamarádi snad jste daleko odsud a v pořádku,“ hlesne Dana a zavře oči.
,,Kdo jsou tví přátelé?“Ozve se a Dana rychle zvedne hlavu,,Kdo je tu?“Ptá se a z protějšího rohu vyjde mladá a štíhlá dívka s dlouhými vlasy, kaštanově hnědé barvi a velkými kudrlinami.
,,Jsem Kateřina a ty?“Zajímá se a prohlíží si jí.
,,Dana,“ odpoví jí a také si jí začne zvědavě prohlížet.Kateřina se znovu zvědavě ozve,,Co si provedla že tě tu tak spoutali?“Diví se a ukáže na lana, kterými je svázaná.
,,Jen jsem dělala co jsem musela a.….,“ vydechla a odvrátila od ní pohled.
,,Chápu tě.Co tví přátelé ví že si tu?“Ptá se a přijde k ní blíž.
,,To nevím, ale snad jim nic není,“ smutně svěsí hlavu Dana a přemýšlí o tom co se stalo.
,,Kdo jsi?“Zeptá se opatrně Kateřina.Dana smutně vydechne,,Nikdo, teď jsem nikdo,“ odsekne a zadívá se protějšího rohu odkud vyšla.
,,Ale, každý má své místo ať chce nebo ne.Já jsem třeba od královského dvora a drží mě tu proto že jsem dcera nepřítele,“ řekne a sedne si naproti ní na zem.Dana si nevěřícně prohlíží,,Ty?A jak si se sem dostala?“Zvedne hlavu výš aby ji lépe viděla a Dana se na ní zadívá.
,,Zajali mě a uvěznili, co ty, nikomu to neřeknu přísahám!“Zvedne ruku na přísahu.
,,Mě říkají ochránkyně, ale teď jsem ochránkyně nanic!“Nadává si naštvaně Dana.
,,To neříkej!Ale jak tě mohli chytit?“Diví se Kateřina a tváří se nevěřícně.
,,Přepadli nás a jak dlouho tu vlastně jsem?“Zadívá se Kateřině přímo do očí a ona jí.
,,Už druhý den,“ odpoví jí a skloní pohled k zemi.Dana se pokouší povolit lana,,A kde vůbec jsem?“Marně se o to pokouší jsou pevně zavázané.Kateřina jí tiše odpoví,,Na hradě Gorgo.“
,,Co?A kdo sem přivedl vůbec Tebe?“Zajímá se Dana a čeká na její odpověď.
,,Maskusovi vojáci,“ vzdychne Kateřina a Danou projela zlost.
,,Ten, ten…., musíme se dostat pryč,“ rozhodna se Dana a začne sebou škubat jestli lana nepovolí.
,,Ano!“Kývne Kateřina a rozhlédne se kolem sebe jako by hledala cestu ven.
,,Ale jak?“Ohlédne se nervózně po jejich cele Dana.Kateřina se pousměje,,Pomůžu ti,“řekne a zvedne se a stoupne před Danu,,Hmmm,“ hlesne pochybovačně a sleduje co dělá
,,Pamatuj si:Že lidská duše je schopna vyvinou sílu která je těžko pochopitelná a nedá se nikým a ničím zkrotit,“ poučí ji a přejde ke dveřím jejich vězení.Dana si jí se zájmem prohlíží,,Vážně?“Diví se a sleduje jak poslouchá za dveřmi.Kateřina jen klidně kývne,,Ano a zvlášť ta tvá,“ usměje se na ní.
,,Ale jak ji mám uvolnit?“Ptá se jí Dana a čeká co jí na to odpoví.
,,Nato musíš přijít sama,“ mrkne a znovu se zaposlouchá zda za dveřmi někdo je.
,,Nato kolik ti asi je jsi dost moudrá,“ kývne hlavou Dana a Kateřina se na ní znovu usměje.
,,Děkuji ti.A teď?!Stráž!Stráž honem, je jí strašně zle?!“Začala křičet Kateřina a všelijak k tomu vyvádět, strážný rychle vběhl dovnitř a Kateřina ho hned něčím praštila po hlavě a sebrala mu nůž z opasku a rychle Daně přeřezala pouta a začala jí pobízet,,Honem, pojď než někdo přijde.“
,,Dobře,“ řekne Dana a vypotácí se z cely, nikde naštěstí nebyli vojáci a tak šly potichu ke schodům nahoru a proti nim najednou vyběhli dva vojáci a jeden se rozkřikl,,Co…, to je ona!“Tasili meče a chtěli se na ně vrhnout, ale ze zdi se uvolnil kus kamene a zřítil se na ně, z díry začal na schody vytékat proud vody.Kateřina strčila Danu a něco výš do schodů,,Honem.“
,,A co ty?“Přeskočí na zemi ležící vojáky a otočí se ke Kateřině a diví se že nejde s ní.
,,Neboj se nic mi neudělají, na to jsem moc cenná,“ pousměje se na ní a někam utekla.Dana tedy šla dál, na jedné chodbě se objevila postava v kápy a rychle se přibližovala.
,,Dano?!“Křikla a rychle se k ní rozeběhla.
,,Richarde?“Hlesne Dana a rozešla se k němu.
,,Rychle, musíme pryč,“ šeptl a nervózně se rozhlížel po okolí.
,,Ale kudy?“Ptá se Dana a také se rozhlédne, ale vidí jen pouhé skoro stejné chodby.
,,Pojď,“ řekl, chytl jí za ruku rychle a vběhl do jedné chodby, v tom se spustil hlasitý poplach.
,,Rychle!“Běželi dál, ale schovávali se aby je nezahlédli.Dostali se až k zadní části hradu.
,,Zadní vchod!“Řekl najednou a vběhli do jiné chodby.Byli tam tři vojáci.
,,A sakra,“ šeptne Dana a začne před nimi pomalu couvat.
,,Bej, co tu děláte!“Křikli na ně.Utíkali pryč a doběhli na hradbu, za nimi vojáci a pod nimi jezero.
,,Honem jdeme!“Řekne Dana a stoupne na kraj hradby.Richard ji nechápavě odpoví,,A kam chceš jít, obklíčili nás,“ ukáže dolů na schody odkud se začal ozývat dupot mnoha nohou.
,,Skočíme do jezera,“ řekne a stoupne si víc ke kraji.Richard začal pochybovat,,To nepřežijeme, je to vysoko,“ řekne a nejistě se zadívá dolů.Dana se zamračí a stoupne na kraj hradby,,Věř mi.“
,,Věřím!“Významně na ní kývl a stoupl si vedle ní na hradbu.
,,Na tři skočíme,“ upozorní ho Dana a Richard kývne.
,,Raz!“Ale v tom na hradbu přiběhnou vojáci a nestihli by to a tak křikne.
,,Tři!“Oba skočí, padají dlouho, celou dobu si Dana říkala ,ať to přežijeme!Dopadli a cítili jak to bolí, chvíli zůstali pod hladinou protože to bylo docela vysoko.
Mezi tím se nahoře na hradě se seběhli vojáci,,To nepřežili, máme je z krku.Ale co to vejce, kam ho mohla dát?“Dohadovali se a scházeli z hradeb, až na dva kteří mají hlídku.
Dana se mezi tím rychle vynořila a lapala po dechu, ale nikde nikoho neviděla.
,,Richarde?“Křičí, ale nikdo neodpovídá,,Richarde?!“Ponoří se a hledá ho, ale nikde není.Musela se vynořit a znovu nadechnout, potom se znovu ponořila a kousek od ní se vznášel.Plave k němu a okamžitě ho táhne ke hladinu a vytáhne na břeh,,Richarde, Richarde?Probuď se!“Dá mu facku, ale nic se nestalo,,Dělej prober se!“Zatřese s ním a nic, otočí ho a silně praští do zad,,Ehehehe,“ kašle, naštěstí měl jen vyražený dech, vypadalo to jako když zvrací ale jen vodu.,,Jak je ti?“Nervozně si ho prohlíží.
,,Jde to eheh,“ plive vodu a Dana mu pomáhá se zvednout na nohy.
,,Neriso, Neriso,“ křičí Dana a ona za chvíli přiběhne.Dana k ní odvádí Richarda,,Musíme pryč, vezmi ho, hned přijdu,“ pomohla Richardovi nasednout a znovu vejde do řeky, která vtékala do jezera,,Vodo, vydej mi co jsem si u tebe nechala opatrovat,“ řekne a na hladině se začalo vynořovat vejce, sebrala ho jakmile bylo na dosah a rychle se vrátila k Nerise.
,,Děkuji ti.“Doběhla Nerisu s Richardem a uložila ho do batohu.
,,A pryč!“Nasedla za Richarda a běželi celý den, nezastavili ani na chvíli, až k večeru se utábořili u velkého stromu, rozdělali oheň a Richard se u něj krčil.Dana mu dala mu svou deku, aby se tolik nekrčil zimou.Večer když šli spát tak Richard ležel u ohně a zakrýval že je mu zima,Dana se ale zvedla a přehodila přes něj i tu druhou.Usmál se,,Děkuju ti,“ řekl a přitáhl si přikrývku víc k tělu.
,,Nemáš za co,“ mrkne na něj chystá se vrátit na své místo u Nerisi.
,,Mám, kdyby si mě nevytáhla tak bych se utopil,“ Dana se na něj usmála a vrátila na své místo.
,,To co jsi udělala je ušlechtilé,“ zvedla najednou hlavu Nerisa.
,,To by udělal každý,“ otočí se na ni se zájmem Dana a čeká jestli jí ještě něco řekne.
,,Každý ne,“ zvedla se a přešla k ní, lehla si vedle a obtočila kolem ní své dva ocasy.Dana si vzala vejce k sobě a taky usnula.Ráno jí Richard budil,,Vstávej, někdo tu je?“Klečel u ní a v ruce svíral svůj meč.Rozhlédla se a vejce bylo opodál, hned si ho vzala k sobě, po těch incidentech by o něj nerada zase přišla.
,,A kdo tu je?“Ptá se a schová vejce do batohu, který si oblékne na záda.
,,Počkej,“ řekne a jde k lesu, z něj se ozve soví ,,Hůůů,“ hned za ním vyletěl šíp a zabodl se vedle Nerisi.Dana hned skočila po luku a opětovala jim šíp.
,,Počkej?!“Řekl Richard a odpověděl,,Grááá.“Dana se na něj překvapeně podívala, ale on se díval stále k lesu.Něco se tam najednou mihlo až vyšli čtyři postavy v pláštích.Tři v zadu, měli připravené luky že po nich v případě nebezpečí vystřelí a jedna před nimi.
,,Ahoj Richarde, dlouho jsme se neviděli co?“Promluvil ten první a sundal kápy.
,,To jo Alexi,“ usmál se a obejmul se s ním, ostatní sklonili luky.Alex je vyšší postavy,blonďák s modrýma očima a pevnou postavou asi z neustálého boje s nepřáteli.
,,Moc ses nezměnil, možná zesílil co?“Usmál se Alex a prohlížel si ho.
,,No ty ses taky moc nezměnil, jak koukám,“usmál se Richard.
,,Hmm.A kdo je tohle?“Podíval se za Richarda a uviděl Danu.
,,To je Dana ochránkyně a Nerisa,“ ukáže na ně.
,,Rád tě poznávám ochránkyně Dano a tebe také Neriso, já jsem Alex,“ usměje se a pokloní se jim.
,,Taky tě ráda poznávám.“Odpoví mu s úsměvem Dana a Nerisa se také přidala.
,,A co otec?“Ptá se Richard a otočí se k Alexovi.
,,Rád by tě vyděl.“Alex odtrhne pohled od Dany a zadívá se zase na Richarda.
,,Já jeho taky a co dělá Diana?“Kývne hlavou Richard.Dana byla zvědavá kdo je asi Diana.
,,Má se dobře, ale chybíš jí bratře,“ významně ho poplácá po rameni.
,,To se nedivím, on mě taky,“ pousmál se a zadíval směrem do lesa.
,,Chceš je vidět, jsou kus od sud?“Nabídne mu Alex a ukáže jedním směrem.
,,Tak jdeme.“A hbitě vykročí za Alexem směrem k lesu.
,,Ten se má,“ šeptne Nerise Dana a sleduje je jak od nich kousek poodešli.
,,Proč?“Zajímá se zvědavě Nerisa a zahledí se na ní.
,,Může vidět svou rodinu,“ svěsí hlavu Dana a vzpomíná na ně.
,,Nic si z toho nedělej, ty je taky uvidíš,“ otírá si hlavu o Dany ruku, aby ji utěšila.
,,Dano pojď s námi,“ přemlouvá ji Richard a zastaví se kousek od ní.
,,Já, tak jo.“Souhlasí smutně Dana a spolu s Nerisou se za nimi vydali.
,,Bezvadné, otec bude mít radost.“Usměje se Alex a zavedl je hluboko do lesa.
,,Tak jsme tu,“ zastaví najednou Alex.Dana se nechápavě rozhlédne,,Já nic nevidím.“
,,Koukáš špatným směrem,“ usmívá se a ukáže rukou směrem nahoru.Podívá se určeným směrem a tam vysoko v korunách stromů zahlédla světla.,,Hůůů,“ ozve se Alex a dolů se spustí lana se smyčkou na konci a už je vytahují nahoru.
,,To bylo skvělé,“ usmívá se Dana když je nahoře a vidí dost zdatné muže, kteří je vytahovali.
,,Vítej v Malých lesích,“ usměje se Alex a rozhlédne po stromové vesničce.
,,Tak pojďte,“ vedl nás přes lávky mezi domy, které byli připevněné ke kmenům, některé domy byli i v jejich dutinách.Došli k jednomu domu uprostřed těch ostatních.
,,Otče,“ volá Alex a čeká na odpověď.Z domu vyšel menší a statný muž,,Co se děje Alexi,“ diví se a zvědavě se na něj podívá.Alex se usměje,,Podívej kdo tu je,“ ukáže na Richarda.
,,No tedy.“Hlesne a s úsměvem ho obejme a poplácá po zádech.
,,Rád tě vidím otče.“Usmává se Richard a také ho poplácá po zádech.
,,Jak dlouho je to co jsi odešel?“Ptá se jeho otec a prohlíží si ho.
,,Asi tak dva nebo tři roky.“Odpoví mu Richard a rozhlédne se jako by někoho hledal.
,,Spíš ty tři.“Trvá na svém jeho otec,,Diano podívej kdo tu je,“ volá a ven z domu vyšla mladá, blonďatá dívka, skočila Richardovi do náruče a políbila mu tvář.
,,Otče, Diano tohle je ochránkyně Dana, chce nám pomoct proti Krakosovi a zachránila mi život,“ představí jí a významně se na ní podívala a usměje.
,,Těší nás ochránkyně, každá ruka je dobrá,“ promluvil hlubokým hlase muž a také se uklonil.
,,Mě také těší.“Mrkla Dana a sledovala je.Richard se tázavě otočil k otci,,A kde je Robin?“
,,Zítra by se měl vrátit,“ odpoví mu a poplácá ho po zádech.
,,Pojď ukážu ti kde budeš spát,“ chytla Danu za ruku Diana a vedla přes lávky k jinému domu.
,,To chce oslavu,“ křikne najednou Alex.,,Máš pravdu synku, oslavíme to.“Přidá se jeho otec.
Během půl hodiny byla oslava připravená a začala hrát hudba, všichni začali tancovat.
,,Diano, Alex a Robin jsou Richardovi a tvoji bratři?“Ptá se zvědavě Dana.
,,Ano.Robinovi je devatenáct, Alexovi je sedmnáct, Richardovi bude teď šestnáct a mě je třináct.“Usměje se Diana a oslava se opravdu rozjela, všichni tančili.
,,Pojď si zatancovat?“pobízí ji Diana a snaží zatáhnout na oslavu.
,,Já to neumím.“Vrtí hlavou Dana.
,,Je to snadné,“ chvíli jí to tam ukazovala, bylo to docela snadné,,Tak pojď.“Přemlouvá ji znovu.
,,Možná až za chvíli.“Pousmála se a sundala si batoh ze zad.
,,Jak chceš,“ pokrčila rameny a odešla.Dana se rozhlédla a na kraji vesničky nejspíš ležela na větvi Nerisa.Dana šla k ní přes lávky a jedna nápadně rachotila,,Ahoj,“ usmívá se Dana a sundá si batoh ze zad.Nerisa si jí se zájmem prohlíží,,Tak jak se ti tu líbí?“
,,Je to tu hezké.“Odpoví jí a sedne si naproti ní a s batohem položeným vedle sebe.
,,Co ta oslava.Proč tam nejsi?“Ptá se a ohlédne se za ní, jako by směrem k oslavě.Dana odkloní pohled,,Nechce se mi tam,“ řekne a zadívá se do dálky.Nerisa zvedne hlavu,,Jen tam jdi, zvedne ti to náladu,“ pobízí jí.Dana si tím co řekla není jista,,Myslíš že opravdu mám?“Pochybuje.
,,Ano,“ strká jí rázně čumákem k lávce.Dana se nadechne,,Tak jo,“ kývne,,ohlídáš vejce?“
,,Oto se neboj a jdi,“ Dana se s ní rozloučí a vešla na lávku, kousek před místem kde se oslava konala jedna lávka začala ve prostřed nápadně rachotit když na ní vešla.
,,Sakra,“ šeptne a lávka najednou začne padat.
,,Aááá,“ křičí.Vedle ní visí lano, sáhne po něm a zachytí se.Chvíli jen tak visí na laně, ale pak pomalu slezla na jinou lávku.Zhluboka si oddychne,,Uf,“ pak se rozešla směrem k oslavě.Na předposlední lávce si nevšimla že před ní někdo stojí a vrazila do něj.
,,Promiňte, nechtěla jsem…,“ omlouvá se.Ale když se na něj podívá strne.Muž je strašně podobný Richardovi, je to jako by před ní sám stál, akorát má černé vlasy jako uhel a je mnohem výší.
,,To nic,“ usmívá se na Danu,,Já jsem Robin a ty?“Zajímá se ale Dana mu nechce odpovědět.
,,Já, já už musím jít,“ řekne a rychle okolo něj prošla.Chvíli jí sledoval a potom odešel na oslavu.Dana se tam připlížila a poslouchala co se tam děje.Zaslechla jak jeho otec promluvil hlubokým hlasem,,Robine co tu děláš?Měl si se vrátit až zítra.“
,,Chtěl jsem být brzy zpět.Richarde co tu děláš?“Rozkřikne se a radostně ho obejme.
,,Přišel jsem vás navštívit,“ odpoví mu a s úsměvem ho poplácá po zádech.
,,To jsem rád.A nevíš kdo je to děvče co jsem se s ní před chvílí srazil?Nikdy jsem ji tu neviděl.“ |
