1.výstup (ostatní)
- vchází čtyři postavy oděné v kápích. Postaví se(viz chor.). Hraje hudba, oni „tancují“. Pak vchází další čtyři postavy a následuje tanec na téma trýzně světa, který končí tím, že nově příchozí postavy stojí na hlavě a dříve příchozí postavy je jistí.
2.Výstup (ostatní, Isimer)
Isimer: Svět je vzhůru nohama. Blíží se čas konce, čas nenávisti a utrpení. Nyní , vskutku pravím vám vystřídá stávající čas, čas jiný, čas krutý a nelítostný. Už dlouho nebude mít trvání čas vůně lesů, zelených polí, už dlouho ne. Stávající krajina nabude zcela jiné tváře. Doposud rozlehlé lesy, které tento svět alespoň z velké části pokrývají zmizí pod plápolající rouškou plamenů. Pak po nich zbudou jen pusté, černé pláně, kde panuje jen popel a dým. Vody řek se zabarví do ruda krví padlých válečníků. Lidé se pobijí- do jednoho. Konec světa přichází, to mi věřte. A za to vše může jen a jen lidské chamtivost a touha po vítězství.
- hudba zesílí, postavy odejdou, hudba hrát přestane, na scéně je sám Isimer
Isimer: Tak takto praví slova Ithileininy věštby, která ovšem nikdy nebyla zaslechnuta celá. A kdo by se tomu taky divil, že? Lidé se nechovají vůbec tak, jak by měli. Posledních několik let mezi sebou jen válčí a perou se, tedy já sám bych se nedivil, kdyby Ithila měla pravdu, tedy ona jí musela mít. Šlo o věštící záchvat, který ani ty nejzkušenější věštkyně nemohou ovládat. Je to tak nevyzpytatelný, tak silný a tak ojedinělý jev, že po něm věštkyně mnohdy umírají. Jde o proces, při kterém skrz věštící osobu proudí časoprostorové vlny a umožňují jí tak nahlížet do budoucnosti. Věštkyně pak vyřkne vše, co vidí. Tento proces má však i hodně nevýhod. Časoprostorové vlny když proudí skrz člověka mají tu schopnost zrychlit jeho krevní oběh tak, že to jeho srdce nesnese a v tomto případě nastává infarkt, pře kterém dochází k zástavě srdce. Kromě toho, že vlny dokáží usmrtit člověka, dokážou rozdrtit i ten nejpevnější hrad či nejrozlehlejší město v pouhopouhý prach. A právě toto se stalo nebohé Ithile. Asi tak v polovině její věštby se začal řítit strop chrámu. A právě lomoz padajícího stropu způsobil to, že Ithileinina slova zanikla.
→kouř na scénu, s ním vstupuje smrt
Isimer: A hele ji, Smrt… nebojte se jí…. Nic Vám neudělá, už světem obchází dost dlouho, hodně dlouho se lidem zjevuje, ale ještě dlouho nikoho nestihla. Šetří si síly na to až to přijde? Co přijde? ( kroutí hlavou) Nechci o tom mluvit….
- Smrt odejde
Isimer: No vidíte, už odešla… Kde sem to před tím přestal… Už vím. V lomozu padajícího chrámu Ithileinina slova zanikla… Nechci být naivní, ale při troše optimismu, který ve mně ještě zbývá doufám, že v posledních, nezaslechnutých Ithileininých slovech padla také zmínka o způsobu, nějaké věci či tvoru, který může svět ještě zachránit, zachránit ho a zlomit tak hrozný osud, který ho stíhá. Zabránit tak hrozným časům, aby přišly! Jenomže, když byla poslední slova i s Ithilou zasypána troskami a sutinami chrámu, už se asi nikdo nikdy nedozví, jaká ta slova byla. Sice se mluví, o dívce, která údajně zaslechla věštbu celou, ale pravděpodobnost, že dívka padne do správných rukou je 1:1 000 000. a navíc dívenka je nemá, takže k rozmluvě s ní je potřeba těch nejlepších čarodějů a mágů, kteří jsou pomocí nazírání do duše toho schopni. Sám pár takových lidí znám, ale tu dívenku nikoli… Abych řekl pravdu, připadá mi, že se celý, celičký svět nezadržitelně řítí do temných hlubin propasti.
- Isimer- sedá si na rozcestí, které bylé v průběhu jeho řeči přisunuto na scénu, spí
3.Výstup (Isimer. Yenniffer)
Yennifer: (vstoupí) Dobrý den… starče, vede tudy prosím cesta do Loxie?
Isimer: Mohu vám to říci, krásná dámo, ale ještě mi prosím řekněte, kdo ste?
Yennifer: To vám starče nemohu a nesmím říci, ačkoli bych ráda.
Isimer: A pročpak ne? Já nic někomu neřeknu, jediné, co dělám je, že sedím zde u rozcestí a rozmlouvám s pocestnými.
Yennifer: Pane, mám proto své důvody, které též nemohu vyřknout.
Isimer: Ste žena zahalená tajemstvím, to vám musím ihned povědět, ale když jinak nedáte… Řekněte mi alespoň své jméno, nebo to také nesmíte?
Yennifer: Oh ano, to smím, jmenuji se Yennifer.
Isimer: Ach, tak Yennifer, ehm, kam že máte namířeno?
Yennifer: Do Loxie pane.
Isimer: A co tam?
Yennifer: A co vás to tak zajímá?
Isimer: Milá Yennifer. Možná ste si nevšimla, ale svět není tak v pořádku, jak by měl být. A já nebudu do města Loxie, mého rodného města pouštět nějaké potulné bludy, které mi ani nechtějí říci kdo jsou a co ve městě chtějí dělat!!
Yennifer: Aha, chápu to…
Isimer: Tak už e mně neptejte, jak se dostat do Loxie, když nejste schopna říci, kdo jste!
Yennifer: Dyť já se vás přeci neptám.
Isimer: Aha….
Yennifer: No tedy… už se neptám, z toho, jak se strachujete, že půjdu kdo Loxie soudím, že tudy cesta do Loxie opravdu vede.
Isimer: A co když zjistíte, že nevede.
Yennifer: Tak se zeptám na cestu někoho jiného.
Isimer: A co chcete v Loxii dělat?
Yennifer: Do toho vám nic není!
Isimer: Ale je!
Yennifer: Tak v tom případě vám nic neřeknu. Sbohem, bylo
mi potěšením, mějte se hezky starý muži, já jdu dál a doufám, že po cestě se nalezne ještě někdo, kdo bude cestu do Loxie znát a nebude se vyptávat tak … tak blbě, jako vy!
Isimer: A takto vy mluvíte se starým, nemohoucím starcem?
Yennifer: Promiňte.. nechala jsem se unést, děsně spěchám,. Nashledanou.
Isimer: Jdete na radu?
Yennifer: Jak… jak o ní víte?
Isimer: Vím to.
Yennifer: ale jak? Já myslela, že je to naprosto tajné!?
Isimer: Ano, to je.
Yennifer: Benvolio? Chortie? Hele, ty Maringolde, jestli je to tvý další hloupý vtípek, uřknu tě! Pak tedy zbývá už jenom… Isimere?
Isimer: Ano, jsem to já.
Yennifer: Isimere! Ahoj… Vypadáš teď tak jinak… nepoznávám tě.
Isimer: Ach. To bude tím, že mám na hlavě kápi (sejme kápi) vidíš, jsem to já.
Yennifer: Ach, ten hlas mi byl hned od začátku povědomý… (po chvíli ho obejme)
Yennifer: Je to tak dávno, co jsem tě viděla naposledy.
Isimer: Dobrých 59 let.
Yennifer: To to letí… No a proč si svolal radu? Co… co se děje? Na obloze se objevují divná znamení, mluví se o konci světa, je to pravda? Mluví se o nějaké Ithileinině věštbě? Co??
Isimer: Jdi do Loxie, tímto směrem (ukáže), ubytuj se tam a zítra s rozbřeskem jdi rovnou prosím do zasedací místnosti, porada začne už zítra.
Yennifer: Ano, jdu, ale ještě bych se tě chtěla zeptat, co to mělo před chvílí znamenat, jak si byl za toho starce?
Isimer: Způsob přivítání.
Yennifer: Trošku netradiční, nemyslíš?
Isimer: Ano, ale tyto časy jsou celé netradiční, nemyslíš? A navíc sem se chtěl ověřit, zdali bys nikomu neřekla o tom, že se v Loxii koná rada. Obstálas.
