Vílo, vyprávěj mi příběh o tom, co se událo!
Řekni, proč vše krásné, co tu bylo, už teď není?
Odešly dny blahobytu, jsou dávno za námi.
Spolu s nimi odešlo i naše vědění...
Co se stalo tenkrát, před dávnými časy?
Řekneš mi to ty, Slunce?
Či se snad mám zeptat chladné Luny?
Nebo větru, který se prohání nad stráněmi?
Neptej se jich, neřeknou ti po čem toužíš.
Dávno hlas ztratily...
Zeptej se raději mne, víly, která pamatuje to, co už nikdo neví.
Už odešly časy mého mládí.
Pamatuji mnohé, pamatuji poslední dny mého rodu a mých blízkých.
Sedni si a poslouchej,
příběh, který neřekne ti moře,
který ani lípy stoleté,
jilmy vysoké,
ani olše na břehu řeky už nepamatují.
Tak dřív, než upadneš v sladký sen,
poslechni si, co přinesl ten den,
kdy tráva voněla a vzduch se chvěl......
