„Drahoušku! Psát o mně do Mellorieninu! No to je ale pěkné, zlato moje... Cože? Jak se jmenuji? Copak to nevíš, zlato? Ach ták, víš to, jenom to píšeš do knihy. Tak to ano! Aroca. S c, miláčku, čte se to Aroka, ale napíšeš to s cé, ano? Prostí lidé mi říkají Miva. Opilí lidé mi říkají Mivka.
Čeho jsem bohyně? Zlatíčko, ani nevíš, jak je tohle složité.... promiň, zaskočilo mi, napiju se, ano. Počkej minutku...
Ták, už je to v pořádku, to víno je skvělé, vlastní výroba, to víš. Mimochodem, drahý můj, nechceš tady kousek toho úúúžasného srnčího? Moje drahá...švagrová, bohyně lovu, mi ho dodala. Je vážně milá... Cože? Ale jisstě sslato, ššše je to moje vnučka, ale přece jenom by to při mém vzhledu mohlo vzbudit poněkud... podivné pocity. Mám i pravnučku, jestli to chceš vědět. Je to důležité? Pravda, zlato, není. Zlobit? Ne, lásko, nezlobím se. To vypadá jinak.
A zpátky k tématu. Miláčku, to je vážně těžké. Nejdřív jsem byla bohyně umění a myslím, že nějak špatně formulovaných radovánek. No pak se to hodně předělávalo, načež si Eiraney vzala umění a můj drahoušek, Alyka, co bydlí v mém nádherném podzámčí, si vzala zloděje. Nu a zůstaly mi radovánky. A víš, zlato, zlí jazykové o mně tvrdí že jsem marnivá, samolibá a prý i hádavá. No prosímtě, uznej, že jsou to předsudky, žeano, drahoušku?
Prosím? Atribut? A to je co? Ach ták, znak. Díky zlato, žes mi to vysvětlil... to víno je vážně skvělé, drahý... No tak můj atribut. Blín a bolehlav, miláčku. Máš to zapsané? Ano, blí-n. Vé, drahoušku, na konci je vé.
A jak se zjevuji, miláčku? No opilci mě třeba vídají jako najádu. Není to hrozné? Ocas... a takové slizké to je! Ale jinak se, zlato, zjevuji jako straka. S růženínem na krku. Růženín je můj kámen, drahoušku. Obecně je i růžová moje barva, víš. Taková ta světlejší. Doma se obvykle pohybuji jako to, jak mě teď vidíš. Mladá, pěkná. Obecně je tahle podoba založená na portrétu od dvorní malířky jedné mé chráněnky. No ona i ta malířka je moje chráněnka. Je velmi nadaná. Po smrti jí plánuji vyrvat mému muži a vzít ji k sobě pod ochranu. Namalovala ten portrét, jak tam sedím v zelených šatech a vrhám blesky na lidi. A jeden člověk mě také nakreslil. Bojovník. Ale mám tam velmi prapodivnou pusu, takže tenhle obrázek moc nemusím. Není mi vůbec podobný, jak jistě uznáš.
Bydlím? No tady přece, v Berenisských horách. Je to jedno z prvních míst, které bylo v Mellorii založeno. Není můj palác krásný? Jsou tu hezké lesy, vysoké stromy, skála... Ne, drahoušku, neptej se mě, proč jsou pod tou skálou kosti. No a je tu taky moje podzámčí. Eriino dobronoří. Moje milovaná neteřinka o něj moc a moc pečuje. A ona a její přátelé mi někdy o úplňku i naprosto rozkošně zpívají.
Miláčku, moji příbuzní? Nejradši? No určitě Lorejku. Je to moc milé děvče. Ta mladší, jistě. Moc si rozumí se svou tetou. No s Aeloou. S tou, co je v Radě. Jak tam přišla jako poslední. Už víš? Skvělé! A pak samozřejmě Cemiel. Ale, to je taková přezdívka z dětství. Ona to neuměla správně vyslovit, tak jsme to zkrátily. Je to moje nejstarší. No a taky mám moc ráda svoje sestřičky. Jsou hrozně hodné. Aeloa i Hank. S tou jsme se moc nemusely, ale už jsme z toho vyrostly. Je to pusa. A taky můj synovec, Telconar. Je to velmi slušný chlapec. Je opravdu hezoučké, že si vzal Lorejku za manželku. A jeho bratr, Poutník. Je to trošku uzavřený typ, ale velmi rozumný. A samozřejmě mám moc ráda i chudinku Ebony. Je to taková chudinka holka. Trochu jako člověk a jejímu zrodu předcházely takové...neblahé okolnosti. Ale hned se na ni všichni nazlobí a je s tím hrozně povyku! Víš, ona má u mě vždycky dveře otevřené, ale nějak toho nevyužívá. Možná je to proto, že jsem jí o tom nikdy neřekla.
Co ostatní? No tak kohopak tam ještě máme? Jistě, jistě. Miell. S tím jsme se trošku škorpili, ale je to zlatíčko. Můj velký bratr! A miláček Angelo! To je skvělý bůh, vážně! Sice jednou křičel na moji milovanou sestřičku, to jsme předtím zrovna měli malou sedánku a ona ho podvedla... No, kdo by nekřičel? A Arling? No.... moji dceru si k němu sice moc představit neumím.... Ale je to velmi milý hoch a má zajímavé možnosti! A zlatíčko Clarice. V tu dobu, kdy odešla jsem za ni velmi truchlila. Sorraja! Je pravda, že jí tak nějak zazlívám svůj.. pokročilý věk, ale je to hodná dívenka. Někdy mi posílá zvěřinu. Alilea. Moje pravnouče. Té zazlívám to samé, co miláčkovi Sorraje. Nějak ji příliš neznám.
Jenom jednou na moje miliónté narozeniny mi půjčila hejno holubů. No a nakonec Findea! Ta za mnou někdy chodí do paláce, myslím, že také bydlí tady v horách. Opravdu moc hodná holčička. Moje nejmladší vnouče, drahoušku. A je taková hezoučká. Mívám z ní deprese!
Ah, zlato, nemyslíš, že to bylo lepší, dokud byli malí? Taková roztomilá písklata! A teď.. Například moje malá Lorejka už je babička. Není to strašné?
Víš, ostatní mě odsuzují. Že se prý chovám jako člověk a neumím myslet vážně. Ale proč myslet vážně? Na to jsou tu jiní, třeba miláček Benedikt. On je velmi rozumný a vážný. Je to jeden z vůdčích bohů, zlato. Já oproti tomu se ráda chovám jako malá holka. Necítím se potom stará. Takhle to bylo, i když byly holky ještě malé. Já byla vždycky ta veselá. A táta dělal všechny zákazy a pravidla. Ale pak odešel. Do toho jeho hnusssného podssssvětí. A to od něj vůbesss nebylo hessské nechat chudáka bohyni ssamu sss jejíma dsserušškama!!
Och, promiň zlato, já asi zase syčela, žeano? Stává se mi to vždycky, když se rozruším. Nebál ses, že ne? To je dobře, miláčku.
Nedávno mě docela nazlobil můj zeť- Arling. Podvedl chudinku Cemiel s mojí malou sestřičkou! Respektíve moje malá sestřička podvedla mého synovce s jeho vlastním bratrem. To je ale hnusné, žeano! To se vážně nedělá!
No a zlato, budeme se muset rozloučit. Slyším, že přichází můj drahoušek Findea, jde na návštěvu. Má trošičku problémy s populační explozí v Laponii a přece jenom, je to i trošičku můj obor. Radovánky... No ale je možné, že s sebou bere miláčka Araziela a ten je maliličko výbušný a nerad by tě tu viděl. Měj se zlato. A až odejdeš, zaboč prosím doleva. Ano, k té skále. A neboj se jít na ten most! Je pevný! Spadlo z něj zatím jenom pět lidí z.... no z pěti, ale už jsem ho nechala opravit.“
