I.
Dnes měl nastat Rayův den. Nastupoval do šesté třídy a měl dostat své dračí vejce. Celých pět let měli několikrát týdně hodiny o dracích. Učili se druhy, jejich výskyt, anatomii a chov. Prostě všechno o dracích.
Do třídy přišel jejich třídní učitel a celou třídu odvedl do velké místnosti.
Tam byly stoly se stojany a v nich dračí vejce. Všichni se dohadovali, co se asi za draka vylíhne z jejich vajíčka, které si vyberou. Ray se doma učil, jaká vejce má který druh draka, aby si mohl lépe vybrat.
Vešli dovnitř, Ray se rychle rozhlédl a spatřil světle modré, menší vejce se světlou kresbou připomínající hvězdičky. Věděl, který drak ho snesl a on toužil po tomto druhu draka. Proto sáhnul po tomto vejci.
Učitel se podivil Rayově volbě. Většina chlapců si brala ta největší vejce, nebo ta co byla zbarvena černě či červeně.
Když byla vejce rozebrána, učitel promluvil: „Takže děcka. Teď jste si vybrali svá vejce a brzy se přiřadíte k dragonýrům. Rozbijeli se vám vejce, nebo vám dráče umře, nedostanete jiné. Pokud si ho ovšem nekoupíte za spoustu peněz. Takže raději se o svého svěřence co nejlépe starejte, jinak se nestanete právoplatnými občany. Drak, který se vám vylíhne, bude vaším přítelem a druhem na celý život. Jak zacházet s dračími vejci, máte v učebnici Kompletní chov draků doma. Až se začnou líhnout, to poznáte, přineste je neodkladně do školy. Takže víte vše a pro zbytek dne máte volno. Hodně štěstí s dráčaty.“ Rozloučil se s nimi a propustil je domů.
Ray odnesl vejce domů a šel do knihkupectví. Doma se v příručce o dracích ujistil, že má správné vejce a tak šel najisto. Vybral si knihu 100+1 rad a triků jak vychovávat modrého horsko-ledového draka. Pak si koupil Jak se správně starat o modré horsko-ledové dráče. Byly to pro Raye cenné knihy, protože se s nimi mohl dobře postarat o svého draka, skvěle si ho vycvičit a stát se jedním z Dračích vojáků. To byl jeho sen. Ray vystlal krabici vatou, do vaty vložil vejce. Ve svém pokoji nastavil topení tak, aby bylo vejce zahříváno teplotou 35oC.
II.
Během čtrnácti dní studoval knihy a učebnice, aby byl připraven na vylíhnutí toho dráčete. Od svého otce, kapitána Dračích letců, dostal knihu Dračí souboje podle pravidel. I tu trochu prostudoval, ale věnoval se spíš knize o chovu draků. Po dvou týdnech se ve vejci ozvaly údery a škrábání. Ray věděl, že dráček se chystá na svět. A také věděl, že když skořápka pukne, tak, že dráček bude brzy na světě. Z knih vyčetl, že draci se líhnou den dva po prvních známkách toho, že se chystají vylíhnout.
Zavolal svému nejlepšímu kamarádu, co se děje s jeho vajíčkem. Timmy mu odpověděl, že jeho dráče se také začíná líhnout. To bylo úterý, takže ve středu si je vzali sebou do školy. Šli za třídním profesorem, kterého měli na chov draků. Jejich učitel si promluvil s ředitelem, a ten jim a druhé třídě, které se taky začala líhnout dráčata, zrušil všechny předměty a nechal jim pouze chov draků.
Rayova třída se shromáždila v dračí učebně. Ray, Timmy a několik dalších mělo takové zvláštní kufříky. Ostatní se jim smáli. Když učitel zjistil, že ti posměváčkové nemají kufříky, dal jim malé pětky za nepřipravenost. Musel jim však půjčit své kufříky, které měl v zásobě pro takové nesvědomce a hned je seřval: „Jak se chcete starat o draky a stát se dragonýry, když si nedokážete přinést ani stupidní soupravu na líhnutí dráčat?! Takhle se do sedmé třídy nedostanete! A teď zmizte do svých lavic ke svým vejcím!“
Zaražené děti se odebrali ke svým vejcím. Brzy vejce začala pukat. Dráčata se drala ven.
Rayovo vejce pukalo, chvělo se, ale dráčeti nešlo prorazit si cestu ven. Někteří dráčci už vykukovali z vajec na své pány, ale u Raye se teprve odchlípil jeden střípek skořápky. Ray ho chtěl odebrat, ale učitel ho zadržel slovy: „Rayi! To nesmíš! Dráče se musí samo dostat z vejce. Teď, jestli se nedostane do pěti minut ven, tak zahyne.“ Ray přikývl a ke svému vejci zašeptal: „No tak dráčku zaber. Zaber nebo umřeš.“
Vajíčko ztichlo a najednou se skořápky rozlétly a na Raye zvědavě koukala malá, podlouhlá, modře zbarvená hlavička s inteligentníma jantarovýma očima. Dráče zavrnělo a kýchlo. Ray řekl: „Ahoj prcku. Já jsem Ray a tvůj pán. Doufám, že budeme kamarádi.“ Dráče znovu zavrnělo a drápatou packou začalo ničit skořápku, aby se dostalo ven. Za chvilku se vejce převážilo a dráče vypadlo ven. Udiveně se rozhlédlo a podívalo se na Raye.
Učitel řekl: „Rayi ukaž nám, jak se správně ošetřuje čerstvě vylíhlé dráče.“ Ray vzal jemný, měkký ručník, dal ho na horké topení a vrátil se k dráčeti. Začal dráče ošetřovat a přitom mluvil: „Z kufříku si vezmeme mělkou plastovou nádobu s asi deseticentimetrovými okraji, napustíme teplou vodou a dráče umístíme do vody. Namočíme měkký hadřík napuštěný dračím mýdlem. Začneme opatrně smývat z dráčete vaječnou vodu a vaječné blány. Začneme u hlavy, přes krk a na záda a křídla. Omyjeme boky, nohy a ocas. Vyměníme hadřík a umyjeme stejným způsobem hrdlo, břicho a spodní část ocasu. Suchým měkkým hadříkem dráče osušíme a zabalíme do ručníku, který jsme si dali nahřát na topení, aby se dráče zahřálo.“
Slova, která pronášel, okamžitě vykonával a pak,ukázal třídě svého očištěného dráčka, držíce ho na své hrudi v teplém ručníku . Učitel přišel, vymotal dráče z ručníku a zkontroloval Rayův výkon. „Čistá a suchá kůže. Tak to má být. Za jedna Rayi. A vy ostatní, na co čekáte? Ošetřete si svá dráčata. Budu to známkovat.“
Ostatní se pustili do práce. Ray po sobě uklidil, umyl nádobu ve které dráče umyl a kufřík dal pod stůl. Začal si se svým dráčetem hrát. Dráždil ho malým klacíkem po kterém dráče chňapalo. Když se dráče nemohlo dostat ke klacíku, vztekle vřeštělo a mávalo křídly. Učitel to spatřil, usmál se a řekl: „Takovéhle hry jsou v mládí dráčat důležité. Cvičí se bystrost, postřeh a zesilují se křídlové svaly.“ Po nějaké době obešel celou třídu a známkoval ošetření dráčat.
Většina to měla dobře, ale někteří ne. Ti to museli rychle opravit, protože jinak by špatně očištěné dráče mohlo onemocnět a umřít.
Rayův dráček byl krásný. Delší pevné čelisti, širší hlava s náznaky budoucích rohů. Delší krk, štíhlé, ale přesto mohutné tělo, delší ocas ostrým těžkým palcátem na konci ocasu. Dráče se soustředilo a podařilo se mu palcát rozevřít. Bude to strašlivá zbraň. Dráček byl uzpůsoben tak, že mohl chodit po čtyřech nohách, ale také mohl sedět na zadních a pracovat s předními, kterými mohl uchopovat různé předměty. Horní část tlamy, vršek hlavy, krku, růžky, hřbet, boky až k břichu, vrch křídel a ocasu byly sytě křišťálovo-azurově modré a zbytek byl jasně stříbrný. Dráček měl na čele nad očima černou pěticípou hvězdu.
Učitel Rayovi prozradil, že má horsko-ledového hvězdného draka. Vzácnější a lepší forma obyčejného horsko-ledového draka. Ray měl z toho radost. Timmy se zachoval stejně jako mnoho chlapsů. Vybral si velké, zářivě červené vejce, ze kterého se mu vylíhl červený ohnivý drak.
Od čenichu k ocasu měřil osmdesát centimetrů a rozpětí křídel přes metr. Rayův drak byl od čenichu k palcátu dlouhý šedesát centimetrů a osmdesát centimetrů bylo jeho rozpětí křídel.
Bylo tu mnoho druhů, i když některé druhy tu byly zastoupeny jen jedním jedincem. Jako třeba Rayův a Timmyho drak. Zato některé byly celkem časté. Některá dráčata byla bezkřídlá, ale převažovala okřídlená. Velká většina měla čtyři končetiny, ale asi dva nebo tři tu měli končetin šest. Jedno dráče patřilo mezi vícehlavé druhy a mělo hlavy dvě. Každou na svém vlastním dlouhém krku.
Učitel dětem rozdal takové zvláštní koule, které se daly jakýmsi tlačítkem otevřít a ta koule, i když měla asi jen patnáct centimetrů v průměru, schovala do sebe jakkoli velkého draka. Byly bílé, ale když do nich zavřeli svá dráčata, dostaly barvu podle draka zavřeného uvnitř. Rayova koule dostala azurově modrou barvu a černou hvězdu nad tlačítko.
Draci tu byli šedí, hnědí, zelení, hnědozelení, modří, žlutí, černí, červení, červenočerní a žlutočerní.
„Pane učiteli, kdy draci přezubují?“ zeptal se Ray. „Ve věku dvou měsíců. Dračí souboje můžete pořádat až když vaši draci přezubují. Rayi co myslíš? Jsou zuby tvého draka jedovaté?“ Ray se zamyslel a řekl: „Ne.“ „Máš pravdu, ale jen částečně. Zuby tvého draka získají jedovatost v pěti měsících věku.“ Řekl učitel. „Stejně tak i někteří vaši draci budou mít jedovatá kousnutí. Proto je musíte naučit, aby vás nikdy nekousala a to ani ve hře.“ Varoval třídu učitel. Poté odešel do svého kabinetu a za chvíli se vrátil s jakýmsi mužem.
Pomohl mu odnést jakousi krabici na stůl a řekl: „Třído tohle je pan Klaus, dračí lékař. Naočkuje vaše dráčata proti dračím neštovicím, dračímu moru a proti dračí vzteklině.“ Když skončil, třída lékaře pozdravila a pak Klaus řekl: „Třído, kdo jsem a proč tu jsem, to už řekl tady váš pan třídní. Jediné co po vás chci je, abyste jim podrželi křídla a tlapy, aby nemohla drápat. Budu vás vyvolávat a vy sem přijdete a podržíte si své dráče.“
První šel Timmy. Podržel ho a když mu lékař vpíchl vakcínu, lekl se a z tlamy mu vyšlehl oheň. Nic nezapálil, ale všichni se lekli. Lékař dráče zklidnil, dokončil očkování a vyvolal Raye. Ray odnesl své dráče k lékaři. Lékař si dráče prohlížel, pokyvoval hlavou a něco si mumlal. Pak draka naočkoval a řekl: „Chlapče máš velice dobrého draka. Dávej si na něj pozor a nikdy tě nezklame.“ Ray z toho byl zmatený.
Sednul si a už jen pozoroval očkování. Některá dráčata byla pokojná a některá se bránila. Rayův spolužák Robert získal okřídleného tygřího draka. Zbarven do žluta s černými pruhy, s rudýma očima, hřebenem ostnů na hřbetě a divokou povahou, stal se nejzvláštnějším dráčetem ve třídě.
Lékař ještě vyplnil nějaké papíry a odešel. Učitel rozdal nějaké formuláře. Každého obešel, vypsal mu tam druh draka a jména rodičů dráčete. Museli si tam vepsat den převzetí vejce, čas vylíhnutí, velikost a váhu dráčete. Rayův dráček vážil sedm kilogramů. Také museli napsat pohlaví. Ten Rayův byl sameček. Pak se tam měli podepsat a napsat jméno svého draka. Timmy pojmenoval své dráče jako Ohniváka. Drsný Robert dal svému dráčeti jméno Rváč. Ray nevěděl co tam má napsat za jméno. Přiložil pero ke kolonce, zavřel oči a přemýšlel. Po chvíli je otevřel a v kolonce uviděl slovo Tornádo. Napsal to svým srdcem.
Sdělil jméno svému dráčeti a to radostně zaskřehotalo. Líbilo se mu to jméno. Draci rozumnějí lidské řeči, stejně jako lidé. Učitel si sebral formuláře, pročetl si je, některým jménům se podivil a některým se usmál. Odešel do ředitelny je nakopírovat. Originál budou mít děti doma, jeden bude mít on a jeden ředitel. Když odešel, děti mezi sebou začali vzrušeně mluvit. Konečně měli své draky.
Timmy přišel za Rayem a vzrušeně řekl: „Rayi viděl jsi jak můj Ohnivák vyšlehl ten plamen?“ „Jo. Máš štěstí. Tvůj drak má ohnivé plíce. To tu asi žádný jiný jiný drak nemá.“ Odpověděl Ray. „Co ty víš? Třeba jim narostou. Některé druhy získávají oheň až když dospějí.“ Řekl a na to se dráčata k sobě přiblížila, očichali se, kýchli, sedla si na zadní a napřaženýma předníma tlapama se dotkli tlap toho druhého. Společně zaskřehotali. Stali se přáteli. Pak se každý odebral ke svému majiteli. Tornádo začal dračím jazykem cosi vzrušeně vyprávět. „To víš, že jo.“ Řekl Ray a potřepal dráčeti hlavu.
Učitel přišel a upozornil je. „Vaše dráčata jsou velmi mladá a zranitelná. Proto může te pořádat dračí souboje až když přezubí. Kůži mají měkkou a jemnou, ale zuby a drápy ostré. Zuby jsou však mléčné a slabé, takže hrozí vylomení. Až draci přezubí, jejich kůže zhrubne a vy můžete začít zápasit. Jestli zjistím, že jste zápasili, tak vás roztrhnu jako hada. Varuju vás. Smrtí vašeho dráčete, kterou může zápas skončit, končí i vaše budoucnost jako rovnoprávného člověka-dragonýra.“
Za chvíli přišel lékař a celý den prohlížel draky, psal si poznámky o jednotlivých dráčatech a psal lékařské zprávy. Jen Timmyho Ohnivák měl ohnivé plíce. Tornádo a ještě několik jiných mělo ledové plíce. Někteří však žádné zvláštní plíce nemělo. Draci totiž mají úplně normální plíce, kterými dýchají. Pak mají ohnivé plíce, do kterých se musí nadechnout, aby mohli vyšlehnout oheň. Pak mají ještě ledové plíce, do kterých musí natáhnout vodu nebo své sliny, aby je zchladily a pak vyplivli led. Někteří draci se rodí s obyčejnými plícemi a speciální dorůstají v určitém věku. Speciální plíce mohou získat, když vdechnou semena ohnivého nebo ledového keře. Když tak udělají, tak se jim vytvoří z kousku obyčejných plic, takové, které odpovídají semenům.
Jejich majitelé z toho byli zklamaní, ale někteří si z toho nic nedělalo. Říkali: „Časem dorostou.“ Učitel jim zadal nějaké úkoly a propustil je domů. Ray skočil do obchodu s potřebami pro chov draků. Tam koupil mísy na jídlo a vodu pro draky, krmení pro modrého horsko-ledového draka, ještě mládě. Pak vyzkoušel nějaké postroje, až si vybral jeden kožený a ještě si koupil dračí ohlávku a uzdu. Naprosto perfektně Tornádovi sedly. Byly nastavitelné, takže mohly být používány, i když dráče poroste.
Teď šlo hlavně o to dráčka naučit a zvyknout na postroj a uzdu. Okamžitě po příchodu domů dostal Tornádo nažrat drůbežího masa z konzervy pro dráčata. Tornádo se nažral a na teplém pelechu, který představovala stará péřová peřina. Když Rayovi rodiče přišli domů a spatřili Tornáda, byli celkem překvapení. Matka z toho nebyla nadšená. Draky neměla ráda, protože jí kdysi drak zabil otce. Zato Rayův otec, který byl kapitánem v elitní jednotce Dračích válečníků, byl nadšený z toho, že se Rayovi vylíhl takovýhle drak. Sám měl Smaragdového draka. Draka v barvě smaragdů.
III.
Tornádo se probudil, a šel najít Raye. Nalezl ho v jeho pokoji. Ray měl tento den volno, takže déle spal. Ray byl šťastný, že může jít ven na celý den, a proto navlékl dráče do postroje, připnul dlouhou pevnou šňůru a vyrazili na procházku. Ray si s Tornádem hrál a cvičil ho. Tornádo byl bystrý, inteligentní a učenlivý a spoustů povelů se brzy naučil. Nedbaje času a ani okolí, urazili velikou vzdálenost a dostali se do Dračích skal. Když jim na obloze nad hlavou zařval drak, škubli sebou a uvědomili si, kde jsou. Pokračovali však dál.
O něco později je prohnalo větší divoké mládě a skryli se do jeskyně, kam za nimi nemohlo. Pokračovali dál a v tom k nim průvan přinesl závan tepla. Šli tedy za teplem, až došli k jakémusi keři, který neustále hořel, ale oheň jej nestravoval a na hořících větvích bylo několik semen. Nějaká semena ležela na zemi u keře.
Než tomu Ray mohl zabránit, Tornádo dvě vdechl. Brzy začal naříkat bolestí a svíjet se. Ray se strašně vyděsil. Snad se neotrávil? Vzal dráče do náruče a nedbaje nebezpečí vyrazil z jeskyně. Drak, který je prohnal tam nebyl a Ray začal zběsile utíkat domů. Cestu znal, již několikrát tu byl s otcem pro dračí kvítí. Rostlinu, která léčí popáleniny dračím ohněm. Tornádo stále ještě naříkal. Když Ray doběhl z posledních sil domů, dráče již nenaříkalo, ale pouze se třáslo.
Zul se a utíkal za otcem. Jeho otec byl překvapený z toho, že Ray tak splašeně přilétl. Ray začal zmateně vykládat o tom co se stalo. „Klid! Počkej Rayi! Zpomal! Co se stalo? A pomalu.“ Uklidňoval Raye. „No tati. Šli jsme já a Tornádo na vycházku, kde jsme si spolu hráli a já Tornáda cvičil. Pak jsme došli do Dračích skal. Prohnalo nás mládě zeleného rohatého draka a tak jsme se ukryli do jakési jeskyně. Průvan k nám zanesl teplo a tak jsme se vydali za ním. Došli jsme k jakémusi hořícímu keři, okolo kterého se válela semena. Tornádo dvě vdechl a najednou se začal svíjet a křičet bolestí.“ Vyprávěl Ray. „Neboj se, bude v pořádku. Sám si říkal, že chceš, aby měl ohnivé plíce. Tak ten keř mu je dá. To byl ohnivý keř a ta semena jsou ohnivá. Drakům bez ohnivých plic po nich rostou ohnivé plíce. Pojď dáme ho do jeho pelechu a necháme ho odpočívat. Podívej stejně už spí. Jo a málem bych zapomněl.“ Řekl Irvin, Rayův otec a odešel do Dračí komory, což je místnost, kam se dávají všechny věci související s draky.
Za chvíli se vrátil a nesl jakýsi vak. Otevřel ho a ven se dostala krásná vůně. „Co je to?“ zajímal se Ray. „To je mátová mast s aloe a několika tajnými bylinami.“ Odpověděl mu Irvin. „Když ji naneseš na dračí hruď, zažene horečku, a když ji naneseš na ránu, vyléčí téměř jakékoli zranění. A drakům voní. Musí se uchovávat v chladu a temnu, aby měla tu správnou účinnost.“ Dodal a namazal jak hruď, tak i břicho Tornáda.
Dráče prospalo celé dva dny a dvě noci. Střídavě mu klesala a stoupala teplota. Irvin mu mazal hruď a břicho stále mátovou mastí a lil do něj masový vývar a koňak, který se používal na posílení dračího těla při nemoci nebo zranění. Ray nevěděl co má dělat a ponořil se do starých čínských a japonských knih, které byly plné způsobů léčení draků. Byli tu různé způsoby léčení různých zranění a nemocí. V jedné staré potrhané knize nalezl způsob léčení draků meditací. Přečetl si, jaký má mít správný oblek, aby usmířil dobré duchy. Byla to velmi stará kniha. Na hlavu si nasadil čelenku v červené barvě s japonským znakem jing-jang, který znázorňuje rovnováhu zla a dobra a je znakem klidu, odvahy a síly. Oblékl si volný, modro-bílý oblek, který byl v podstatě bíly a jen lemy okolo krku a rukávy byly modré. Na zádech měl také znak jing-jang. Kalhoty byly celé modré a černé boty. A předloktí si ovázal bílým koženým pruhem na zpevnění zápěstí. Ponořil se do meditací a výsledky se brzy dostavily.
Ray nevěděl, jestli to způsobilo otcovo léčení nebo jeho meditace, ale jedno bylo jisté. Tornádo se probral, horečka klesla a dráče začalo nabírat síly. Hodně jedlo a spalo a sílilo. Pak Raye napadlo, že to uzdravení bylo způsobeno spojenou silou jeho meditací a otcovým léčením. Nepátral po tom co zabralo, hlavně když to zabralo. Proto se rozhodl, že bude toto oblečení nosit pořád. Na znamení díků.
Když Tornádo načerpal síly, což bylo za týden, musel zase s Rayem do školy. Ray a noví majitelé draků dostali totiž týden na to, aby se s dráčetem seznámili, sžili, a aby dráče prodělalo lehký výcvik. Všichni se podivili Rayovu oblečení, ale nic neříkali. Učitel jim dal písemku na druhy draků. Ray to napsal a ani se nemusel moc namáhat. Dračí druhy měl v malíku. A to ještě radil Timmymu.
Jejich dráčata při vyučování odpočívala ve svých dračích stájích, jak se říkalo těm koulím, které dostali na úschovu svých draků. Ale o přestávkách se školou nesly skřeky dráčat šesťáků. Jen o hodinách tělocviku a tréninku byla dráčata venku ze svých koulí.
